Jak by přežil Stephen Hawking českou základku? Komentář Štěpána Chába
komentář
16.03.2018
Foto: Facebook
Popisek: Stephen Hawking si užil i stav beztíže
Ti géniové. Zatímco drtivá většina z nás věnovala snad až přehnanou vědeckou pozornost tomu, kterak se zalíbit opačnému pohlaví, géniové rozebírali svět na atomy a pokoušeli se pochopit jeho zákonitosti. My jsme se zarputile drželi na stromech, ohledávali si srst a vyzobávali blechy, géniové žili věděním. Je štěstí, že v mnohých lidech škola nedokáže zabít jejich touhu vědět, znát, zkoumat, chápat, snažit se chápat. Onen základní kámen, být zvědavý, musí být u géniů ohromný, nesmírný, nekonečný jako vesmír sám. Zemřel Stephen Hawking. Slezl ze stromu už ve svém mládí, protože mu prostě zvědavost nedala.
V jednadvaceti letech mu diagnostikovali nemoc zvanou ALS. Ta napadá nervový systém a vede k celkové paralýze. A všichni máme před očima Stephena Hawkinga, jak vypadal. Zkroucené nepohyblivé torzo, domlouvající se počítačovým hlasem. Pro drtivou většinu z nás by byla diagnóza rozsudkem smrti. Lékaři Hawkingovi dávali dva, maximálně tři roky života. My ze stromů bychom upadli do depresí, pití, do sebelítosti, do hrůzy z blížící se smrti. Hawking pracoval na promoci. A i přes své postižení šel spolu se svou zvědavostí za věděním.
52 roků přesluhoval
14. března tohoto roku zemřel. V šestasedmdesáti letech. Tedy o 52 roků později, než předpovídali zaříkávači hadů v bílých pláštích. Za sebou nechal přes 200 vědeckých prací o vesmíru, o času, o prostoru, většinu zpracoval do populárně naučné formy, aby tomu prostě dokázal porozumět i běžný člověk, který ze stromu neslezl, protože neuměl, nechtěl, nebo mu to nedovolili. I přes populárně naučnou formu, sdělenému my ze stromů budeme rozumět jen s vynaložením veškerého úsilí. Jsme kvůli tomu blbci? No, v porovnání s Hawkingem dokonalí. Mimochodem, Hawking prodal víc knih o fyzice než Madonna o sexu, nejznámější je jeho Stručná historie času.
Humor, který oživoval
Ale stejně, jako nežil v depresích ze svého onemocnění, nežil ani v nadoblačné aroganci. Miloval humor, černý humor obzvláště, byl sarkastický, cynický a kde mohl, tam vystřelil vtip. Například při udílení ceny za celoživotní dílo, které přebíral z rukou britské premiérky Theresy May v roce 2016: „Každý den se zabývám složitými matematickými otázkami, nežádejte mě ale prosím, abych vám pomáhal s Brexitem.“
Zvídavost génia
Ano, někdo je natolik výjimečný, jedinečný, že dokáže svým myšlením, svou nekonečnou zvídavostí, ovlivnit celý svět. Géniové jsou ale vzácní, zoufale vzácní. Génius má nutkavou potřebu zajímat se o existenci, chtít ji pochopit nebo zobrazit nevšedním způsobem. Obyčejní lidé ji nemají. Proč? Proč, když v každém, naprosto v každém člověku ta zvídavost je? Každé dítě se třese na nové otázky, nové informace, na nové pochopení. Dětská zvídavost je nekonečná, stejně jako je nekonečná zvídavost génia.
Škola masovým vrahem zvídavosti
Rozdíl je možná v jediném, v géniovi zvídavost nikdy neumlkla. V dětech postupně umlká, hasne, umírá. A právě tady by měla být hlavní role školy – probouzet zvídavost, udržovat zvídavost, podporovat zvídavost. Žádné dítě, a ani žádný génius, není zvídavý ve všech otázkách života, vesmíru a vůbec. Hawking miloval teoretickou fyziku, těžko po něm chtít sepsání opery nebo rozbor stavby rostlin. Měl svou genialitu, která chtěla znát a chtěla vědět vše dostupné z oboru matematiky a fyziky. A tyto obory byl pak schopen rozvíjet. Jak to, že Hawkinga nikdo neodsuzuje za to, že nesepsal geniální operu? Vždyť to byl génius, neměli jsme mu trpět to, že v něčem až tak geniální nebyl. A ani nemohl být.
Musíš umět všechno!
Ale podívejme se na školu. Tam je po dětech požadováno, aby zvládly všechny obory lidské činnosti. Na průměrné úrovni, nikoliv na té pokročilé. Ale přesto. Už u dítěte lze objevit jeho zvídavost, jeho obor. Ale škola, obzvláště ta základní, tuto funkci neplní a plnit nechce. Nejsme univerzální tovární výrobek. Nikdo z lidí není. Škola to z nás ale dělá. Univerzální tovární výrobek použitelný k čemukoliv, jehož hodnota je ovšem snížena o tu univerzálnost. Devět řemesel, desátá je bída, dalo by se zneužít moudro předků. A to je škola. Škola jako vyšitá.
O co tím přicházíme? O další Stepheny Hawkingy? Ani náhodou. Každý není génius. Je jich zoufale málo. A tak to bude. Ale přicházíme tím o nadprůměrné odborníky, přicházíme tím o šťastné lidi, přicházíme tím o lepší osud lidstva, protože školou umlčujeme zvídavost a tím umrtvujeme v dítěti jeho přirozenou moudrost a tíhnutí k určitému oboru lidské činnosti.

Vložil: Štěpán Cháb