Lidi, neblbněte. Maturita přece nemusí být pro každého. Vaše dopisy

Samozřejmě že to fér je. Protože klást důraz na mateřský jazyk je zásadním předpokladem u škol. Jeho zvládnutí a ovládnutí je nutnost pro všechny, protože jazyk běžně, denně všichni používají. A to i v psané formě. To znamená, pane Zemane, že jste právě napsal komentář. Použil jste své znalosti stran používání češtiny. Použil jste nabyté znalosti. Ale jak často se takto oddáte výpočtu nepřímé úměry?

Maturita kvůli systémovému nastavení začíná být nutná téměř pro všechny. V oborech, kde dříve maturita nebyla podmínkou, teď maturitu berou jako běžnou záležitost. Ba naopak, často se požaduje i vyšší vzdělání. Ne všichni na maturitu stačí, samozřejmě. Tak se musí začít snižovat nároky. A ty se snižovat budou. Snižovat se budou čím dál víc. Proč? Toť otázka. Možná proto, že čím déle udržíme studenta ve škole, o to později se začne cpát do pracovního procesu. Oddálení přechodu ze školy do zaměstnání u studentů jako metoda jak předcházet nezaměstnanosti? Zní to logicky. A s tím, že se společnost mění, ubývá manuálních profesí, přibývá těch ostatních. To, že byly profese jako zedník nebo instalatér, zdehonestované, je samozřejmě problém. Ale sám se napraví.

Inflace vzdělávacího systému a s tím spojeného pracovního systému. Postupné snižování hodnoty vzdělání. Za první republiky byl člověk s maturitou váženým. A dnes? Vy máte jenom maturitu? To jste tak blbej? Je střední a střední vzdělávání. Maturita z matematiky má smysl u gymnázií, u škol, které jsou zaměřené na všeobecné vzdělání. Ale co odborné školy? K čemu přesně potřebuje zdravotní sestra vyšší matematiku? Přitom ovšem právě maturita z matematiky odstřelí desítky studentek na zdrávkách. Mohly by být tisíckrát empatické, lidské, mohly by tisíckrát vynikat v péči o člověka, v „běžných“ lékařských zákrocích. Mohly by mít všechny ty vlastnosti a schopnosti, které chceme, aby dobrá zdravotní sestra měla. Ale matematika ji nepustí přes maturitu. Proč chceme, aby nám sestřička, místo „pofoukání bebíčka“, vypočítala obvod zahrady s nepravidelným obvodem? Nemusí to v životě potřebovat. A když bude mít potřebu, zeptá se člověka, kterého matematika prostě bavila. Nemusíme umět všechno. Proč bychom měli?

Stejný příklad jako výše. Proč má zdravotní sestra umět všechno? Proč má botanik umět všechno? Proč má architekt umět všechno? Stejně si poté, co s útrpností překoná maturitu z matematiky, půjde tam, kam CHCE, ne tam, kam MUSÍ. Celá ta šaškárna se pro něj stane jen špatným snem, který si musel prožít. Proč se společnost snaží do všech nacpat všechno? Nedává to smysl. Místo toho, aby zdravotní sestra mohla drtivou část času věnovat snaze prohloubit své znalosti stran svého oboru, bude většinu času věnovat tomu, co jí nejde a čeho se děsí. Tedy matematice. Přijde tím o nekonečně mnoho času, který by mohla věnovat zdravovědě. A ona bude počítat integrály, které nikdy nevyužije. Hlavně, že ukojíme svou vášeň pro to, aby se studenti učili to, co nepotřebují do svého života. 

Otázka spíš stojí, proč se medik musí učit matematiku, když si zvolil učit se o angíně, o mozku, o žlučníku. Matika jej jen zdržuje od učení se o žlučnících, hlavách a angínách. Maturita není povinná? Ale pracovní systém ji vyžaduje v čím dál větší míře. A to i na obory, kde ji v minulosti nevyžadoval. Dnes si bez maturity bez dostatečné dravosti ani neškrtnete. A skončit u pásu? Ano, pak se nabízí učňáky, manuální práce. Je to cesta, ale s nástupem průmyslu 4.0 se stane pro spoustu oborů jen slepou vývojovou větví. Co pak?

Matematika je velmi specifický obor. Nejde na něj vztahovat jazykovědné předměty, přírodovědné předměty, žádné jiné předměty. Matematika vyžaduje určitý druh inteligence, který není všem bez rozdílu nadělen stejně. Obdobně jako u hudby. Proč matematika nenutíme zpívat, hrát na nástroje… no, protože je to matematik. On je nadaný ve svém oboru. Muzikant ve svém. Botanik ve svém. Zdravotní sestřička ve svém. Instalatér ve svém. A proč nenastavíme školu tak, aby byla hlavně podporovatelem talentů? Proč ji máme nastavenou tak, aby talenty ponižovala tím, že jim nutí i obory, které jim jsou dokonale cizí? Předveďme si to na bulvárním příkladu. Soutěžní pořad Česko – Slovensko hledá talent. Kdyby soutěž jela na principu školství, nutí soutěžícího, který přišel zpívat, aby dělal akrobacii, a toho, kdo přišel s akrobacií, aby zahrál nějaký komediální výstup. Zkrátka by to tu soutěž postavilo dokonale na hlavu. A takové je školství. Jsi talentovaný botanik? No tak udělej maturitu z matematiky, která ti je cizí jako nic jiného. Není to absurdní?

Srovnávat první republiku a současnost nefunguje. Viz níže.

A tady narážíte na nedostatečnost a neprofesionalitu učitelů, kteří jsou jednou z hlavních příčin odporu k matematice. Oni neumí podat matematiku tak, aby si žák nebo student řekl – tak tohle mě docela baví. Chápu to a jsem rád. Matematika není suchá a nudná. Suší a nudní jsou učitelé, kteří neumí učit, kteří neumí předat matematiku tak, že dítěti dává smysl a tím jej začne bavit. U části z učitelů pak zní tupé přesvědčení - umím dokonale pravopis, gramatiku, mohu tedy logicky učit český jazyk. A tady je ten problém. Umí gramatiku, neumí učit. Učit tak, aby se děti naučily, to je mistrovství, ne zaměstnání. Drtivá většina učitelů chodí do zaměstnání, ergo nenaučí. Výsledek? Devět let školy, děti neumí správně psát, správně číst, správně počítat, správně téměř nic. Ale obhajovat učitele, křičet, že za to může nízký plat, se stalo téměř národním sportem. Máme požadavky na děti, nemáme je na učitele.

Jaký byl princip za první republiky? Srovnávat naši společnost se společností před sto lety je nerozumné. Jsou tu určité rozdíly. Práce se radikálně změnila. Radikálně. To, co bylo nutné před sto lety, dnes neznáme, je nám to lhostejné. Nebo to za nás dělá stroj, případně algoritmus. Společnost byla zaměřená na manuální práci. To, co teď zvládne jeden stroj, před sto lety dělaly desítky či stovky lidí. Maturita tak byla znakem společenské lepší třídy, elity, která má vést. My už jsem někde úplně jinde.

Další rána na solar českému školství. Máte pravdu, pochopení složitějšího textu je pro mnohé studenty nadlidský úkol. Děti nečtou knihy, je jim nabízená jen plytká kultura, ubohé idoly, jsou podporovány v konzumu. Škola do nich cpe informace, u kterých požaduje, aby byly naučné zpaměti. Nevyvíjí u nich kritické, a vlastně ani žádné jiné myšlení. Stádní učení v kombinaci s prázdnotou jejich života je děsivé. Ale svým odstavcem jste ukázal na problém celého školství, které je prohnilé.

Pokud je cílem povinné maturity z matematiky to, že má naplnit učňovské obory, proč to dělat tak násilně? Nebylo by vhodnější ukázat atraktivitu učňovských oborů? Zbavit ho nařčení z toho, že na učňáky chodí jen tupci, že učňáky jsou pro hlupáky (jistěže je to nesmysl, kardinální nesmysl, manuální práce vyžaduje vysokou praktickou inteligenci)? Protože kam odejde empatická dívka s krásným vztahem k péči o lidi? Na obor číšník/servírka? Mohla by na zdravotní školu, ale bude se bát matematiky. Je to jen další experiment, během kterého se uměle a násilně křiví možnosti pro mnoho lidí, kteří skončí v oboru, který jim není vlastní. Vášnivého botanika pošleme na zedníka? Bude tam šťastný? Bude šťastný ve svém životě jako dospělý? Ale co když už na základní škole propadá z matematiky? Neodváží se na školu s maturitou. Ač by to mohl být dokonalý botanik. Společnost potřebuje zedníky a instalatéry, tak se zařízne budoucnost všem ostatním? Není to trochu nerozumné?

Diskuse kolem školství je potřeba, protože naše školství chřadne. Jsem přesvědčený, že školství jako takové, páchá všem před očima genocidu snů, nadějí, talentů, nadání. Mnoho lidí to dokáže překonat, ale za cenu, která je neadekvátní, příliš vysoká. A právě diskuse může přesvědčit třeba i jednoho učitele, že to může dělat jinak. Může probudit třeba i jednoho rodiče, že své dítě podpoří v tom, co je jeho talentem. Může donutit třeba i jednoho úředníka, aby se pokusil o rozumnou reformu školství. Jeden kamínek z toho kolosu letargie uklouzne. Uklouzne druhý, třetí, čtvrtý. Pak se může spustil lavina, která škole vrátí, nebo vybuduje, to, čím má být. Ne tím, čím být nemá a čím teď je.

Reakce redakce...

Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku.