Hájila Palachovu matku, vrhala se do boje proti komunistickému režimu. Zemřela první dáma českého práva
11.07.2018
Foto: Facebook
Popisek: Dagmar Burešová
Minulý týden nás opustily dvě mimořádné ženské osobnosti, respektovaná advokátka Dagmar Burešová a spisovatelka Marta Davouze. Jejich smrt vyvolala upřímnou lítost tím spíše, že je nelze nikým nahradit. Obě dvě totiž byly ve své profesi výjimečné a kromě krásy vynikaly i nebývalou statečností.
Dagmar Burešová se stala první polistopadovou ministryní spravedlnosti a poté i předsedkyní České národní rady. Od jejího působení na poli české justice i politiky již nebyla žádná další následovnice tolik uctívaná. Ostatně, případ současné ministryně spravedlnosti je jedním z důkazů, jak v naší zemi klesla politická kultura a že k získání vysoké funkce již není nutný vysoký odborný a morální kredit.
Skvělá advokátka
Zato Dagmar Burešová byla na prestižní posty zvolena především díky předchozí obdivuhodné kariéře a odvaze. Je až neuvěřitelné, jak byla tato mimořádně půvabná, noblesní a drobná dáma statečná v době tuhé normalizace. Na rozdíl od řady svých kolegů se nebála zastupovat mnoho obětí totalitního režimu, ať už obyčejných lidí či naopak velmi známých. Snad nejvíce na sebe upozornila jako advokátka matky Jana Palacha Libuše Palachové, když jejím jménem podala zdánlivě předem prohranou žalobu na komunistu Viléma Nového.
Ten se totiž v rozhovoru, poskytnutém zahraničním médiím, snažil zpochybnit oběť Jana Palacha. Nechal se slyšet, že se student polil látkou, která sice hořela, ale nepálila a že šlo o předem naplánovanou demonstrativní akci. Navíc tvrdil, že Palacha k tomuto činu přemluvili spisovatelé Pavel Kohout, Vladimír Škutina či sportovec Emil Zátopek. Nejvýznamnější soudní kauzu Dagmar Burešové po letech strhujícím způsobem zachytil třídílný seriál polské režisérky Agnieszky Hollandové, nazvaný Hořící keř.
Dáma i pro estébáky
Nelze se divit, že se Dagmar Burešová, pocházející z rodiny, která se nikdy netajila se svým obdivem k masarykovským ideálům a protikomunistickým smýšlením, ocitla v hledáčku tajné policie. Také agenti, kteří ji sledovali, tuto noblesní ženu popisovali (ve spise, nazvaném „Dáma“) jako vždy upravenou a elegantní ženu. Nicméně jim to nebránilo v tom, aby ji a její rodinu léta perzekvovali a zabavili jí pas. Na její schopnost být vždy za dámu po smrti Dagmar Burešové vzpomínal i Petr Pithart, v jehož vládě působila. Vylíčil situaci, kdy jí telefonovali s nabídkou postu ministryně a požádali ji, zda by mohla přijít na schůzi Občanského fóra. Zprvu to odmítla se zdůvodněním, že nemá „udělanou“ hlavu, nicméně, za hodinu dorazila v plné parádě.
Ztělesnění spravedlnosti
Petr Pithart také připomněl jednu z jejích zásad „Zbabělost by měla být trestná“. Litoval, že se uznání, mimo jiné právě prostřednictvím filmu Hořící keř, dočkala až v době, kdy už byla několik let vážně nemocná. „Když se film v roce 2013 objevil, byla už Dáša upoutaná na lůžko a přijímala jen několik málo lidí. Stovky přátel jí nemohly říct, že byla skvělá, skvěle zahraná ve filmu, ale hlavně statečná a krásná tehdy v životě,“ uvedl Petr Pithart v nekrologu, který napsal pro server Ihned.cz. Připomněl rovněž, že se bohužel osobně nedočkala ani nejvyšší odborné pocty, když byla v roce 2007 uvedena do právnické síně slávy.
Na rozdíl od mnoha jiných politiků však po Dagmar Burešové zůstanou nejen vzpomínky na její odvážné činy a postoje, ale také konkrétní počiny v oblasti české justice. Její kolegové se shodují, že byla skutečným ztělesněním spravedlnosti. Právě dnes proběhne rozloučení s touto dámou české spravedlnosti.
Vložil: Adéla Hofmanová