Kdy přijde kolaps? A nejsme dávno v něm? Komentář Štěpána Chába
komentář
05.03.2018
Foto: Facebook
Popisek: Přijde blackout?
Ve světě je vcelku početná skupina lidí, kteří se rozhodli přežít případný kolaps civilizace. Jsou neorganizovaní, jen občas se spojí do skupin, které si vypomáhají. Říkají si preppeři. Staví si bunkry, hromadí zásoby, řeší jak utáhnout výrobu elektřiny svépomocí, snaží se o soběstačnost. Od běžných lidí je nepoznáte. Chodí do práce, jezdí autem, nosí kravaty nebo montérky… a vyčkávají, kdy do toho Perun praští a většina společnosti lehne popelem. Oni ne, většinou mají úkryty i různě po cestě z práce, kde mají připravenou základní výbavu pro přežití. Oni přežijí.
Je to jen blouznění přestrašených jedinců, kteří roupama neví, do čeho by upřeli svou energii? Nejsem si tak jistý. Německá vláda vyzvala všechny obyvatele, aby měli doma zásobu potravin a pitné vody minimálně na deset dní. Takové doporučení padlo naposledy v období studené války. Česká jaderná fyzička Dana Drábová varovala před možností blackoutu. Blackout je dlouhodobý výpadek elektrické energie. Ono být měsíc bez elektřiny… kdo je na to připravený? Dana Drábová je sama svým způsobem prepper, doma pro případ blackoutu schraňuje zásoby potravin, jídla a petrolej. A vlastně by to tak měl mít každý. Ve špajzu několik desítek konzerv, několik desítek kilogramů suchých potravin jako je čočka, hrách, rýže, fazole. Olej, cukr, mouka, sůl,… Kuriózní, nebo možná spíš varovné, je, že Dana Drábová se pohybuje právě v energetice kolem jaderné elektrárny Temelín.
Co je kolaps společnosti
Ale otázka vlastně stojí, co si pod tím kolapsem představit. Je to nějaký superhurikán? Atomový výbuch? Válka? Nebo již zmíněný blackout? To jsou katastrofické scénáře, které přijít mohou, ale Řím také nepadl za den vinou nějaké katastrofy, přesto padl, zkolaboval. A stejně tak kolabujeme i my. A setkáváme se s kolapsem každodenně. Chodíme a nevidíme, že jsme se ocitli ve stavu zhroucení. Exekuce, dluhy lidí, firem i států, znečištění, epidemie rakoviny, nekonečný stres, vyčerpání, chudoba, války, bezdomovci, vysoká konzumace antidepresiv, korektnost zabíjející pravdomluvnost, v mnohých státech tragická nezaměstnanost, narůstající moc korporací, wir schaffen das, pokrytecká politika států i unie odtržená od lidí, do absurdit vyhnaný feminismus, práva menšin přesahující práva ostatních, šizení kvality potravin na úkor zdraví lidí, snaha za vším vidět jen peníze.
A proti takovému zhroucení společnosti nemá ani prepper prostředky, protože se děje teď, děje se nenápadně, plíživě a bude pokračovat až do dalekého finále, zatímco my jej budeme živit tím, že dál neuvidíme, dál se budeme tvářit, že se skutečně nic neděje. A možná jsou všechny výše vypsané problémy vedoucí ke kolapsu jen průvodním jevem toho, že mlčíme. Že se o věci nezajímáme, že se nebráníme. Mlčením se toho dá zkazit skutečně hodně.
Sobectví
Zdá se, jako bychom ztratili pojem společnosti ze zřetele. Společnost je zdánlivě jen umělý konstrukt. Ale čisté vlastenectví není jen volání proti imigrantům a pro zachování státnosti jako takové, je to i volání, aby krutými podmínkami netrpěli lidé naší společnosti. Už jen otázka exekucí je tragicky opomíjená. Téměř pět milionu exekucí? 10 % lidí republiky v exekuci? Vlastenectví by mělo křičet, že to je špatně, že právě to ničí stát, republiku, vlast. Mělo by se dovolávat nápravy. Protože i to je jeden z kamenů, kvůli kterým jdeme vstříc kolapsu společnosti. Snad morálnímu kolapsu, nevím.

Vložil: Štěpán Cháb