Do kriminálu za zapálení svíček. V Německu se zbláznili. Komentář Štěpána Chába
26.03.2018
Foto: Facebook
Popisek: Oběti stockholmského masakru se připomínat nesmějí
V Německu se zbláznili z té své hyper super korektnosti. Jsou to šílenci. Blázni. Hrabe jim ve věži. Před úřad Angely Merkelové dali ve čtvrtek v noci aktivisté hřbitovní svíčky. K nim fotky obětí imigrantského násilí. Pod ně křídou napsali – patří islám k Německu? A co na to policie? Zabavila svíčky, jelikož by mohlo něco chytit (třeba mramorový sokl), a zkoumá, zda byl nápis skutečně křídou. Protože pokud ne, pokud to bylo sprejem, budou se stavět šibenice, budou padat exemplární tresty. Toto přeci nelze tolerovat. V novém, civilizovaném Německu, kde je svoboda… ééé… svoboda držet hubu.
A kdo za tím stojí? Extrémní pravice. Uááá. Bojte se. Extrémní, a ještě pravice. No, nevím, jednání extrémní pravice bych si představoval přeci jenom trochu jinak. Třeba zapálením Reichstagu, genocidou, já nevím, třeba zničením Evropy a lidskosti. A ejhle, ono se za extrémní pravici bere i mírumilovné vyjádření vlastního postoje.
Křída na expertizu
Nu, policie pošle jistě křídový prach na expertizu do tajných laboratoří. Bude zkoumat, který nácek za tím stojí. Ale my si řekneme jména rovnou. Mia, Ebba, Maria. Tři dívky, které imigranti zabili. Ve jménu jejich památky vybujelo protestní hnutí #120db. Jaký je smysl protestního hnutí? Upozorňovat na imigrantskou kriminalitu vůči ženám, obrana proti zavádění multikulti principu, vzepření se otevřené merkelovic náruči. O protestním hnutí #120db jsme psali dříve.
Snaha policie vyvodit důsledky je ovšem až obludná. Znovu to pro jistotu zopakuji – aktivisté dali na ulici před kanceláří Angely Merkelové 14 svíček, k tomu napsali křídou pár slov a přiložili (nikoliv do ohně) pár fotek zabitých dívek či žen. A policie se snaží najít důvod, proč aktivisty, po zveřejnění už pravicové extrémisty, obvinit a jakýmkoliv způsobem potrestat. Exemplární nikoliv potrestání, ale exemplární umlčení. Varovně vztyčený ukazovák, který říká – prosíme, nemyslet, nevzpouzet se.
Generace identity
Dobrá, podívejme se s radostí a nadějí na další hnutí, které za protestem svíčkami nejspíš také stojí. Hnutí Generace identity. A moc děkuji mainstreamu, že mi zprostředkoval jejich existenci. Protože pláč nad naší mládeží, která hloupoučce skanduje připravená hesla do sluchu majdanistů všech národů, tím tak nějak uvadá. I teď, v této době hlouposti a korektnosti, povstávají hnutí mladých, která křičí ty správné mladické ideály (změníme to, povstaly jsme k vašemu pádu, krleš). Mladých lidí, kteří myslí, diskutují, vzdorují. Bez vzdoru není budoucnosti. Generaci identity máme i v České republice.
Jen je mi líto, že jsme na novou generaci uvalili takovou zodpovědnost, takovou tíži. Předchozí generační vzpoury byly, no, kulturní, do politiky fušovaly jen okrajově. Nynější generace je odsouzená vstoupit rovnou do odboje. A vlastně rovnou do ilegality. Protože jsou stigmatizováni nálepkou pravicový extremismus, rasismus, xenofobie, konzervatismus. Oni se musí vzbouřit proti samotné podstatě politiky a jejího směrování. A to vlastně beze vší kultury. Rovnou odboj, rovnou ilegalita. A co stojí proti nim? Celý systém. Mocný, obrovský, prorostlý a zdánlivě neporazitelný. Pokud použijí vlastní názor, a ten nutně provází a musí provázet každou generační vzpouru, kriminalizují se.
Slabá generace, která to má zvládnout za nás
Neustále se mluví o tom, že nastupující generace je slabá, bez hodnot, bez názoru a ve výsledku vlastně i bez budoucnosti. A přesto na ní stojí to, co jsme my pohnojili, co jsme nezvládli. A ten průšvih, který jsme jim připravili, je daleko větší, než ten, který jsme kdy museli řešit my. Tedy generace pomalu odstupující nebo ta, která ještě vládne, ale už už je odstrkovaná na vedlejší kolej. Holt, koloběh života, koloběh společnosti.
A právě to, že s nastupující generací nenaváže systém diskusi, a on nenaváže, to už se odnaučil, dává jí na výběr jediné – obcházet systém. Jen se bojím, že vzepřít se absurditě současného systému pomalu přestává být možné bez násilí. A že ač se tváříme, že je vše v pohodě, že systém s mírnými nedostatky slouží a sloužit hlavně bude, tak přehlížíme nebezpečí, které hrozí. Že systém už neslouží ve prospěch, ale v neprospěch. Že ta utopie se pomalu překlání v pohromu. Měli bychom si uvědomit, že svět, který jsme vytvořili, předáváme další generaci. Zároveň bychom měli vést v patrnosti, že svět, který předáváme, je přinejmenším v rozkladu, když už ne rovnou v prdeli.
Vložil: Štěpán Cháb