EU zkrátí velkým zemědělcům dotace. Konečně? Komentář Štěpána Chába
komentář
22.05.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Pole zlátne, peněženka tuční
Evropská unie jedná o reformě zemědělské politiky a také přidělování dotací zemědělcům. Jedním z nosných trámů reformy je zastropování dotací. Což uškodí převážně velkým zemědělcům. Čím větší prostor na obdělávání, tím menší dotace. Obří dotační závisláci, jako je Andrej Babiš, pak vyjdou naprázdno. Nutno zkonstatovat, že je to výborná zpráva.
Proč? Evropská unie tímto vysloveně cílí na malé zemědělce a jejich podporu. Jasně, řeknete si, že malí zemědělci jsou jen taková regionální kratochvíle, která ovšem nenaplní svou produkcí košík v hypermarketech. Naplní i nenaplní. Podívejme se na to takhle. Na západě vytváří 80 % zemědělské produkce malí zemědělci. Rodinné farmy, které obhospodařují jen pár hektarů. Zkrátka prostor, který bez problémů stihnete obejít za odpoledne. Obejít polnosti Andreje Babiše? Tak to abyste si na to vzali dovolenou. A pak ještě neplacenou dovolenou. A to je zásadní problém.
Vraťme se do roku 1948
Pražáci si vykoledovali svým nadšením pro ideály únor a komunistický převrat. Následovaly roky, kdy na to vesnice doplácela hrůznou kolektivizací a zakládáním JZD. Lidem sebrali půdu, sebrali jim statky, hospodářská zvířata, vyrvali je násilně z kořenů a rozsadili po panelácích a činžácích řka – do fabriky, makat pro světový mír a neremcat. Výsledek? Nula z nuly pošla. Neustále něco nebylo a když to bylo, tak pod pultem. Lidé ztratili vztah k půdě, k přírodě… byli zavření ve fabrice a dřeli na světový mír. Asi ne moc dobře, protože ten stejně nikdy nenastal.
Přehoupněme se do roku 1989
Slavná revoluce, která nám sem měla donést příležitosti a možnosti. Někomu ano. Spekulanti, a mezi nimi i Andrej Babiš, se rvali o doposud kolektivní vlastnictví. Co nemohli uchvátit pro sebe, to rozprodali, co uchvátili, to nevydali a nevydají ani v budoucnosti. Babiš se tak stal zemědělským oligarchou. Člověkem, který vlastní pole lány. Ovládl zemědělskou produkci. Doba byla taková. Nepřešlo se na postupné reformy a návrat půdy do rukou drobným zemědělcům. Ne, všechno se to bralo sakum prásk – kdo nejvíc křičí, podplácí, kdo má nejvlivnější známé, ten prostě bral. A jsme tam, kde jsme teď.
Reformy, které se Západu příliš netknou
Zemědělské reformy, které plánuje Evropská unie, se tak západního zemědělství příliš netknou. Ale nás se dotknou velmi citelně. Ze Slovenska a od nás zní sborové – reformami nás diskriminujete, utlačujete náš způsob hospodaření, poškozujete nás. A protiunijně zaměřený člověk se do křiku o diskriminaci vesele přidá. A vlastně bude kopat za Babiše.
Čím Babiš škodí?
Babišova velkovýrobna je vlastně pokračováním mrtvé kolektivizace. Komunismus zavedl ničení remízků, spojování polí do obrovských jednolitých ploch, obrovské lány s jednou plodinou. Důvod byl jednoduchý, stovky a stovky rodinných statků se zrušilo a přešlo se na JZD, které potřebovalo jednolitou obrovskou plochu, kterou může sjezdit jedním traktorem za odpoledne. A Babiš v tom pokračuje. Fajn, někdo potraviny (když pominu řepku) produkuje a je jedno, že zisk z toho má Babiš. Jasně, je to jedno. Kdyby ovšem jeho kolektivistické dílo neničilo celou přírodu.
Voda a zase voda
Na západě k ničení členitosti zemědělské půdy nedošlo. Uvidíte to při letu letadlem. Na západ od nás malá políčka, každé s jinou plodinou, vše poskládané a moc hezké na pohled. A po příletu nad naší zemi? Fláky obrovských polí s jednou plodinou. Remízky a členitost zemědělské půdy zadržuje přirozeně vodu v krajině. Obrovská pole nechávají vodu unikat z krajiny do vodních toků, ta s sebou bere úrodnou půdu a tradá pryč z krajiny. A ve výsledku i z republiky. Andrej Babiš vlastní sice „jen“ 15 000 hektarů, ale hospodaří na 110 000 hektarech. Rodinné farmy se živí a uživí i na pěti hektarech. Propastný rozdíl, že? A právě malé farmy chce, doufejme, Evropská unie reformami podpořit. Proti čemuž není co namítat.
Kdo se v devadesátkách napakoval
Hospodářská půda, to není jen Babiš, že. Pro zajímavost pár velkých vlastníků půdy – většina z nich půdu pronajímá. Po revoluci se do skupování půdy pustili „bývalí“ soudruzi funkcionáři. Půda byla za hubičku, nikdo o ni nestál. Po roce 2000 naskočili ostatní. Petr Hanák – 8 500 hektarů, Pavel Tykáč – 10 000 hektarů, Miroslav Dvořák a Philippe Moreels – 11 000 hektarů, Radovan Vítek – 20 000 hektarů. Magnátem jsou pak církve, které si v restitucích sakra polepšily. Ty mají dalece přes 100 000 hektarů půdy.
Vložil: Štěpán Cháb