Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nač sedět roky v lavici, když na to stačí pár týdnů? Komentář Štěpána Chába

komentář 11.05.2018
Nač sedět roky v lavici, když na to stačí pár týdnů? Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Škola jako zloděj času a života

Dostala se mi do rukou bakalářská práce ke korektuře. Zvláštní záležitost. Jsem nyní neautorizovaným odborníkem na policejní potápění. Z fleku můžu jít složit oponenturu a dostat bakalářský titul. Až na tu praxi, tedy. Ta mě trochu děsí. Tak mě tak u těch oprav napadalo, jak je ten systém zkoušek a dlouhého martyria před nimi zdlouhavý a nenaplňující.

Protože, když to tak vezmeme, složit bakalářské, doktorské, magisterské nebo inženýrské dovednosti by mělo jít i bez předcházejícího několikaletého vysedávání ve škole. Škola by pro takové „rychlostudenty“ mohla zavést konzultační dny. A kdo by měl zájem prokázat své vědomosti a dostat na ně státní razítko, může to zvládnout za pár týdnů. A to obzvláště, když se jedná o jeho zájmový obor. Někdo se prostě potápí s radostí a už odmala. U technických oborů by pak součástí zkoušek byla samozřejmě i přísná zkouška z praxe. Výjimku by samozřejmě měly obory, kde je nutná častá a odborná praxe pod dohledem. Ale i to by šlo vykoumat.

Jak se hledá mrtvola pod vodou

Utkvěl mi systém hledání mrtvol pod vodou. Dělá se stylem „letadla“. Policejní potápěč drží v jedné natažené ruce návodčí provaz, který mu ukazuje směr, druhou ruku má rozpaženou, aby obsáhl co největší prostor. A šmejdí po dně vodní hladiny. Přičemž viditelnost může být, a většinou je, nulová, takže jede vlastně naslepo. Komická chvilka – v drtivé většině policejní potápěč najde mrtvolu tak, že do ní narazí hlavou, nebo ji podpluje a ona na něj „nasedne“. Důvod? V bakalářce se tvrdilo, že utonulí lidé jsou k vidění na dně většinou na všech čtyřech. Dost nepříjemná představa.

Odborníci bez štemplu

Kolik amatérských historiků, botaniků, zoologů, potápěčů, techniků nebo třeba trenérů se prohání po republice. K uznání jejich dovedností a vědomostí chybí tři, pět nebo šest let na denním nebo dálkovém studiu. Jistě, zkoušky mohou složit z fleku, ale systém jim to nedovolí. A je jasné i proč. Trh práce by se tak přeplnil lidmi, kteří něco umí a mají to zároveň potvrzené státem. Trh práce by se přehltil. Zároveň by ubylo studentů, protože ne každý se chce co týden dostavovat na hovory od katedry a dálkově se snažit o zlepšení své kariéry. Nemluvě o denním studiu. Kdo na to má, že jo. Radši do kolbenky a poplatit nějaké ty složenky. Ona by odpadla i důležitost profesorské profese. Profesoři by se stali jen zkoušejícími. Protože by po nich nikdo nevyžadoval nic jiného, než jen mlčet a sem tam položit doplňující otázku.

Internetové možnosti

A přitom Internet samotný je univerzitou, která nabízí všechny obory, všechny vědomosti, všechny informace. Stačí jen natáhnout ruku a brát. Přesto se lpí na zkostnatělém systému, který člověku sebere ze života tolik let, kolik trvá samotné studium. Pět let na magistra? Proč? Při představě, že oborem student žije, že se o něj zajímá dlouhodobě, aktivně a s nadšením? Proč mu nedovolit, aby pro společnost tvořil už v okamžiku, kdy je mladý, nadšený? Nebo vrátit starším jejich ukradená léta bolševikem, kdy se kvůli kádrovému profilu nedostali dál, než kam jim soudruh povolil a kteří za svůj život odbornost získali i bez štemplu? Nebo dát člověku, co prostě v škole sedět nechce, možnost v ní nesedět, ale jet si po svém?

Stejný princip by šel uplatnit už u středních škol. Mít tu možnost obejít otupující nudu školy. Vyhranit se oborově. Neztrácet čas, když život za chvíli končí.

Vložil: Štěpán Cháb