Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Česká rádia zamrzla v minulém režimu a v kvílení velryb. Komentář Štěpána Chába

komentář 22.03.2018
Česká rádia zamrzla v minulém režimu a v kvílení velryb. Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook

Popisek: Na rádiu Wave Michala Davida neuslyšíte, ale zároveň rádio Wave neuslyšíte nikde mimo Prahu

Playlisty českých rádií jsou tristní, neustále stejné, bez faktického vývoje. Tak, jak se hrálo před revolucí, hraje se s mírnými obměnami doposud. Jen přibylo kvílení amerických popových hvězd, které ovšem mají do hudby daleko. Podobně daleko, jako občan k sluchu politika. Rádia se bojí změn, bojí se odlivu posluchačů, bojí se čehokoliv, co by jen naznačilo, že existuje i jiná hudba, nová… a krásná natolik, že by dokázala oslovit. A tak žijeme hudebně v normalizaci doteď. Vlastně stejně, jako v politice.

A co je na tom to nejhorší? Hudebníci, kteří chtějí prorazit přes rádiové vlny, se playlistům rádií přizpůsobují… a hrají jako za normalizace. Střední proud a jeho několik variací na nudu. Jako kdyby tvůrci playlistů vzešli od kolotočářů. A téééď nás čekááá peckááá – zvolá moderátor, posluchač nastraží uši a bum – nonstop, já chci žít nonstop… Pecka, jasně. Nesmrtelná pecka zlatých osmdesátek. Nepolíbený by mohl získat pocit, že v České republice s nástupem roku 1989 všichni příčetní muzikanti spálili kytary, rozmlátili své synťáky a nechali z nostalgie hrát jen provařených několik vyvolených muzikantů bolševické éry.

Návštěva z Anglie

Přijela návštěva z Anglie, po týdnu pobytu jedna osoba z delegace stanula a povídá – prosim tě, proč v českých rádiích hrají hlavně anglickou hudbu, to nemáte svoji? – víš, no, když, ale… co na to říct? O globalizační vlně, která smetla všechno národní a ponechala jen střípky z dříve „svobodné“ neglobalizační národní povahy Michalů Davidů a kroků Františků Janečků? Že ten hudební průmysl se u nás tak nějak nedokázal překlenout přes kartel několika málo nátlakových skupin, které do světa, do toho našeho lokálního, chrlily jednu popovou hrůzu za druhou? Že si doposud tyto nátlakové skupiny osobují právo na veškerý prostor v rádiích? Že si mezi sebou rozdávají hudební ceny, plácají se po zádech a když není po jejich, tak není vůbec? A víš co? Už dvacet let posloucháme ubohé - né moc snadno se želva po dně honí – a připadáme si u toho jako echtovní vyplešlé máničky. A abychom po tom odvazu nezešíleli, zapijeme to oslazenou kávou Karla Gotta. Nic proti, ale končíme zpravidla u toho. Dál se neposuneme.

Co je důsledkem

A všechno má své důsledky. Rádia by mohla sloužit jako zprostředkovatel nové hudby, propagace nových kapel, oživení zatuchlého českého hudebního průmyslu. Ač nemám nic proti, přesto je trochu úsměvné, že má Karel Gott, kolik, čtyřicet Českých slavíků? Je to tradice naší republiky, zatleskat jednou ročně Gottovi. Ale i tomu Gottovi to musí být trapné. Neřekl si někdy – Kristova noho, podpořte mladé zpěváky, dejte o nich vědět, já už slávu ani popularitu hledat nemusím a ani nepotřebuju.

A tak nové kapely nemají příliš šance se ukázat. Nebo ano, mají, když najedou na přiblblou vlnu osmdesátek, když tu nudu normalizačního popíku trochu, neznatelně, přearanžují, aby výsledek zněl trochu jinak, ale základ aby byl totožný.

Ale to je blbost

I Český rozhlas může namítnout, že on ne, on muzikant, a to doslova, vždyť nám nabídl rádio Wave. Rádio, kde nechají zaznít novou hudbu, kde představují nové kapely. No, víte, my tady na vesnici rádio Wave nikdy nechytli, stejně jako Rádio Beat, Rádio Rockzone nebo Evropu 1. Nic. To vše měli a mají k dispozici pouze Pražáci. Celostátní signál na rádiové vlny si užívá pouze několik málo komerčních a normalizačních stanic typu Frekvence 1 či Rádio Impuls. Pak stanice Českého rozhlasu, které nabírají své tvůrce playlistů mezi kolotočáři. Jinak ticho po pěšině. Snad až mrtvolno.

Hudba jako výpary z pekla

Co s lidmi může dělat taková kultura Barbie a Kenyho? Hudba je nadpozemská, dává lidem možnost růst, cítit jinak, než všedně, vidět tóny, hudba dokáže prohnat člověku mráz po zádech, dokáže jej uvrhnout doslova do tranzu, dokáže jej odnést z této do jiné reality. A dokáže to i normalizační výblitek českých rádií, který se zacyklil v čase a nechce nás pustit k jiné hudbě? Ztuha.

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace