Je nejspíš jediným hercem, který tvrdí, že neumí hrát. A navíc má pověst arogantního spratka. Tajnosti slavných
06.06.2018
Foto: archiv TV Nova
Popisek: Juraj Kukura v seriálu Dokonalý svět
AUDIO/VIDEO S takovou porcí sebekritiky se jen tak nesetkáte. Kromě toho, že nemá právě vysoké mínění o svých hereckých kvalitách, je prý navíc hluchý jako pařez a zpívat neumí vůbec. Přesto se odvážil nazpívat album Leonarda Cohena…
…a dopadlo to překvapivě dobře a stejně úspěšně se CD i prodávalo. Dokonce ho pochválil i sám Cohen, jen domácí kritici vykřikovali, že Juraj Kukura jeho slavnou píseň Suzanne zavraždil. Výška 187 centimetrů, s níž byl ve své herecké generaci výjimkou, noblesní držení těla tak akorát do obleku, mužné rysy, sametový baryton… k tomu perfektně zvládnuté řemeslo z něj rychle udělaly zbožňovanou hvězdu. Zpěv ale zdaleka není to jediné, k čemu se stále populární elegán a dokonalý gentleman dostal ve svém životě tak trochu mimochodem. Příliš vysoké mínění nemá ani o svých hereckých výkonech. „Já si sebe jako herce moc nevážím a ani se na sebe nedívám v televizi, protože ten člověk mi jde strašně na nervy. To je jedna věc. Ta druhá je, že nemám základní herecké předpoklady. Neumím zpívat, neumím tancovat, neumím verš, moje dikce je slabá, prostě nemám žádné herecké jistoty. To znamená, že já nemám žádnou parketu. Však já se taky na jevišti nudím. Příšerně,“ tvrdí.
Bál:
Ze stavby před kameru
Narodil se 15. března 1947 v Prešově a za své noblesní chování vděčí rodičům, kteří pracovali oba jako úředníci. V dětství se přestěhoval s rodiči do Bratislavy a původně se měl věnovat zcela jiné profesi. Po základní škole nastoupil na stavební průmyslovku, takže nebýt náhody, zřejmě by dnes byl stavebním inženýrem nebo architektem. Jenže miloval kulturu, a tak jako student posílal své příspěvky do časopisu Film a divadlo. Díky kvalitě svých textů se stal redakčním elévem a pronikl do divadelního prostředí. A tam padl do oka režisérovi Ivanu Balaďovi, který ho obsadil do jedné z hlavních rolí ve filmovém zpracování baladické novely Margity Figuli Tři kaštanové koně. Po maturitě vystudoval herectví na VŠMÚ ve třídě Jozefa Budského a současně už začal hrát v legendárním bratislavském Divadle na Korze. V roce 1971 se stal členem divadelního souboru bratislavské Nové scény a o pět let později přešel do uměleckého souboru činohry Slovenského národního divadla a od počátku sedmdesátých let se stal jedním z neobsazovanějších herců televizních inscenací.
O sole mio
(z komedie Trhák):
Dodržel smlouvu, a pak nesměl domů
Díky krátké vzdálenosti mezi Bratislavou a Vídní o něj brzy projevily zájem i zahraniční produkce, což se mu stalo osudným. V roce 1984 natáčel v Mnichově koprodukční seriál Via Mala. Jenže i když se natáčení proti původnímu harmonogramu protáhlo, Filmexport mu nezařídil prodloužení víz. Přesto se rozhodl dokončit práci, na niž podepsal smlouvu, čímž si zavřel dveře domů. Říkalo se, že prý pašoval na Západ krev, pravým důvodem emigrace, k níž ho komunistický režim donutil, ale byly nejspíš jeho stále sílící vazby na západní produkce a kontakty s některými emigranty, s nimiž se setkával i před kamerou. Například právě v tomto posledním projektu si zahrál s Pavlem Landovským, který žil již od roku 1971 ve Vídni. Sice vozil domů devizy, nebyl ale tak populární jako třeba Karel Gott, na kterého si úřady netroufly, protože by vyvolaly skandál světových rozměrů.
Nech brouka žít:
Tvrzení o emigraci odmítá
„Já nikdy neemigroval. Emigrant je ten člověk, který se rozhodne opustit jeden stát a odejít do druhého. Já jsem normálně odjel do Rakouska filmovat. To filmování se prodloužilo. Nejdřív mi slíbili poslat do Bad Gasteinu, kde jsem točil televizní seriál Via Mala, prodloužení výjezdní doložky. Pak mi producent přinesl na plac doporučený dopis…“ vyprávěl před lety v jednom rozhovoru. Předpokládal, že obálka obsahuje oficiální potvrzení dalšího pobytu, namísto toho se dočkal studené sprchy. „Bylo tam napsáno: Odsuzuje se k zabavení majetku a na tři roky vězení. To znamená, že mě z toho státu vyhodili. Zbavili se mě jako nežádoucí osoby. Já tam stál jen v oblečení, co jsem tam měl, a věděl jsem, že se vrátit nemůžu, protože by mě zavřeli. Tuhle nabídku socialismu na ubytování zadarmo jsem nevyužil.“ Naštěstí s ním byla právě v zahraničí i manželka Táňa s tehdy pětiletým synem Filipem, jinak by je nejspíš dalších pár let ani nespatřil. „Odešel jsem jen se vzpomínkami. Sebrali mi dům, práci, pověst. Vymysleli si na mě, že točím v cizině porno, dokonce zasloužilého umělce mi vzali.“
Lásko, amore:
Šanci mu dala ta nejblbější role
Prvopočátky v Německu byly krušné, jednu dobu dokonce uvažoval o profesi taxikáře. Jako první mu podal pomocnou ruku režisér Peter Zadeck, když mu nabídl roli Antonia v představení hamburského divadla Vévodkyně z Amalfy, a tak se Juraj přestěhoval s rodinou do Hamburku. Role, kterou kdysi v Československu odmítl a tvrdí, že je tou nejblbější rolí v divadelní historii, se pro něj najednou proměnila v šanci. Mohl znovu hrát, i když v němčině. Od té doby dostal spoustu dalších nabídek, s nimiž procestoval svět. Natáčel v Grónsku, Tichomoří, Americe, na Fidži, v Manile… Objevil se v řadě německých televizních filmů i seriálů, mimo jiné i v Hotelu Paradise, Kobra 11, Místo činu, Klinika pod palmami či Helicops. Zahrál si zloducha i ve filmu Vinnetou se vrací, v němž ztvárnil po letech znovu hlavní roli legendárního apačského náčelníka Pierre Brice.
Sexem sek sem:
Návrat s Havlovou
První ‘porevoluční‘ domácí příležitost mu nabídl v roce 1992 slovenský režisér Juraj Jakubisko ve filmu Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, v němž si zahrál s někdejší první dámou Dagmar Havlovou. Od té doby je vlastně stále na cestách, v současnosti má tři domovy – V Hamburku, který mu pomohl zvednout se ze dna, Bratislavě, jež se stala kolébkou jeho herectví, a v Praze, kde si pořídil byt na Kampě. A vrací se i před kameru českých režisérů. Zahrál si například tajemného doktora Zahálku v televizní sérii Filipa Renče Vetřelci a lovci či arogantního majitele vydavatelství Vladimíra Maxu v seriálu televize Nova Dokonalý svět.
Aleluja:
Svůdce, nebo oddaný manžel?
Díky své vizáži a gentlemanskému chování byl vždy považován a svůdce a lamače dívčích srdcí, a tak neunikl ani zájmu bulváru. Takové nálepce se však celý život urputně brání. „Na moje široká ramena se už navěsilo tolik nesmyslů! Na pěkná děvčata se jen dívám,“ rozčílil se před časem v rozhovoru pro Korzár.sk. Spíš než žen je prý milovníkem francouzského červeného vína a italské kuchyně. Kromě práce věnuje nejvíc času manželce Taťáně, a přestože s ní žije již déle než třicet let, po celý život jí vyká, čímž jí prý dává neustále najevo úctu, respekt a lásku. „Je přece stále krásná. Vážím si toho, že při mně stála při všech mých životních výškách i hloubkách,“ prohlásil již nesčetněkrát. Mimořádně pyšný je na syna Filipa, který vystudoval v Oxfordu matematiku a chemii, udělal doktorát na Berkeley University v Kalifornii, poté v Curychu studoval na profesuru a přednáší v Oxfordu.
Portrét Juraje Kukury
(televize TA3):
Hlupáka ani Armani nezachrání
I když se Juraj Kukura stále drží zpříma, vlasy mu prošedivěly, takže předstírat nesmrtelné mládí by podle něj byl nesmysl. „Existují dvě lži a hlouposti, které jsou mezi lidmi rozšířené. První, že člověk je tak starý, jak se cítí. Myslím, že je to absolutní hloupost. Člověk je tak starý, kolik je mu let, a tečka. A druhá hloupost je, že šaty dělají člověka. S tím také vůbec nesouhlasím, protože na sobě můžete mít na sobě lecjaké hadry, třeba i Hugo Bosse, ale pokud jste hlupák, tak vás za deset minut každý odhalí. A budete hlupák, akorát v obleku od Armaniho.“ Stále je stejně zdvořilý a od lidí, které dobře nezná, si raději drží odstup. Možná někdy až příliš. Právě tím si vysloužil v mládí pověst arogantního spratka. A na otázku, co by si nejvíc přál, serveru korzák.sk odpověděl: „Myslím, že sny nejsou na to, aby se plnily, ale aby se snily. A mám jich samozřejmě hodně.“ I když nepřestává snít, naučil se brát život takový, jaký je, takže i na svém věku umí najít pozitiva. Například si prý užívá, že může při večeři vypít láhev vína, může sníst vše, na co má chuť, nebo vystoupit z Porsche, aniž by mu někdo musel podat ruku.

Vložil: Adina Janovská