Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Hymna se neskládá tak, že do orchestřiště hodíte krajtu a čekáte, co bude. Komentář Štěpána Chába

komentář 30.03.2018
Hymna se neskládá tak, že do orchestřiště hodíte krajtu a čekáte, co bude. Komentář Štěpána Chába

Autor: Pinterest

Popisek: Česká vlajka jako moderní umění

VIDEO Je celosvětovým trendem měnit státní hymny. Kanaďané i Němci už k této zhůvěřilosti přistoupili. Udělali ji genderově korektnější. V českém ráji to napohled změníme jenom její délku, aby mohli sportovci déle postát na podstavci pro vítěze. Prý je ta zatrachtilá hymna moc krátká a při ověšování sportovců medailemi tam ti naši atleti stojí v trapném tichu. Medaile holt nebyly dověšené a hymna už se vystříkala. Tak ji prostě změníme. Zatím jen kompozici samotné hudby. Protáhneme pár tónů, dodáme něco jazzové absurdity a jede se dál.

Naše milá paní šéfredaktorka pravila, že česká hymna je ukňouraná a že prý jako proč „kde domov můj“, snad tady, ne? A tak navrhuje změnit hymnu úplně. Prostě novou. Komplet. Co se s tím párat. A rovnou přichází i s návrhy – tak to na Krajských listech řešíme – vidíme problém, pojmenujeme jej a pak navrhneme fungující program do další pětiletky pro jeho nápravu. Naše milá paní šéfredaktorka tak navrhuje, aby se složení nové hymny ujal Dan Landa. Případně pak Fanánek. Bílý jezdec jede tmou, to je ryčný začátek, ten by se hodil jako ušitý. Dost průrazné. Pogo namísto hrdého postávání na tribuně nějakého sportoviště. Pogo a inaugurace. Sněmovna metalově pohazující svými prořídlými kšticemi v lavicích.

Hmmm. Vážený komentátor netuší, že... 

Že není poslední, kdo text čte a publikuje, hihi. Takže malá vsuvka napadené šéfredaktorky; čili chvíli já, Vančová. Já jsem řekla a za tím si stojím, že bych chtěla hymnu jako je francouzská Marseillaisa. Když jí slyšíte, nemáte chuť setřít zbloudilou slzu, ale vyrazit do boje. Zatímco u hymny české se zmítám v melancholických pochybnostech a bezcílných ´oblomovských´ pocitech, kdo nám zase půjde po krku a čí budeme obětí. Ničí. My sami jsme pány svého osudu! (To je citát z Matrixu; my name is not Thomas Anderson, I am Neo…) Prostě, podle mne hymna vystihuje charakter národa a taky ho může, aspoň trošinku, utvářet. Tedy, ne že by nebyla hezká, ta naše hymna. Je. Je ale vážně trochu ubrečená, myslím si…

A k tomu bezdomovectví, to jsem totiž někde četla. Už nevím, kde, byly to vzpomínky nějakého dítěte emigrantů osmašedesátníků. Poznamenalo, že ´rodiče se vždycky opijí, pak se válí nad rozlitým vínem po stole a zpívají si, že nevědí, kde bydlí´… Geniální brněnský básník Jan Skácel navíc vždy říkával, že moravská hymna je ta půlvteřina ticha mezi českou a slovenskou hymnou; to po smrti Československa už také neplatí a Morava už nemá nic. Mimochodem, Dan Landa zpíval Bílého jezdce před 30 lety, od té doby složil desítky lepších songů, jenže všichni omílají jen ty skinheadské začátky. A hymna od Fanánka? Tři ségry by se toho určitě zhostily skvěle, nemyslíte? Ostatně, posuďte sami, bez zbytečného sentimentu nad slepým houslistou. A tím končím, následuje zase Cháb (milý Štěpáne, za ty neuctivé poznámky dostaneš jen poloviční honorář :-)

 

 

 

 

A tak proč ne

A stejně. Volala mi naše milá paní šéfredaktorka s tím, že Landa, ale pak řekla – ty jsi moc vlastenec, u tebe to neprojde. A taky ne. Na just ne. Mně se ta bezcílnost kdedomovamého líbí. Ne že bych u zaznění prvního tónu vzkypěl do pozoru a s rukou na srdci řešil skrze slzavé oko svou nepřekonatelnou lásku k národu, k vlasti. Nakašlat na to. Přesto tam ten ohýnek jisté hrdosti sakra je. A neuhasí jej ani prémie za to, že zde své milé šéfredaktorce říkám milá šéfredaktorka. Ani prd. Uplatit se nedám. Hrdé plémě Čechů jest mi zárukou a standartou a vůbec, kde domov můj není otázka. Je to prostý popis. Kde domov můj zjistíš, když popatříš svým zrakem na sady, kde se skví jara květ, sakra, kde bory šumí, do prkenný ohrady, po skalinách, kde voda hučí, do kelu, po lučinách.

A nová verze hymny? Je tam cítit ta snaha to protáhnout kvůli medailistům. Škroup to napsal pěkně, a to aniž měl tucha, že skládá hymnu. Hezké, že ji vložil do úst slepému houslistovi, tulákovi. Přesto tulákovi, který se toulal českou zemí a spatřoval v ní jisté zalíbení, i přes tu svou slepotu. A proč ne, že jo. Bylo národní obrození. Vše bylo vlastenecké, vše se dmulo pýchou na vlastní zemi pod útlakem zemí jiných. Z jaké jiné doby přijmout vlastní hymnu než z té, kdy se země postavila na nohy. Vyřešeno, vlastenec jak poleno. A tak, z mého polenovitého vlastenectví, mohu kurážně prohlásit, že hyzdit státní symboly se prostě nebudou. A kdybych byl diktátor, zakážu vedle fosforových barev na oblečení i jakékoliv pochyby o hymně. Měnit se nebude, kór ne kvůli nějakým čutálistům a bobařům, kteří mají potřebu postát na soklu o pár vteřin déle.

A pokud je Českému olympijskému výboru hymna krátká, nechť příští olympiádu závodí pod neutrální vlajkou olympiády. Odrhovačka, kterou pustili Rusům k rozdávání medailí, je dost dlouhá na to, aby se stihly rozdat medaile na krky třeba celému stadionu. Však to ponížení přeci musí být dlouhé. A tak ryčné – raz, dva, tři – Kdééé domov můůůj, kdééé domov můůůj…

A stejně si myslím, že za snahou změnit hymnu stojí nějaký jazzový korporát, protože to, co do hymny přidali, zní skutečně jako kdyby do orchestřiště spadla krajta a část muzikantů prostě hrůzou nadskočila a vypadla tak z melodie i rytmu. Jak to tak v tom jazzu většinou dopadá a je.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace