Tak co, jsme xenofobní bílé svině, nebo ne. Komentář Štěpána Chába
komentář
08.03.2018
Foto: Youtube / repro
Popisek: Uprchlická krize? Syřani takhle nevypadají
Průzkum Evropského statistického úřadu (Eurostat) zjistil, že je u nás tématem číslo jedna imigrace. Pořád a stále a bez přestávky. Česká veřejnost zkrátka současnou imigrační vlnu bere jako ohrožení. Podle výstupů jsme tedy xenofobní, nenávistní a bezcitní. Protože nechceme přijímat lidi postižené válkou. Oficiální status imigranta je přeci člověk, který prchá před válkou. A není to všechno ale úplně jinak? Jaké jsou další výstupy Eurostatu stran České republiky? Pro Čechy nepřekvapující, pro Evropu šokující.
Průzkum Eurostatu dále uvádí následující. Jako hodnotu uznává pouze 2 % obyvatel tak zvanou toleranci k cizím kulturám. Na druhou stranu 71 % občanů České republiky bere ostatní země Evropské unie jako kulturně spřízněné a chovají k nim veskrze kladné pocity. Dostali jsme se tak na první místo v důvěře ostatním zemím. Průměr EU je 52 %. Jedním z hlavních důvodů důvěry jsou pak označované obchod a spolupráce. Z toho mi plyne, že jsme ideálním adeptem na členy Evropské unie. Kdyby ji ovšem neřídili ideologové, kteří se nám snaží vnutit to, o co nežádáme.
Jak je to s tou xenofobií?
A nějak mi to nechce a nechce pasovat k sobě. Xenofobie znamená touhu po izolaci. Nenávist ke všemu cizímu, strach ze všeho cizího. Nutno dodat, že strach iracionální. Něco jako když se člověk bojí pavouka, co se mu houpe nad hlavou. Ví, že ho pavouk nepokouše, nezabije, že mu nemůže ublížit, přesto z něj má panické záchvaty. To je iracionální strach. Ale ten my vůči jiným národům podle výstup Eurostatu prostě nemáme. 70 % lidí považuje ostatní státy Evropské unie za spřízněné a kulturně blízké. Přesto je u nás tématem číslo jedna imigrace a odpor k ní.
Kdybychom byli natolik netolerantní, rasističtí a nenávistní, neměli bychom tu tisíce a tisíce vietnamských obchodů, trestali bychom vietnamské studenty za jejich úspěchy, ob den by docházelo k lynči Ukrajinců, kterých je tu nespočetně, křičeli bychom, že k nám nesmí Němci, kterých je plné pohraničí, zapalovali bychom domy, které v České republice hromadně skupují Nizozemci, trestali bychom Slováky, Srby. Nedávali bychom azyl lidem z Kuby, z Barmy, ze zemí bývalého Sovětského svazu. Ročně tak do své náruče přijmeme stovky, někdy až tisíce lidí. A nikde neprobíhají protesty. Taky proč, že jo.
Sluníčkář to bude mít těžké
Ve svém do nebe volajícím rasismu Češi tak nějak zapomněli na to, aby nějakou rasu nenáviděli. Izolaci své země řešíme tím, že považujeme obchod a spolupráci napříč Evropou za jednu z nejdůležitějších otázek. Protievropský postoj je vyjádřený tím, že, podle Eurostatu, máme ostatní země Evropské unie fakt rádi. Na celý ten koncept nařčení z rasismu a xenofobie jsme zkrátka většinovým postojem zvysoka nakašlali. Ač se na nás snaží napasovat nálepku neandrtálce s kyjem v ruce a pěnou u huby, nějak jim to nefunguje. Kuriózní je, co bylo jedním z hlavních témat, které Velkou Británii dovedlo k Brexitu. Tím tématem bylo pohrdání východoevropskými zeměmi. Tedy i Českou republikou. Ty předsudky kyje a pěny u huby, ta skutečná xenofobie.
Jak na nás teď sluníčkář napasuje tu nenávistnou povahu? Jsme milí, evropské státy máme vyloženě rádi, rádi s nimi spolupracujeme, obchodujeme, jednáme. Do okamžiku, než si vzpomenou, že nám sem nacpou ideologii nenávisti. Tedy islám. A tady už se Češi podvědomě chytí futer a řeknou – jděte s tou svojí propagandou do kelu. Islám je kultura, která je nekompatibilní, a to ať si říkáte co chcete. My nemáme iracionální strach z cizího, máme strach ze skutečného ohrožení, kterým islám prostě je. Racionální strach z další ideologie, kterou se na nás snaží Evropská unie naroubovat. Prostě už jsme ve fázi, kdy do země nechceme další zlo, které nám bude upírat právo na štěstí a klid. Nazdar hodiny, sociální experimenty si dělejte někde mimo naši republiku.

Vložil: Štěpán Cháb