O vavříny z ringu ho připravila tuberkulóza. Božský rošťák si pak dělal z lidí blázny a davy šílely. Tajnosti slavných
30.03.2018
Foto: soukromý archiv jpd/zdroj 2media
Popisek: Jean-Paul Belmondo v roce 1996 v pařížském Théâtre des Variétés
Komik, nebo akční hrdina? Když se naděloval sex appeal a šarm, otočil se ve frontě nejméně desetkrát. Nezkrotný symbol Francie minulého století definitivně obrátil naruby dosavadní představy o ideálu mužské krásy. Zrodil se neodolatelný drsňák.
Úplně příšerný chlap, či naprosto neodolatelný hrdina? Ať tak či onak, především byl neřízená střela, sršící šílenými nápady. Před kamerou dokázal předvádět neuvěřitelné kousky a leckdy ho považovali za blázna i samotní filmaři. Nejraději si ale dělal z lidí blázny a jeho neskutečné fórky a ztřeštěné kousky zbožňuje několik diváckých generací. Symbol nové vlny a nelíčené legrace šedesátých let stvořil do té doby neexistujícího, šarmantního a bláznivého hrdinu – ani jednoznačného ‘klaďase‘ ani ‘záporáka‘. Docílil toho s tak mimořádnou přirozeností, že jeho styl postrádal konkurenci a srovnatelného nástupce nemá dodnes. A opravdu jen stěží lze uvěřit, že charismatický protipól okouzlujícího milovníka Alaina Delona oslaví za pár dnů již pětaosmdesáté narozeniny.
Božský rošťák, neformální nový hrdina šedesátých let
Sicilský temperament
Narodil se 9. dubna 1933 na pařížském předměstí Neuilly-sur-Seine a v uměleckém světě se rozhodně neocitl pouhou náhodou. Jeho otec Paul byl sochař a měl prý předky ze žhavé Sicílie, takže nezdolný temperament zřejmě syn zdědil právě po něm. Matka Madeline byla tanečnice a všechny tři své potomky od útlého věku pravidelně vodila do divadla. Ve světě showbyznysu se nakonec prosadili i Jean-Paulovi sourozenci, starší bratr Alain jako ředitel produkční firmy a sestra Muriel coby tanečnice. Jean-Paul měl notnou dávku komediantství odmalička v krvi. Měl spoustu zájmů, s partou kamarádů metal v ulicích kotrmelce, šplhal na sloupy a pohoršoval kolemjdoucí tím, že geniálně předváděl mentálně retardovaného. Jindy zase sebral na ulici žebráka a přivedl ho do školy, kde ho vydával za svého otce. Nejraději se ale věnoval sportu. Obzvlášť vynikl v boxu a snil o kariéře profesionálního šampióna. V šestnácti letech se ale nakazil tuberkulózou a musel navždy svůj velký sen pověsit na hřebík.
Mezi klasiky ho nechtěli
Z ročního léčení v Cantalském pohoří se vrátil rozhodnutý stát se hercem a maminka ho v tom podporovala ze všech sil. Na pařížskou konzervatoř se sice dostal, ale až na třetí pokus, a profesoři ho prý většinou neměli právě v lásce. Nepatřil mezi opěvované studenty, kterým byla předpovídána velká budoucnost. A nikdy se prý nedokázal úplně vyrovnat s několika odmítnutími prestižním divadelním souborem Comédie Française, který je již od časů velkého dramatika období francouzského klasicismu Molièra snem všech absolventů pařížské konzervatoře. Po absolutoriu dostával v divadle jen malé vedlejší role a nepříliš slavně se mu vedlo i před kamerou. Až jednoho dne potkal začínajícího režiséra Jeana-Luca Godarda, který mu nabídl roli v dramatu U konce s dechem. Belmondo prý tehdy řekl kamarádovi: „Točím s jedním šílencem, nedal mi ani žádný scénář.“
Se svou ženou snů Élodie v Saint Tropez v roce 1961
Élodie neboli žena snů
Nikdy sice nebyl typ romantického krasavce, přesto si svou mužností a citlivou duší podmaňoval ženy všech věkových kategorií, bez ohledu na to, zda právě hrál neohroženého strážce zákona, drsného gangstera, elegantního svůdce, vynalézavého podvodníka či neodolatelného dobrodruha. Již v raném mládí byl široko daleko největším lamačem dívčích srdcí a samotný příběh jeho první lásky by vydal na romantický film. S křehkou tanečnicí Renée Constantin se seznámil již během studií na konzervatoři. Vyhlédl si ji v jedné restauraci a prostě jí oznámil, že od této chvíle spolu chodí. Její jméno ho vůbec nezajímalo, prostě jí říkal Élodie podle hrdinky jednoho oblíbeného filmu. A když mu řekla, že se tak nejmenuje, prohlásil: „To nevadí, žena mých snů se tak jmenuje.“ V pouhých dvaceti letech se s ní oženil, v roce 1958 se jim narodila nejstarší dcera Patricia, která zahynula v roce 1993 při požáru. Tomuto tématu se Belmondo vždy důsledně vyhýbal, jen jedinkrát prohlásil: „Když člověk přežije své dítě, je to ta nejstrašnější věc, která se může stát.“ V roce 1960 přibyla do rodiny další dcera Florence a o tři roky později ještě syn Paul.
Božský rošťák
Právě v tomto období se na Jean-Paula začalo usmívat herecké štěstí. V roce 1956 se poprvé objevil v jedné z hlavních rolí ve filmu Un drôle de dimanche. Pak už dostával jednu příležitost za druhou a současně s popularitou narůstala i žárlivost jeho ženy, která se porodem připravila o úspěšnou kariéru. Belmondo natáčel jeden úspěšný film za druhým, v roce 1960 jich do kin přišlo dokonce osm. Na rodinu neměl téměř čas, takže syn Paul byl v podstatě výsledkem urputné snahy o záchranu manželství. Pak ale Jean-Paul poznal při natáčení slavného Muže z Hongkongu historicky první Bond Girl Ursulu Andress a důsledkem jejich vášnivého vzplanutí byly v roce 1965 hned dva rozvody. Jean-Paul pak došel k závěru, že se nejspíš pro manželství nehodí, takže se jeho několikaletý vztah se slavnou Švýcarkou nikdy nedočkal úředního požehnání. Krásné ženě sice nedokázal nikdy říci ne, v duši ale zůstával Ursule věrný až do roku 1970, kdy se během natáčení slavného filmu Manželé z roku II na jeho nebi znovu zablesklo.
V roce 1972 s režisérem Claudem Chabrolem při natáčení komedie Doktor Popaul
Šílenec před kamerou
Belmondovo herectví spojuje tradiční vzdělání s moderní dobou, do níž patřil, a zdánlivou bezstarostností nastupujících šedesátých let. K tomu přidal neformální vzhled, s nímž se mladá generace snadno ztotožnila. Jeho nový hrdina byl sympatický, bláznivý a odvážný, promlouval k divákům až nesrozumitelným akcentem darebáků pařížského předměstí, který si pečlivě nastudoval. V roce 1962 dostal v historické romanci Cartouche poprvé příležitost k několika kaskadérským kouskům, které bral jako výzvu. A zrodila se další hvězda – kaskadér, který ale nikdy nezapomínal být hercem. Byl pověstný obrovským nadšením pro nejbláznivější a nejnebezpečnější akce, jež mu vynesly i pár vážných úrazů. Ten poslední utrpěl v roce 1985 při natáčení televizní upoutávky ke krimikomedii Bezva finta. Kaskadérské kousky spojují většinu jeho rolí, v nichž býval buď pronásledovatelem, nebo pronásledovaným. Vždy byl neustále v pohybu a s žádným jiným hercem si nikdo netroufl natočit honičku bezmála tak dlouhou jako polovina filmu a přitom neubrat na napětí a dynamice. Belmondo se přičinil o to, že se v diváckých očích mohou stát hrdiny i smolaři a nešikové. Sice se chová komicky, přesto má do směšnosti má na míle daleko.
Jako v italské komedii
K té by se dal s trochou nadsázky přirovnat jeho další bouřlivý partnerský vztah, plný vášně a emocí. O osm let mladší temperamentní Italce Lauře Antonelli zcela propadl a jejich láska vydržela až do roku 1989, kdy se seznámil s Nathalií Tardivel. O třicet let mladší epizodní herečka a někdejší členka hudební skupiny Les Coco Girls se bláznivě zamilovala a vůbec jí nevadilo, že se jejímu vyvolenému kvapem blíží šedesátiny. Poprvé osud Jean-Paula donutil uvědomit si, že není nesmrtelný, v roce 1999, když dostal infarkt přímo na jevišti. „V první chvíli jsem nevěděl, co mám dělat. Chtěl jsem za každou cenu dohrát, ale pak už si nic nepamatuji,“ prozradil později médiím. S tváří profesionální hráčky pokeru zvládla Natty i jeho další zdravotní komplikace v roce 2001. Během dovolené na Korsice postihla slavného herce mozková příhoda. Jenže podle svědků byl krátce předtím na návštěvě u světoznámé topmodelky a vyhlášené krasavice Laetitie Casty, takže lze jen spekulovat, copak že u ní o pětačtyřicet let starší vyhlášený svůdník asi dělal. Belmondo ochrnul na pravou polovinu těla a lékaři považovali jeho stav za kritický. Přesto se jako zázrakem uzdravil. V rámci svérázné léčby se s Natty konečně oženil a v létě 2003 mu porodila dceru Stellu.
Jean-Paul Belmondo s rodinou. Svůj poslední film, drama Muž a jeho pes, natočil přesně před deseti lety.
V náruči zlatokopky
Manželství s Natty se po šesti letech rozpadlo a následovaly nekonečné tahanice o dítě. Jednou kvůli tomu Belmondo požádal o pomoc dokonce i policii. „Můj klient je silně rozrušený potížemi, s nimiž se setkává ve snaze vidět svou dceru,“ oznámil jeho advokát. Ani po druhém rozvodu nezůstal miláček žen dlouho sám, útočiště našel v náruči belgické Playmate Barbary Gandolfi. O čtyřicet tři let mladší sexbomba nebyla zřejmě žádná nevinná lilie, úřady ji podezíraly z praní špinavých peněz. Kráska ale trvala na tom, že za všechno může její expřítel, který provozuje síť striptýzových klubů. Svoji lásku bránil zuby nehty i Belmondo, když ale po čtyřech letech vztahu zjistil, že se v jejích rukou postupně mění v notně oškubanou husu, raději se s ní rozešel. Mezitím musel řešit celou řadu jiných nepříjemností. Například na Silvestra roku 2011 mu zloději vykradli pařížský byt, pak nejmladší dceři Stelle kdosi začal vyhrožovat smrtí, takže dostala policejní ochranu… Život slavné hvězdy zkrátka přináší spoustu úskalí, Belmondo je ale bral vždycky sportovně. Nebo se tak přinejmenším tvářil. Jeho jméno bylo spojováno s dlouhou řadou krásek, oficiálně ale žil jen s několika. Dokázal jim vůbec být věrný? „Pro všechny zúčastněné strany bude lepší, když vám řeknu, že ano,“ nechal se slyšet před časem. „Mám krásné vzpomínky na všechny ženy, s nimiž jsem strávil nějaký čas.“
Nikdy nekončící dobrodružství
Legendární Jean-Paul Belmondo oslaví 9. dubna osmdesáté páté narozeniny. Pracoval s největšími režiséry své doby, během padesátileté kariéry natočil více než osm desítek celovečerních filmů, uměleckých snímků i kasovních trháků, které si v kinech nenechalo ujít rekordních 150 milionů diváků. Své první paměti, nazvané Třicet let a pětadvacet filmů, napsal již v roce 1963. V roce 1988 dostal za film Cesta zhýčkaného dítěte Cézara, cenu ale odmítl převzít kvůli dávnému sporu autora sošky s jeho otcem. V roce 1995 ho Magazín Empire zařadil mezi sto nejvíce sexy filmových hvězd všech dob a v roce 2007 se stal nositelem nejvyššího francouzského vyznamenání, řádu Čestné legie. Davy jeho fanoušků se již s chutí a zájmem začetli do peripetií jeho vzrušujícího osobního i profesního příběhu, který sepsal v mimořádně úspěšné monografii Mých tisíc životů. V České republice, stejně jako ve světě, vyšlo zároveň s biografií také velké fotografické album, nazvané Belmondo o Belmondovi, a oba tituly se u nás staly bestsellery. Od vydání koncem října loňského roku se jich do dnešních dnů prodalo dohromady téměř 37 tisíc.
Vložil: Adina Janovská