Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Maminkám k svátku, konopnou oprátku? Komentář Štěpána Chába

komentář 13.05.2018
Maminkám k svátku, konopnou oprátku? Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Děti na trůnu

Moje stará sousedka s pěti odrostlými dětmi se nechala před nedávnem slyšet: „Ty debile, čtyři děti si teď může dovolit tak leda Babiš, ty ne.“ A stejně je mám. Čtyři děti, které začaly bloudit světem se mnou a mou krásnou paní v závěsu. Dovolit si je ale nemůžeme. A tak sousedka vlastně pojmenovala problém doby. A nemlčela, dodala: „V týhle době bych nechtěla bejt mladá a starat se o děti, nezvládla bych to.“

Mohl bych udělat článek o neúctě k rodině, o upozaďování rodiny, o ničení významu rodiny, o snižování role matky, o pomateném feminismu, o nesmyslnosti nároků na matky, o samotném ponižujícím pocitu, který v matkách společnost buduje. Mohl bych rozpsat, co říkala moje sousedka, která prostě nechápala, že mít děti stále ještě jde. Mohl bych, ale víte co, uděláme si ten Den matek hezký.

Volání z koncentráku

V koncentračních táborech (ale že jsem začal na pozitivní notu, že?), když se zhaslo a vězni mohli začít snít, ozývalo se mezi sténáním a chrápáním jedno slovo pravidelně a ve všech jazycích. Maminka, máma. Vězni blouznili o návratu k mamince, k bezpečí, k lásce. Všichni tak ve svých slabých chvilkách skončili. Nepřítomnost lásky, soucitu a života vůbec si nahrazovali tou nejzákladnější a nejdůležitější zkušeností s láskou. Tedy s maminkou, mámou, matkou, matičkou. Volali po ní, toužili po ní, chtěli se obklopeni zvěrstvy schoulit do náruče člověka, který to bebí vždycky pofoukal. Ne proto, že by musel, ale protože vás prostě nesobecky miloval. Nic důležitějšího a krásnějšího v životě člověka není.

Mateřská láska

Mateřská láska formuje člověka, přijímá jej do světa, ukazuje mu tu krásu, kterou svět může nabídnout, a sem tam také nabízí. Matka je jediný člověk v životě prakticky každého, který nezklame, nezradí, nepodrazí, naslouchá a slyší. A hlavně, odpouští. Dává naději, že to není až tak beznadějné. Před matkou není ostuda brečet, protože bude brečet s vámi. Nebude brečet proti vám, nebude se slzám vysmívat, nebude „dělat závěry“. Prostě člověk, který je vždycky na vaší straně. V těch zásadních životních záležitostech. Ne v tom, na který televizní program budete koukat, to může nastat řež jako z Kill Billa.

Otcovská láska

Z pozice obhájce mužského pohlaví jsem nucen učinit dodatek o lásce otce. Láska matky je nádherná a svou povahou nekritická. Láska otce je jiná, neméně důležitá. Ukazuje dítěti svět, ukazuje mantinely, dává mu charakter, sebevědomí i svědomí. Otec v sobě musí lásku k dítěti najít, vybudovat si ji. Jeho láska není nekritická a vidí každou chybu. Ale stejně jako mateřská láska, dočká se člověk od otce odpuštění, sem tam. Láska otce není automatická a ani harmonická. Až se zdá, jako kdyby si ji měl člověk zasloužit, snažit se o ni, usilovat. Protože jeho hrdost je pak hrdostí člověka na sebe sama. Věta „Ty už nejsi mé dítě“ je od matky zničující lidsky, od otce existenčně.

Poklona, bez které to nejde

Nejde vymyslet způsob, jak se poklonit údělu matek. Je nádherně děsivý a určuje člověku život, čímž ho určuje celé společnosti. Žena je středobodem světa a do detailu to dokáží pochopit jen nemnozí básníci, kteří se snaží popsat lásku slovy natolik krásnými, až vhání slzy do očí. Jsou takové básně. Jsou takoví básníci. Žena je chrám člověka. Mateřství tomu chrámu bere chlad a dává mu smysl.

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb