Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Beznadějné brblání nad imigrační politikou Evropské unie. Komentář Štěpána Chába

komentář 02.07.2018
Beznadějné brblání nad imigrační politikou Evropské unie. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Evropská komise v celé své kráse

Naše šéfredaktorka ve svém sobotním Zápisníčku A.V. nastínila cestu, jak se s grácií vypořádat s imigrací a sama si vlastní řešení v závěru s gustem negovala, a to i přes fakt, že jí navrhovaná řešení zněla logicky a rozumně. Po přečtení jejího zápisníčku jsem si řekl, že je šéfredaktorka reliktem minulosti, kdy Evropská unie byla v očích lidí stále ještě institucí, která není byrokratickým močálem, kde se každá dobrá myšlenka utopí. Jenže Evropská unie takovým močálem je.

Paní šéfredaktorka navrhuje vybudování desítek a stovek migračních sběrných táborů na pobřeží Středozemního moře, které by byly přísně střežené a v jejichž útrobách by docházelo k velmi důkladnému přezkumu každého migranta. Přičemž ti, kteří by neprošli, by byli poslaní zpět s kapesným a příslibem podpory jeho podnikání v domovině. Dejme stranou obrovský skandál v německých Brémách, kde se udílení azylů provádělo stylem padni komu padni, hlavně když na tom vydělám. Myšlenka má ovšem své nedostatky.

Bipolární svět

Studená válka rozdělovala svět na dvě části. Vytvořil se nepřítel. Po studené válce se jedna ze stran rozpadla a vzniklo prázdné místo. To se postupně přetavilo na nenávist ve společnosti, kdy po celé Evropě vznikla takzvaná kavárna a hospoda. Jako směrodatný je potřeba brát právě střet kavárny a hospody, protože prakticky všechno se teď řídí tím, kdo do které skupiny patří. Shoda je téměř vyloučená, protože lidé v kavárně i hospodě ideologicky oslepli a zhloupli. Kavárna je zaslepená liberální demokracií a hospoda zase národní identitou (nikoliv ve smyslu „Heil Hitler“,). Oba principy se vylučují a oba jsou zhoubné.

Řešení paní šéfredaktorky předpokládá jednotnost v postupu, předpokládá stejné smýšlení všech zúčastněných, předpokládá souhlas všech. A to je při výše vypsaném principu nejednotnosti téměř nemožné. Protože, a to prokázala například nedávná kauza Skripal, kde jasně vyplynulo – radši se budu mýlit s Anglií, než bych měl pravdu s Ruskem – lidé nikdy nepřistoupí na diskusi s druhou stranou. A nikdy neuznají její pravdu, která může být pravdou skutečnou.

Střet kavárny a hospody

Střet kavárny a hospody vede lidi k daleko bojovnějším prohlášením a myšlenkám. Dovádí jejich smýšlení k extrémům, které by jinak ve společnosti neměly šanci vybublat na povrch. Střet vybičuje mírná slova hospody – nelíbí se mi neřízená imigrace – na slova – jo, volil bych Hitlera. Stejně tak mírná slova kavárny – pomáhat pronásledovaným se musí – na slova – ty prokremelská fašistická svině, nahlásím tě.

A právě do takových slovních extrémů je tlačená i politika. Silná vymezení proti druhé straně. Protože politik si kupuje přízeň voličů. Výjimkou je Andrej Babiš, který se šmelinářsky snaží koupit všechny strany střetu. I na mezinárodní úrovni. A to dělá, a může dělat, jen za použití nekonečného lhaní dohnaného někdy až do absurdit.

Stačí jednotná politika?

Souhlas a jednota nemusí nastat jen na úrovni států, ale i různých organizací, nejčastěji neziskových, které nebudou souhlasit, které se postaví proti, které by hledaly a našly způsob, jak takové řešení rozporovat, napadnout u soudu, odstranit a nastolit zase neřízený přísun imigrantů. Marginálie? Ani vzdáleně. Protože zákony, které byly vytvořené po druhé světové válce a které měly sloužit na ochranu obyvatel Evropy po zkušenostech se zvěrstvy Hitlerovy říše, začaly sloužit třetí straně. Vnitroevropské právo se s imigrační vlnou začalo používat na imigranty. A lidská práva, která měla za úkol ochránit Evropu před dalším fanatikem Hitlerova střihu, začala sloužit proti Evropě tím, že do ní, za asistence neziskovek, cpou ekonomické imigranty.

Takže ve výsledku nejde ani tak o politiky a jejich rozhodnutí, jako spíše o to, jak se k problematice postaví následně soudní moc. Protože ta určí, jestli je pravda na straně neziskovky nebo státu. A zákony budou nutně mluvit ve prospěch neziskovek. Máme je tak nastavené k ochraně před našimi případnými Hitlery. Do zákonů jsou pevně zakotvené i zákony o menšinách, etnických, náboženských, sexuálních a mnoha dalších. A ty nepůjde rozporovat. Takže pokud politika udělá rozumné rozhodnutí, které například nabídla naše šéfredaktorka, dojde k napadení u soudů. Salvini v Itálii už také čelí mnoha žalobám. Ustojí to? Nebude muset ustoupit a přístavy neziskovkám s imigranty zase otevřít? A to je problém liberální demokracie, kdy přestává být vidět zájem většiny, ale začínají převažovat práva menšin. Což ve výsledku škodí celé společnosti.

A jsou tu další

Vedle neziskovek pak stojí OSN, která zastává totožný pohled na problematiku. Jsou tu různé vlivové skupiny, jejichž cílem je to samé. Jsou tu zkrátka dvě skupiny, které se do nekonečna přetahují. Politika je jen vrcholem ledovce. Ač by mohl povstat politik, jehož předností budou koule jednat a řešit problém efektivně, ale moudře, neustále mu bude někdo kopat do kotníků. Ne-li rovnou do těch koulí. A stále bude v obležení nevýrazných Junckerů a Merkelových, kteří chtějí vyhovět všem, tak nevyhoví ve výsledku nikomu. A to pak elegantně svede k myšlence, že politik s koulemi by si nutně musel nechat pod nosem narůst knírek a česat si vlasy na patku. Dle vzor Hitlera. Protože koule by v liberální demokracii mohly vést ještě k větší vyhrocení nenávisti mezi dvěma výše popsanými skupinami.

Rozpad unie

Markéta Šichtařová dnes komentovala na svém Facebooku informaci, kterou přinesl iDnes. Angela Merkelová má příslib i od České republiky o vracení imigrantů. Na což reagoval Babiš tím, že prohlášení kancléřky označil za nesmysl. Na závěr Šichtařová napsala: „...kdybych si měla tipnout, co bude za 50 let, tipla bych si na něco jako Západoevropskou komunistickou unii a Rakousko-Uhersko-Polsko a Balkánský chalífát.“ A ve výsledku souhlasím. Západní Evropa si hraje na kavárnu, my jsme braní za hospodu.

Ten střet je příliš očividný. A stejně jako se kavárna s hospodou neshodne v diskusi, neshodne se ani na politickém poli. Nutno podotknout, že ten rozkol je už příliš široký. A to nejen v otázce imigrace. A je důležité vědět, že hospoda si kavárnou vládnout nenechá. Ne dlouhodobě. Stejně tak se kavárna nechce nechat vláčet hospodou. Myšlenka Evropské unie je fajn, ale funguje z větší části na tom, kdo bude koho poslouchat. A poslouchat nechce ani jedna strana. Mnohým to nedošlo a chtějí hrát na obě strany. Ale časem dojde ke střetu, který unii rozdělí.

Evropská unie se neměla stát politickým uskupením. Měla se stát unií úzce spolupracujících států. Spolupráce měla stát na ekonomice, nikoliv na politice.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb