Kašlu na nezdolnej optimismus pozitivního myšlení. Pojďme kadit duhu. Komentář Štěpána Chába
komentář
12.06.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Tak, a pak jdeme kadit duhu
Volala mi jedna operátorka s tím, že mám uhradit vyšší obnos za jistou službu. Na mou odpověď, promiňte, hotovost v takové výši nemám možnost v termínu uhradit, řekla fascinující větu – „tak to špatně myslíte, musíte se otevřít příležitostem, musíte svou mysl otevřít energiím, vesmíru, a on vám potřebné prostředky prostě dodá." No, co na to říct. Dobrý den, dovolal jsem se do centra nějaké nové sekty? Druhý den jsem volal opět, vzala to jiná operátorka a v rámci racionality jsme se dohodli na splátkovém kalendáři. Výborné, vesmír mi dodal normálnější operátorku.
Před pár lety vyšla v Americe kniha Tajemství. Princip nového „duchovního“ přístupu k materiálním statkům, kdy si stačí pouze přát, dostatečně rázně sdělit vesmíru, o co přesně v přání jde, sem tam přilepit na ledničku cedulku s názvem výrobku nebo dokonce s jeho obrázkem, což jistě pošťouchne vesmír k rychlejší reakci. A hlavní, směrodatné u této „duchovní“ metody je pozitivní myšlení. Aneb nemyslete na bílého slona.
V noční košili na nákupy
Poté, co se kniha Tajemství stala bestsellerem, vyrojily se v Americe tisíce lidí, kteří si začali prostě přát. V jednom případě to došlo natolik daleko, že jedna žena vyrazila v pantoflích a noční košili do nedalekého elektra, popadla tam nějaký výrobek (už netuším co) a odcházela bez placení ven. Ochrance sdělila, že to zaplatí vesmír. Přičemž nešlo o sofistikovanou parodii na knihu Tajemství, ale o čisté nezvládnutí důsledků neúspěšně uplatňovaných metod knihy Tajemství.
Bestseller i u nás
I u nás se kniha Tajemství setkala s velmi vřelým přijetím. Velmi vřelým. I u nás se stala bestsellerem. Spoustu našich spoluobčanů má oblepenou lednici obrázky výrobků, po kterých touží a které by, s dovolením, mohl vesmír promptně dodat. Jak jednoduché něco dostat. Jsme kouzelná stvoření, která, přes nějakou tu nálož povelů, zvládnou všechno. Stačí si přát. Stačí říci prostoru, že jsme tu, a že ten nový kávovar v kuchyni opravdu chybí. Prostor je tu od toho, aby natahoval bez ustání uši a kávovar prostě dodal. Něco na způsob pražské firmy Messenger, rychle a levně. Jen bez placení, samozřejmě.
A jak vidno, i má první operátorka propadla kouzlu knihy Tajemství a jejího „duchovna“. A je to pěkná představa, uznejte. Taková dětská, infantilní, přihlouplá. Pěkná jako výplň pro fantasy, kde mávnete hůlkou a ono se stane něco, za co byste museli v našem světě vysolit dost peněz.
Pozitivně, hlavně pozitivně
Princip požadavků zaslaných vesmíru má ovšem svá pravidla. Předně, musíte si přát správně, dostatečně pozitivně, s láskou k sobě i ke svému okolí. Pokud nebudete dostatečně pozitivně naladění, a to nebudete nikdy, protože vám chybí kávovar a to jednoho nakrkne, metoda prostě nebude fungovat. Na vině ovšem nebude vesmír. Ten je v cajku, ten má kolečka promazaná a kávovarů plný valník. Na vině budete vy, ubohý přející si, který si prostě neumí říct dost pozitivně, dost „duchovně“. A tak kávovar nedostanete.
Dostáváme se tak do fáze ženy, která vyrazí do elektra v noční košili a pantoflích. Pak je možné odpovědět pozitivně naladěné operátorce, že je to všechno fajn, vesmír byl požadavkem obeslán, tak bychom si mohli sednout na louku, sem tam obejmout nějaký strom, vykadit duhu a s milým úsměvem na tváři očekávat, jak až rychlý ten vesmír protentokrát bude. Myslím pozitivně, tak pozitivně, až je mi z toho někdy zle. A účty mi to, sakra, neplatí. Myslím dost pozitivně? A ví vesmír, že ty kávovary má dodat na tu správnou adresu? Já jenom jestli si to, nedouk jeden kosmírná, nepopletl, a nelifruje ten šmuk pořád na jednu adresu
Vložil: Štěpán Cháb