Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Přemýšlela o sebevraždě, protože jí stát nedokázal pomoci. Nebo nechtěl? Vaše dopisy

02.06.2018
Přemýšlela o sebevraždě, protože jí stát nedokázal pomoci. Nebo nechtěl? Vaše dopisy

Autor: Pixabay

Popisek: Pomoc státu? Někdy prostě nepřijde; ilustrační foto

Zničit rodinu, zničit člověka? V naší společnosti je to běžné. Pomocná ruka státu, kterou všichni dotujeme skutečně jako mourovatí, je macešská. Hledá kličky, jak člověku nepomoci, nikoliv jak člověku pomoci. Čeho se tak dočkáváme? Úvah o sebevraždách. Vyhazování rodin na dlažbu. Ničení člověka jako takového. Přečtěte si příběh, z kterého mrazí. Napsala nám jej paní Eva. Požádali jsme ji o důkazy, poslala je, redakce je má k dispozici. Zdaleka nejen kvůli tomu nešťastnému GDPR neuvádíme celé jméno a adresu, natožpak zmíněné důkazy, které máme - chceme paní prostě uchovat soukromí. Čtěte a plačte, i takhle se „žije“ v naší republice.

„Když začala oslabovat manželova nemoc chod domácnosti,“ píše paní Eva a pokračuje: „Rozhodla jsem se podat za něj žádost o místo franšízanta prodejny potravin. Absolvoval školení a úspěšně rozjel svou první prodejnu v P---. Nemusel tahat těžká břemena, měl možnost v době ataky nemoci zůstat doma bez strachu, že bude po nemoci propuštěn, jako tomu bylo vždy.

Dařilo se, ale...

Vcelku se nám dařilo. Po měsíci a půl osmnáctihodinových směn, kdy jsme provoz vedli jen manžel a já, jsme zaměstnali první prodavačky. Také vedení bylo zřejmě spokojeno a nabídlo manželovi další provozovnu. Kývl na nabídku a do měsíce vedl další krámek.

V tu dobu jsme měli dům, dvě krásné a úžasné děti. Nemoc se nedá obelstít, ale věděli jsme, že když pro nemocné lidi není v tomto nespravedlivém systému možnost získat invalidní důchod, a za nemoc se trestá nuceným odchodem z práce, alespoň tady se může stát zázrak a po každé nemoci se má manžel kam vrátit.

Zloději a gauneři

Radost nám ale překazili zloději. Franšízing je v podstatě jakýsi Schwarz systém posvěcený legislativou. Vy jste jen figurka, která se stará o chod obchodu, objednávky, zboží, prostě vše a ze své výplaty za vedení obchodního řetězce trhá franšízant kusy na mzdy a účetnictví… až jemu samotnému nezbude z vlastní výplaty ani na zdravotní pojištění, ani na sociální.

Po několika po sobě jdoucích přepadeních v prodejnách, kdy následně bylo nutné zaplatit vzniklou škodu způsobenou třetí osobou, začalo peklo. Soudy, policie, výslechy, odročování soudů, tresty zlodějům a odvolávání… Vše vyvrcholilo ukončením franšízy, zhoršením zdravotních problémů a v neposlední řadě zadlužením v důsledku toho, že vzniklé ztráty musel manžel vyrovnat.

Do startu jsme investovali snubní prsteny, náušnice a zlato, které mi manžel koupil za to, že jsem mu porodila potomky. Prodali jsme si téměř celé vybavení domácnosti, abychom měli peníze na složení jistiny při převzetí obchodu.

Prodat dům, přestěhovat se na ubytovnu

Po ukončení činnosti jsme si museli prodat střechu nad hlavou a spolu s dětmi jsme se ocitli na jedné z nejhorších ubytoven v P---. Zde se soustředí největší počet darebáků, kteří se podíleli na krachu našich životů. Chodíme do práce, pokud nám to zdraví dovolí. Já osobně jsem se v domě na neuklizených schodech dolámala a momentálně řeším existenční problémy. Jsem zoufalá matka, která si sáhla až na dno.

Zoufalství

Požádala jsem provozovatele ubytoven o umožnění odkladu platby nájmu, než budu schopná nájem uhradit. Pouze odklad, nikoliv odpuštění platby. A odpověď je VYSTĚHOVÁNÍ! Jen málo co se dokáže tak hluboko zarýt do hloubi srdce a úzkost, jakou cítím se nedá popsat. Díky mé touze pomoci manželovi, aby při zdravotních omezeních, které ho invalidizují bez nároku na důchod, a špatnému umění chůze po pivem politých schodech, jsem rodinu připravila o dům a asi i o přístřeší ubytovny!

A co bude dál? Město byty nemá. Já na přemrštěné kauce také ne. Nezbude nic jiného než odložit děti do domova a ukončit bytí v tomto nespravedlivém životě. Asi se osud řídí heslem třikrát a dost.

A já jsem si své vlastní třikrát již vybrala. Skvělého a milujícího manžela, úžasnou dceru a do třetice nejhodnějšího syna na celém světě. Myslím, že bez strachu o střechu nad hlavou se jim povede lépe. A nad mou hlavou už bude jen kopa hlíny. Eva."

Paní Eva sebevraždu nespáchala. Po dobu stěhování z ubytovny se odmlčela, ale nedávno se zase ozvala s prosbou, zda bychom její psaní uveřejnili. Činíme tak. A samozřejmě komukoliv nabízíme možnost rodinu jakkoliv podpořit. Stačí nám napsat na redakční e-mail, případnou komunikaci s paní Evou zprostředkujeme.

Reakce redakce...

Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace