Aby nám to doma zpívalo a říkalo Lóórra chce keksíííček? Transporty smrti a fotky jen pro otrlé. Komentář Štěpána Chába

komentář 27.04.2018

Foto: Naturalus

Popisek: Lóórra chce keksíííček

FOTOGALERIE Papoušek nebo andulka v kleci. Vedle klece televize, naproti pohovka, ve vestavěné skříni porculán po babičce. Idylka, že jo. On to ten pták v kleci tak nějak všechno oživí. Je to přeci takový veselý ptáček jarabáček. Dodává tomu našemu tlení trochu života. No, jak se to vezme.

Brazilská aktivistická skupina Naturalus přišla s takovými nehezkými fotkami. Fotkami, které nechceme vidět, protože se nehodí do našeho chápání života. Na fotkách jde vidět, jak že se ti ptáčci jarabáčci dostávají do naší klece vedle televize, naproti pohovce a našeho života. A fotky to nejsou pěkné. Nejsou. A nebudou. Když je tedy uvidíme.

Jsme zrůdy?

Odchyt exotických ptáků z divoké přírody je odporný. Bere ptákům svobodu, krade jim jejich život. Velkopansky si myslíme, že jejich život je jen pro okrasu. Proto ta klec, proto naše přesvědčení, že je všechno fajn. Vždyť ve zverimexu to vypadá všechno tak pohodlně, pohodově, bez problémů. No, jak se to vezme, kdo nevidí do zákulisí, nemusí mít obavy. Přesto život je život, nejde si s ním hrát. Je vzácný a krásný. A pouze my, lidé, se jej snažíme zotročit, přizpůsobit našemu rozmaru, našim choutkám bez úcty k jinému druhu života. Vše je potřeba si podřídit.

Transporty smrti

Skupina Naturalus informuje, mimo jiné, o tom, jak se k exotickým ptákům chovají lidé. Odchyt z divoké přírody, krádeže vajíček, transporty smrti, kdy velké množství ptáků prostě pomře. Hlady, žízní, udušením. Pro pašeráky je to jen zboží, obchodní komodita, která má donést kapitálový zisk. A čím více komodity nachytám, tím více vydělám. Nějaká ta oběť je nepodstatná. Nepohodlí? Ztráta života? Pomalé a mučivé umírání? Brnkačka. Nám jde o prachy. Jenom o prachy.

Hurá do zverimexu

A když jdete v hypermarketu kolem zverimexu, zatahá vás potomek za ruku a říká, pojď na zviřátka, pojď. Pak koupíte klec, ptáčka, který vypadá fajn, ozdobíte si život živým tvorem jako nějakou vázou, sem tam mu dáte sepiovou kost, napít, nazobat a říkáte si – to se o něj ale pěkně starám, ten musí být ale spokojený, šťastný, kéž by se někdo takhle staral o mě. Jak třeba? Že vás unese z domovu, narve vás do prasečáku a převáží dlouhé, dlouhé dny bez vody, jídla, bez prostoru s desítkami vám podobných do naprosto cizího prostředí, kde nebudete moci nic, než jen opuštěně zírat na idiota zírajícího na televizi?

To jsou jenom ptáci. Nemají myšlenky. Jsou to takové pohyblivé věci, které dělají radost mému prázdnému životu. A s arogancí člověku vlastní prostě přijímáme jako fakt, že právě to je v pohodě. Není to v pohodě.

Prohlédněte si fotky, jsou na ní jen ptáčci jarabáčci v klecích. Tak, jak to máme všichni rádi. Až příště půjdete do zverimexu, rozbijte radši obsluze hubu, než abyste si koupili nějaké zviřátko na ozdobu. Na ozdobu si pořiďte vázu. Nebo obrázek. A když už tedy mermomocí musíte mít ptáka v kleci, pátrejte po jeho původu. Jak se dostal až do zverimexu. A chtějte doklady, důkazy, chtějte, aby se s vaší budoucí živou okrasou jednalo jako s živým tvorem i dlouho předtím, než si jej zakonzervujete v obýváku vedle televize.