Dejte prachy výzkumu, pak nebudete brblat. Komentář Štěpána Chába
komentář
23.07.2018
Foto: Facebook
Popisek: Jo, u moře fouká dost
V Norsku teď řeší krkolomný problém. Staví předlouhé kabelové spojení s Německem vedené po mořském dnu. Proč? Norsko má 95 % elektrické energie z vodních elektráren. Mají tam holt toků jako malých psů. Norové si tak užívají vcelku, na poměry, levnou elektřinu. Na přetřes přišla i možnost, že by se stejný předlouhý kabelový spoj vystavěl i se Skotskem. Ale Norové se začínají bránit, protože pojali podezření, že jim tento počin soukromých firem zvedne citelně platby za elektřinu. Ve Velké Británii jsou ceny o 50 % vyšší než v Norsku.
V rámci zelené energie přinesla agentura Hejl Servis informace o tom, kolik je v Evropě zelené energie. Zaměřila se převážně na větrnou energii, která je dominantní v Německu. V současné době nám vítr natočí 11 % elektřiny. Do roku 2030 prý vzroste výroba elektřiny větrem na 25 % celoevropské spotřeby. Současné investice do zelené energie mluví jasně – 44 % investic jde do větrné energie.
Můžeme i my?
Problémem je rozvod elektřiny. Podmořské vedení je dost drahá záležitost. A přitom Norsko, jinak přezdívané i jako „baterie Evropy“, stojí z 95 % na zelené elektřině. U nás je to nemožné. Vodní toky máme líné, nedají tolik, kolik bychom potřebovali. Solární elektřina se u nás stala synonymem pro tunelářské rejdy a na větrnou energii nemáme dost solidní větry. Ač to z naší kotliny někdy páchne skutečně řádně.
České jádro
Drtivá většina naší elektřiny pochází ze spalování. Fouká u nás pěkně, ale nepravidelně a s různou intenzitou. Sluneční svit je sporadický. V létě fajn, v zimě na levačku. Vody málo, toků málo. A pak je tu jádro, pro nás snad jediná relativně ekologická výroba elektřiny. A nic proti, dokud tedy nepřijde alternativa, kterou jde brát vážně a která nebude jen zeleným úhybným manévrem na oblbnutí eurobyrokrata.
Tesla, Japonci a budoucnost
Nikola Tesla tvrdil, že se dá elektrická energie přenášet vzduchem. Něco jako wifi signál. Byl vysmíván, dokud nepřišli japonští vědci, kterým se podařilo skutečně odeslat elektrickou energii vzduchem. Japonci zatím přenesli energii „jen“ na vzdálenost padesáti metrů. Ale přesto, je to první krok. Například první počítač vážil devět tun a lidé v té době si také mohli jen představovat, kam až to dojde. A ztuha dojít ve svých divokých fantaziích k tomu, že na tu dobu super, super výkonný počítač bude moci mít každý třeba v hodinkách na ruce. Ale mohli si být jistí, že pokrok se nezastaví. Ale mohl by se urychlovat. Proč ne, že jo.
Co by mohlo být budoucností? Nekonečné pláně solárních panelů napříč celou Saharou? A kolem nich technologie odesílající elektrickou energii do zbytku světa? Není to od věci. Japonští vědci totiž odeslali elektřinu vzduchem na vzdálenost padesáti metrů. A to je na „začátečníky“ pěkný kus. Krom jiného by to byl vcelku dobrý kšeft pro Afriku, která, pokud by se toho, jako tradičně, neujali tyrani, by se díky tomu mohla obstojně postavit na nohy.
Cíl číslo dvě
Výroba baterie s obří kapacitou. Vyvinout baterii schopnou kapacitně udržet elektrickou energii pro menší město na měsíc. Osedlat si blesky? Podle všeho je v jednom blesku elektřiny na rok provozu města. Skloubit to? Hledat nové cesty? Proč ne. Stávající stav je neuspokojivý. V mnohém škodlivý a neefektivní. A drahý. Norsko stálo vybudování kabelové trasy do Německa závratné dvě miliardy eur. Mnohem rozumnější by bylo investovat ty peníze do vývoje japonského, potažmo Teslova, systému distribuce elektrické energie vzduchem.
Vložil: Štěpán Cháb