Stát vybral na výherních automatech o polovinu méně. Proč? Komentář Štěpána Chába
komentář
19.06.2018
Foto: PČR
Popisek: Výherní automaty mizí z republiky
Představte si šmelináře, který si před vás stoupne a povídá: „ Hele, když mi dáš tři stovky, dám ti já stovku jednu. Dobrý kauf, plácneme si na to?“ Všichni ho hned pošleme do pekel. Dobrá, šmelinář se zamyslí a po chvilce povídá: „Hele, když mi dáš tři stovky, dám ti já stovku jednu a k tomu ti zablikám světýlkama, který ti řeknou, jestli tu stovku vůbec dostaneš. Nemusíš jí dostat vůbec, taky můžeš dostat stovky dvě. Můžeš ve výsledku za ty tři stovky dostat i pět stovek, ale ve výsledku všichni pojedem vždycky v poměru dvě ku jedný.“ Mnozí na to kývnou.
Princip hracích automatů stojí na poměru dvě ku jedné. Provozovatel automatů dostane vždy dvě části, gambleři tu jednu. Provozovatel se musí o výdělek podělit se státem. Ten si tak přišel až na deset miliard ročně. Potkal jsem kdysi na náměstí spolužáka ze školy, zamával na mě penězi a zařval – jde se na pivo – i šlo se. První půl hodina probíhala ve stylu – a pamatuješ na toho a na toho, a co asi dělá tenhle – pak odešel na záchod. A nevracel se. Jdu se po něm podívat. Nezkolaboval na záchodech, seděl u automatu a házel do něj peníze. Za tři čtvrtě hodiny do něj naházel dva tisíce, nevyhrál nic. Útratu za pivo jsem platil já.
Vysvětlení gamblera, jak na automaty
Zpočátku mi při házení peněz do té bezedné ďáblovy krabice s nadšením vysvětloval princip výherních automatů. Stačí chvilku pozorovat hráče. Pokud tam sedí, hází jak blázni a „karta“ jim nejde, stačí počkat. Peníze jim dojdou. Pak je řada na gamblerovi, který na to jde s rozumem. První ožebračený gambler odchází bez peněz, druhý nastupuje s penězi a s vidinou dovolené v Karibiku před očima. Ta se nakonec nekoná, jak jinak. Spolužák totiž následně odchází o dva tisíce lehčí. Prvních dvacet minut byl řečný, házel do automatu minci za mincí, rozkládal o strategii. Dalších deset minut jeho oči zesklovatěly, výraz byl soustředěný. Říkal stále dokola – teď to přijde. Silácká ramena, když mu automat z patnácti stovek vrátil stovku. Slova – já to říkal – zakroužila prostorem.
Konec nadějím
Následovala poslední čtvrt hodina, kdy mě nutil, abych automat pro štěstí držel. Posledních pět minut mě nutil, abych mačkal tlačítko s ním. Že prý mu to donese štěstí. Nedoneslo. Fascinovaně jsem celý proces sledoval. Požádal mě o peníze, jenom dvě stovky. Že prý teď už je automat napěchovaný a vysype se. Nepůjčil jsem. Odcházeli jsme a od stolu vstával další gambler s vidinou dovolené v Karibiku nás u automatu nahradil. Spolužák zamumlal pozdrav a narychlo odešel. Útratu jsem zaplatil.
Profil spolužáka
Podle sděleného se dá odhadnout, že je to člověk, který sotva dosáhl na výuční list. Chyba lávky. Absolvoval s úspěchem střední školu, přihlásil se na vysokou a i tu s úspěchem dal. Sice „jen“ jako bakalář, ale dal. Člověk to byl, co si z našich studií pamatuju, inteligentní, hýřil humorem i nadějí na budoucnost, kterou bude proč žít.
Setkání druhé
Setkání před dvěma roky bylo otřesné. Ze spolužáka byla odrbaná troska. Říkal, že ztratil práci, rodinu, že ztratil naději i zájem o jakoukoliv budoucnost. Žije prý sám na ubytovně. Chtěl peníze. Na automaty. Žádal o ně s takovou tou odpornou a vlezlou ponížeností, která ukazovala, kam až klesl.
Setkání třetí
Proběhlo před dvěma dny. Vypadal šťastně. Měl s sebou rodinu. Přiznal, že mu, kupodivu, pomohl stát zavedením regulací na hazard. V okruhu deseti kilometrů okolo jeho bydliště zmizely všechny automaty. Zákon o regulaci hazardu krom dalšího zakázal provozovat výherní automaty v hospodách a barech, kde byl spolužák častým hostem. Teď už tam čtyři měsíce ani nepáchl. A ani by prý nemohl, regulace zařídila, že se musel před hraním automatů registrovat, předložit občanku. A protože byl v tu dobu na úřadu práce, vyhodili by ho. Protože právě to zákon o regulaci hazardu má ve svých útrobách. Pokud hráč čerpá sociální dávky nebo je registrovaný na úřadu práce, nemá šanci do automatu hodit ani korunu. Drsná převýchova, ale ta jediná správná.
Možná bych šel ještě dál. Při registraci předložit i rodné listy dětí, výši výdělku za poslední čtvrtletí, plus všechny výdaje domácnosti. Pak přidat do regulace nařízení, že gambler smí naházet do automatu jen to, co přesahuje životní minimum rodiny. Státu klesly výnosy z výherních automatů o polovinu. Což je nekonečně dobrá zpráva. A doufejme, že se bude stále zlepšovat, stát z automatů ve výsledku nevybere nic a tato ďábelská neřest zmizí ze světa.
Zajímavost na závěr
Zajímavostí a zjevením je v tomto případě Miroslav Kalousek. V roce 2013 odpověděl Svatopluk Bartík, bojovník proti hazardu, v rozhovoru pro Lidové noviny na otázku, kdo může za katastrofální stav neregulovaného hazardu v republice: „Ministr Kalousek, protože vždy konal aktivně ve prospěch hazardní mafie, zmiňuje se o tom i BIS v posledních dvou výročních zprávách. Za to by měl v politice okamžitě skončit a už se v ní neukazovat. Poslední zprávy BIS píší, že má pod kontrolou tvorbu legislativy v oblasti hazardu na všech úrovních. Když ho vedoucí kontrolního výboru upozornil na to, že ministerstvo jedná nezákonně, na hodinu ho vyhodil a nezákonná rozhodnutí podepisoval za něj. Takže já můžu s klidem říkat, že Kalousek je mafián.“ Věru zajímavé. Pro skalní voliče Topky obzvláště.
Vložil: Štěpán Cháb