Erdogan, prezident osvoboditel, nebo diktátorská zrůda? Komentář Štěpána Chába
komentář
27.06.2018
Foto: Facebook
Popisek: Erdogan vítězný a vítězící; máme se bát?
Tak v Turecku se prý slaví znovuzvolení Erdogana na sultánský trůn, tvrdí na iDnes. V textu popisují, kterak Turci vyrazili do ulic a s nadšením provolávají jméno Erdogan, Erdogan. Mezitím turecká armáda s rozpaky uklízí pytle s pískem a obrněné vozy od sídla znovuzvoleného Erdogana, protože na očekávané násilnosti nedošlo. Očividně k nim dojít mohlo. Maličkost, dalo by se říct, ale naše prezidentské volby provázely jen vulgarity, rozhodně ne obrněná vozidla.
Erdogan, podle oficialit vyslaných do světa tureckými úřady, spadajícími pod samotného Erdogana, získal v prvním kole přes 52 % hlasů. Zároveň s prezidentskými volbami se odehrály i volby parlamentní. Erdoganova strana získala přes 40 % hlasů. Nejvíce slavila turecká „menšina“ v Německu, která čítá přes dva miliony tureckých duší. Předminulý rok pro Erdogana hlasovali turečtí Němci v počtu 63 %. Tyto volby získal Erdogan z Německa podporu svých voličů ve výši 65 %. Divoká pátá kolona Německa, jen co je pravda. A hlavně nebezpečí pro celou Evropu. Protože Erdogan není Jů nebo Hele ze Studia kamarád, Erdogan je diktátor jako vyšitý.
Jaké byly volby?
Server iDnes hlásí, že vše proběhlo v pohodě. Ptali se stánkařů v Ankaře, ptali se kavárníků v Ankaře, zmínili i Kurdy, kteří příliš neslavili, jen zadumaně četli noviny a upíjeli kávu. Turka nejspíš ne, toho pijeme k cigaretce jen my. V článku iDnes nezaznělo ani slovo o armádě korzující Ankarou, nezaznělo nic o mlácení volebních komisařů a o jejich násilné výměně za proerdoganovské. IDnes nenapsal ani nic o tom, že volební lístky prokurdského kandidáta končily v odpadkových koších. Jak napsal Wolfgang Pechlaner na FB profil Kerema Schambergera: „Připomíná mi to volby do Říšského sněmu v roce 1933. Poté, co už byl Hitler říšským kancléřem, dosáhl pomocí podpory konzervativních stran a teroru jen těsně 50 %. Následky jsou známé.“
Festival demokracie
Sám Erdogan označil volby za festival demokracie. Nevím, těmito volbami Erdogan získal nové pravomoci, zrušil funkci předsedy vlády, která brzy zanikne, tou jedinou hlavou státu, prakticky bez opozice, se tak stane ikona festivalu demokracie, sám sultán Erdogan. Bez jeho vědomí a dobré vůle neprojde nic. To u nás, že si furt tak stěžujeme, máme ochranných pák hned několik. Poslanecká sněmovna, senát, prezidentský úřad, soudní moc i státní zastupitelství. Tam všude se může zlo zastavit. To, že se nezastavuje, je věc jiná. V Turecku se zlo může zastavit jen u Erdogana. Škoda, že z něho sem tam nějaké to zlo vyleze. A tím nemyslím pouze ranní stolici. Festivalem demokracie prostě není, když tisíce lidí z opozice, včetně protikandidáta Selahattina Demirtase, sedí ve vězení. Festivalem demokracie není ani to, že Erdoganovi věnovaly turecké televize 10x více času, než ostatním kandidátům.
Chudáci Kurdové
Kurdistán prostě nebude. Zapomeňte. Na začátku tohoto roku Turek, v čele s Erdoganem, vtrhl do Sýrie do oblasti města Afrín. Bez vyvolání války se Sýrií si Turek prostě nakráčel do jiného státu a obsadil kus území. Důvod? Prozaický. Město Afrín totiž ovládali Kurdové. A Kurdové, ti jsou pro Erdogana nepřijatelnou skupinou lidí. A tak to tam vymlátil, ukořistil, ovládl. Zabil 500 civilistů, přes 800 kurdských vojáků. Z oblasti uteklo 150 000 lidí. Za kritiku války bylo v Turecku zavřeno na 800 lidí do vězení. A to jak z řad politiků a žurnalistů, tak i obyčejných lidí. A taková libůstka - spojenci Turka (rozuměj teroristi) zohavili kurdskou bojovnici tím, že jí usekli prsa. Se slovy, že ženy nesmí bojovat. Holt, festival demokracie a důvod k oslavám. A toto není, řekl bych, ale vůbec sranda.
Takže Kurdové, máte se na co těšit. Teď začne genocida 2.0. Genocidu 1.0, tu arménskou, doposud Erdogan popírá a zle hledí na každého, kdo ji byť jen vzpomene, natož na státní úrovni uzná. To je pro Erdogana důvod pro odvolávání velvyslance a zaslání ostré noticky příslušným orgánům.
Zajímavé je, v rámci festivalu demokracie, poukázat na další kauzu. A tou je vyhlášení rakouského kancléře Kurze, který na začátku tohoto měsíce oznámil uzavření sedmi mešit. Reakce Erdoganova mluvčího je vskutku výmluvná. Výmluvná v rámci souvislostí s Afrínem, sekáním prsou a okupací suverénního státu. Mluvčí označil Kurzovu politiku za islamofobní, rasistickou, populistickou a diskriminační. „Ideologicky nabité praktiky rakouské vlády porušují základní právní principy a menšinová práva a jsou snahou „vytřískat z útoku na muslimské obce politický kapitál“. Snahy normalizovat islamofobii a rasismus musí být každopádně odmítnuty,“ řekl Erdoganův mluvčí na konto Kurze. Jo, jo, řezat prsa je v pořádku. Kurdové totiž nejsou menšina, to nejsou lidé. To už tu bylo. A taky to mělo knírek.
Jak vyhnat Turka z NATO
Turecko je členem NATO. V rámci NATO má Turek druhou nejpočetnější armádu. Jako člen NATO má Turecko významnou strategickou polohu na Blízkém Východě. Skrze jeho území jde prostě vyrážet na občasné dobyvačné války maskující se za slova vývozu demokracie. Už to, že Erdogan zavádí v Turecku nedemokratický a autoritářský režim, by mělo být důvodem pro jeho vypovězení z NATO. I jeho předloňský puč by měl být důvodem pro vypovězení. Jeho dobrodružná výprava do Afrínu z letošního ledna by měla být stoprocentním důvodem pro vyhazov z NATO. Přesto nikdo o vypovězení z NATO nemluví.
Takže je možnost vypovědět Turecko z NATO? Prakticky nulová. Turka se prostě všichni tak nějak obávají, ale přitom ho potřebují. V rámci Ruska je Erdogan v pořádku, jde jim na ruku. V rámci USA je Turecko také fajn, jde jim na ruku. V rámci Evropy je Turecko značně problematické, ale politické špičky Evropy se neodvažují vznést námitky. Už jen proto, že Erdogan Evropu drží za koule v rámci imigrace, nerostného bohatství a snahy udržet Turecko alespoň ve zdánlivé spolupráci s Evropou. Kdyby se to totiž v Turecku sesypalo, přesype se to za chvíli do Evropy. Nemluvě pak o páté koloně, kterou turečtí imigranti z větší části prostě jsou. Takže je co oslavovat? Tak leda to, že zatím nežijeme v Turecku.
Vložil: Štěpán Cháb