Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jaroslav Hut: V Německu vybuchla aféra s imigranty aneb opravdu znásilnil Ježíš muslimku? Vaše dopisy

komentář 06.06.2018
Jaroslav Hut: V Německu vybuchla aféra s imigranty aneb opravdu znásilnil Ježíš muslimku? Vaše dopisy

Autor: Youtube / repro

Popisek: Uprchlický problém; ilustrační foto

„Bylo to někdy v první polovině osmdesátých let. Nesetkávali jsme se v pražské kavárně, ale v hospodě Slovanský dům v Olomouci. A dlouze jsme diskutovali o dvou fenoménech tehdejší doby. Prvním byl ekumenismus, a to ve světle tehdejších událostí v Belfastu. Dlužno říci, že jsme si přáli ukončení onoho nakonec třicetiletého konfliktu, ale zároveň jsme nedokázali odhadnout, co ekumenismus vlastně přinese. A tak máme klid zbraní – což jsme si přáli, ale také mnohdy a mnohde rozpuštění a vypuštění vlastní identity, což jsme si nepřáli a čehož jsme se obávali,“ píše nám Jaroslav Hut v reakci na článek (je uvedený dále) a pokračuje...

„Fenoménem druhým byla inkulturace, dnes moderněji řečeno akulturace. Z dnešního pohledu to připomíná vášnivé debaty o jízdním kole v anarchistických kroužcích carského Ruska, ale nejsmělejšími myšlenkami byla přeložená literatura, partnerství měst a obcí, vzájemné zdvořilostní návštěvy, výměna studentů, a na Silvestra nějaký ten soubor písní a tanců. O nějakém stěhování národů a masové migraci nemohlo být ani řeči. A hle, kam jsme se posunuli.

Ne Ježíš, ale byznys znásilňuje

Ke kontroverzní hře, jejíž název je součástí nadpisu tohoto článku se už vyjádřilo mnoho lidí, a to z různých úhlů pohledu. Učiním taktéž. Chtěl-li autor šokovat a zároveň nastolit téma k zamyšlení, šlápl naprosto mimo. Ježíš – tedy křesťanství – žádnou muslimku ani muslima neznásilňuje. Pokud je někdo znásilňuje, je to byznys. Velký, nadnárodní, báječný a jedinečný. Ten byznys, který bez skrupulí vydrancuje jakýkoli stát, i ten nejchudší z chudých, byznys žijící z dětské práce i když ji naoko odsuzuje, byznys stěhující své základny jako kočka koťata z jedné země do druhé podle toho, kde bude moci snáze získat tu nejlevnější pracovní sílu a kde bude minimum právních překážek k vývozu a přerozdělení dividend v daňových rájích.

A protože ne všechny fabriky lze přestěhovat, byznys vznesl požadavek na levnou pracovní sílu. Poslušná dcerka rudého pastora zadání splnila. I přijeli hezky oblečení mladí muži s chytrými telefony, ale o práci zájem neprojevili. Ve zvacím dopise se o práci nemluvilo. Byznys dal od všeho ruce pryč, že prý si jistě stát poradí co s těmi lidmi, a raději se poohlédne po levnějších otrocích v Africe. Bláhová naděje, že dojde k integraci se také nenaplnila. Nenaplnila se ani po šedesáti letech od prvního zvacího dopisu. A dcera rudého pastora začíná být sama jako pověstný kůl v plotě. Na scéně je nový lídr, mladý, hezký, odvážný a má vizi. Ten nám to teprve ukáže.

Integrace? Zapomeňte

Nově příchozí se integrovat nebudou. A proč by měli? Chováme se a jednáme jako idioti. Tohle prostě nemohou pochopit. Místo dětí si pořizujeme psy. Když už bychom mohli mít dítě, zabijeme jej dříve, než se narodí. Bohatství poměřujeme výší konta a předháníme se v ceně dovolené a v majetnictví krámů, které nepotřebujeme, místo budování vztahů. Oni věří ve svého boha, my nevěříme ani svým kšandám od kalhot. Neumíme si vládnout a v čele jakéhosi všeobjímajícího orgánu máme pošetilého staříka, který slavnostně odhaluje sochy člověka, jehož učení převedené do praxe stálo život několik desítek milionů lidí, a další uvrhlo do trvalé bídy a beznaděje. Prý to bude beztřídní společnost a je z toho beztřídní hřbitov.

Onehdy soused vyhrál na výstavě chovatelů v tombole kačera. A prý než mu stluče výběh, jestli bych ho nemohl na pár dnů dát do voliéry k našim slepicím. Po vzájemném a celkem bouřlivém poznávání kulturních odlišností se zdálo, že dojde k vzájemné mírové koexistenci. Leč nestalo se. Asi po čtyřech dnech si zabral návštěvník veškerou vodu pro sebe, a večer nechtěl pustit slepice do kurníku. Dal jsem mu tedy samostatnou misku s vodou, ale zabral obě. Nezbývalo, než mu domluvit koštětem a následovala repatriace. I ta Boží hovádka mají v sobě a respektují přirozený řád. Jen my to nechceme vidět a stále vymýšlíme nové směry sociálního inženýrství. A nepodaří se to nikdy, ani kdyby zde na Zemi tisíce Halíků, Peheů a dalších inženýrů lidských duší žilo."

 

Pochybuju, že bezhlavý a jedině v profit věřící byznys zatáhl Evropu do imigrační tsunami. I on si musel vypočítat, že to nebude fungovat tak, jak se v utopických hlavách eurounijních potentátů urodilo. Líbí se mi myšlenka sjednocení. Čecha s Němcem nesjednotíme, stejně tak Španěla s Řekem. Jsme sice rodina evropských národů, ale s touhami kopat za sebe. Což nutně znamená, že často kopeme proti sobě, nikoliv spolu. A právě příval nekončící vlny imigrantů s tím jediným správným náboženstvím tomu může dát jednotící linku. Protože ať Němec nebo Francouz, přesto muslim. A právě to slovo muslim je určující. Rozmělnění a znehodnocení národních států jeví se mi jako věrohodnější, nežli to, že se byznys prostě přepočítal. Tak hloupý není.

Reakce redakce...

Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace