Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nač sedět roky v lavici, když na to stačí pár týdnů? Komentář Štěpána Chába

komentář 11.05.2018
Nač sedět roky v lavici, když na to stačí pár týdnů? Komentář Štěpána Chába

Autor: Pixabay

Popisek: Škola jako zloděj času a života

Dostala se mi do rukou bakalářská práce ke korektuře. Zvláštní záležitost. Jsem nyní neautorizovaným odborníkem na policejní potápění. Z fleku můžu jít složit oponenturu a dostat bakalářský titul. Až na tu praxi, tedy. Ta mě trochu děsí. Tak mě tak u těch oprav napadalo, jak je ten systém zkoušek a dlouhého martyria před nimi zdlouhavý a nenaplňující.

Protože, když to tak vezmeme, složit bakalářské, doktorské, magisterské nebo inženýrské dovednosti by mělo jít i bez předcházejícího několikaletého vysedávání ve škole. Škola by pro takové „rychlostudenty“ mohla zavést konzultační dny. A kdo by měl zájem prokázat své vědomosti a dostat na ně státní razítko, může to zvládnout za pár týdnů. A to obzvláště, když se jedná o jeho zájmový obor. Někdo se prostě potápí s radostí a už odmala. U technických oborů by pak součástí zkoušek byla samozřejmě i přísná zkouška z praxe. Výjimku by samozřejmě měly obory, kde je nutná častá a odborná praxe pod dohledem. Ale i to by šlo vykoumat.

Jak se hledá mrtvola pod vodou

Utkvěl mi systém hledání mrtvol pod vodou. Dělá se stylem „letadla“. Policejní potápěč drží v jedné natažené ruce návodčí provaz, který mu ukazuje směr, druhou ruku má rozpaženou, aby obsáhl co největší prostor. A šmejdí po dně vodní hladiny. Přičemž viditelnost může být, a většinou je, nulová, takže jede vlastně naslepo. Komická chvilka – v drtivé většině policejní potápěč najde mrtvolu tak, že do ní narazí hlavou, nebo ji podpluje a ona na něj „nasedne“. Důvod? V bakalářce se tvrdilo, že utonulí lidé jsou k vidění na dně většinou na všech čtyřech. Dost nepříjemná představa.

Odborníci bez štemplu

Kolik amatérských historiků, botaniků, zoologů, potápěčů, techniků nebo třeba trenérů se prohání po republice. K uznání jejich dovedností a vědomostí chybí tři, pět nebo šest let na denním nebo dálkovém studiu. Jistě, zkoušky mohou složit z fleku, ale systém jim to nedovolí. A je jasné i proč. Trh práce by se tak přeplnil lidmi, kteří něco umí a mají to zároveň potvrzené státem. Trh práce by se přehltil. Zároveň by ubylo studentů, protože ne každý se chce co týden dostavovat na hovory od katedry a dálkově se snažit o zlepšení své kariéry. Nemluvě o denním studiu. Kdo na to má, že jo. Radši do kolbenky a poplatit nějaké ty složenky. Ona by odpadla i důležitost profesorské profese. Profesoři by se stali jen zkoušejícími. Protože by po nich nikdo nevyžadoval nic jiného, než jen mlčet a sem tam položit doplňující otázku.

Internetové možnosti

A přitom Internet samotný je univerzitou, která nabízí všechny obory, všechny vědomosti, všechny informace. Stačí jen natáhnout ruku a brát. Přesto se lpí na zkostnatělém systému, který člověku sebere ze života tolik let, kolik trvá samotné studium. Pět let na magistra? Proč? Při představě, že oborem student žije, že se o něj zajímá dlouhodobě, aktivně a s nadšením? Proč mu nedovolit, aby pro společnost tvořil už v okamžiku, kdy je mladý, nadšený? Nebo vrátit starším jejich ukradená léta bolševikem, kdy se kvůli kádrovému profilu nedostali dál, než kam jim soudruh povolil a kteří za svůj život odbornost získali i bez štemplu? Nebo dát člověku, co prostě v škole sedět nechce, možnost v ní nesedět, ale jet si po svém?

Stejný princip by šel uplatnit už u středních škol. Mít tu možnost obejít otupující nudu školy. Vyhranit se oborově. Neztrácet čas, když život za chvíli končí.

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace