Zaplať Pánbu za mnichovskou zradu. Komentář Štěpána Chába
komentář
08.05.2018
Foto: Facebook
Popisek: Nyní velmi populární seriál Amazonu The Man in the High Castle, jehož třetí série by měla být odvysílaná již letos. Alternativní minulostí se zabývá celé odvětví SF literatury. Seriál Amazonu vznikl na motivy stejnojmenného románu Muž z Vysokého zámku (v anglickém originále The Man in the High Castle) amerického kultovního sci-fi spisovatele Philipa K. Dicka, bez něhož by, mimochodem, Hollywood neměl pomalu co točit...
Tak dnes máme takové pěkné výročí. 8. května v roce 1945 skončila druhá světová válka porážkou nacistického Německa a vítězným rykem napříč Evropou. A mě napadlo, co by se tak asi dělo, kdybychom se Mnichovské dohodě, která údajně sebrala hrdost našemu národu před samotnou druhou světovou, nepoddali. Kdybychom diktát Francie, Anglie, Itálie a Německa prostě nepřijali za svůj a oznámili, že se budeme bránit. A bránili bychom se.
Naši tehdejší spojenci dali podpisem pod Mnichovskou dohodu jasný vzkaz – my se za vás nepostavíme. Pokud se budete bránit, budeme to považovat za útok – stali bychom se tedy agresory. Státem, který rozpoutal válku s Německem. Německá armáda nás přečíslovala ve všem. V počtu vojáků, v počtu pozemní techniky i v počtu letadel. Jedinou naší výhodou tak byl vlastně jen systém obranné pohraniční linie. Ta byla ovšem děravá jako to řešeto. Politické divadlo první republiky sice navrhlo a částečně i vybudovalo výborný obranný val, ale tu chyběly na výstavbu peníze, tu politická vůle, tam zase přišla celosvětová finanční krize, která donutila cpát peníze ze státní kasy na jiné priority.
Slabá obrana, slabá armáda
Ve výsledku jsme tak měli chráněnou necelou čtvrtinu hranic. A navíc, strategická místa vyjeveně zírala na německou stranu jako rozrytá rána. Anšlus Rakouska dal Němcům možnost prorazit přes Šumavu i přes jih Moravy. A ač odhodlání československých vojáků bylo nepřekonatelné, přečíslení a nedostavěné bunkry nás odkazovalo na drtivou porážku. Když si k tomu připočteme Polsko, které se chystalo k záboru Těšínska, a Maďarsko, které by rádo zase kus Slovenska, byli jsme vlastně ze všech stran obklopeni vcelku nakrknutými sousedy, kdy každý z nich si chtěl kus odhryznout.
Vrhněme se do alternativní historie
Po podpisu Mnichovské dohody zaznělo z Hradu Benešovo hurónské – děkuji, ale ne, my se ubráníme. Českoslovenští vojáci propukli v hrdý řev – za svou zemi zemřeme, svou zemi ubráníme. Je začátek října. Hranice z české strany jsou obsypané vojáky. Hranice z německé a rakouské jakbysmet. Hranice z polské strany vykazují jistou nervozitu. Maďaři stojí připraveni na zteč nedaleko slovenských hranic. A čeká se. Čeká. Nekonečné čekání na první výstřel. Českoslovenští vojáci mají zakázáno vystřelit první – bylo by to brané jako vyvolání války. Němci mají zakázané vkročit na území naší republiky, bylo by to brané jako vyvolání války. A teď co? Přistoupili by Němci ke hře s falešnou vlajkou, kterou později, v té skutečné historii, použili na Polsko? Můžeme si být skoro jisti, že ano.
Do týdne je Němec v Praze
Po falešné vlajce se němečtí vojáci převalí přes Šumavu. Zároveň se začnou valit ze severu. Začínají nepokoje uvnitř republiky, které vyvolávají Sudetští Němci. První střety jsou brutální a rychlé. Odpor československých vojáků je srdnatý, ale zcela marný. Stačí čísla přečíslení jak vojáků, tak i techniky německé strany. Údery letectva drží naši letci zpočátku v pozadí, ale opět, několikanásobná převaha v počtu letadel nám dává na čumák. Na čumák nám dává i to, že Němci létají v modernějších stíhačích, my vlastně v troskách. Všechny fronty, jak ze severu, tak i z jihu, ustupují do vnitrozemí. Do týdne či dvou padá Praha. Československá vojska se stahují na Moravu. Pak na Slovensko. V ten okamžik by ale reálně hrozilo, že se začne kousat Slovensko a oznámí, že armádě ústup na své území nepovolí. Proběhlo by odtržení Slovenska od společné republiky. K tomu by se přidaly útoky ze strany Polska, případně i Maďarska. Což je více než pravděpodobné, protože když se trhá oběť, nažrat se chtějí všichni.
Spojenci mlčí
Za celou dobu by ze strany spojenců nepřišla jediná pomoc. Jen výzvy k ukončení bojů a k československé kapitulaci. My bychom byli braní jako agresoři. Pokud by došlo ke kapitulaci, Německo by republiku obsadilo vojensky. Pokud bychom se bránili „do posledního muže“, začala by druhá světová válka genocidou obyvatel Československa.
Byla pro nás Mnichovská dohoda vlastně spása zaslaná z nebes?
Mnichovská dohoda zachránila vlastně celistvost republiky a nesčetné životy československých obyvatel a vojáků. Zachránila částečně i do budoucna Slovensko před tím, aby bylo označené za stranu zla, protože spolupracovalo s Hitlerem. Dostali jsme protektora, tedy jakéhosi ochránce před válkou. V Protektorátu nedošlo do konce války k vojenským operacím. Byli jsme pod patronací nacistického Německa. Dalo by se říci. Samozřejmě, že tu probíhal nacistický teror – zatýkání, vraždy, převozy do koncentračních táborů, vyvražďování inteligence. Ale ve srovnání s tím, čím si prošly ostatní země, které měly tu čest poznat rozzuřeného Němce, jsme měli vcelku klidné časy. Pokud bychom byli světovým společenstvím označeni za agresory, kteří vyvolali válku, můžeme se rozloučit se Sudety a reálně by hrozilo, že bychom platili válečné reparace Německu my, nikoliv Německo nám. Možná by Česká republika prostě přestala existovat a my bychom byli součástí Německa a částečně možná Polska či Rakouska. Díky Mnichovské dohodě jsme vlastně stále tu.
Výše nadhozená alternativní historie je jen čirá fikce a úvaha nad tím, kde bychom byli, kdybychom mnichovský diktát neuposlechli. V lecčems se můžu mýlit, nejsem zažraným nadšencem do druhé světové války, nepřehrávám si před spaním v hlavě průběhy jednotlivých bitev. Prostě jen uvažuji ve spolupráci s těmi střípky historie, které do mě pronikly. Ale snad jsem se nedostal příliš mimo kýbl.
EDIT: Nutno dodat, že tento text neadoruje Mnichovskou dohodu. Nebýt licoměrné slabosti spojenců Francie a Anglie, Hitler by dostal přes prsty už v počátku a druhá světová se nekonala vůbec. Spojenci se ovšem lekli další války a slabošsky doufali, že když se Sudety předají Němcům, bestie se nakrmí a bude klid. Bylo jim ukradené, že se kvůli tomu ničí hrdost jednoho národu na staletí dopředu. Že se v něm tím buduje zažraný skepticismus vůči jakémukoliv spojenectví.
Vložil: Štěpán Cháb