Jaké by mělo dopady oddlužení. Komentář Štěpána Chába
komentář
02.03.2018
Foto: Pixabay
Popisek: Peníze, středobod celé společnosti
V době finanční krize roku 2008 mi přišlo dokonale absurdní chování většiny států. Lily peníze vybrané od daňových poplatníků do bezedných jam bankovního sektoru. Tiskly se peníze, dávaly se bankám, aby ty nezkolabovaly. Kdybych byl bankéř, užívám si. Bankovní sektor se vlastními riskantními kroky odsoudil ke krachu a důsledek? Státní kasy se předháněly v tom, aby díry v rozpočtu bank zasypaly valutami. Bylo to trochu… zvláštní. Trochu postavené na hlavu.
Něco na způsob – hele, mám firmu, ta má kapitál, který já se rozhodnu investovat do dost riskantního byznysu, zákonitě krachnu. Kdo mi nasype z peněženek daňových poplatníků, abych mohl jet v dalších spekulacích a riskantních byznysech? Nikdo. Jdu na pracák a tiše proklínám den, kdy jsem do toho riskantního kroku vlezl. Jistě, bankovní sektor je o dost důležitější pro správné fungování našeho pokřiveného systému, nežli nějaká malá firma, jejíž šéf je vůl.
Vezměme to jinak
Vinou nezodpovědného jednání bank se celý západní svět ocitl na kolenou. Začalo se šetřit na lidech, zvyšovaly se daně, tisíce a tisíce lidí přišlo o zaměstnání, o domy, vzrostl počet dluhů, exekucí. Bankéři byli na vině za utrpení milionů lidí. Jako trest pak přijímali plné hrsti peněz zdarma. Lidé ne, ti se dál snažili přežít, hledat si další práci, podnájem, splácet vzniklé dluhy.
A teď si představte, že by státy do bank v té době lily peníze také, ale jinak. A to tím, že by penězi, poskytnutými bankám, splácely dluhy lidí, občanů. Nastalo by oddlužování zároveň s podporou bankovního sektoru a tedy radikální obrat. Možná k lepšímu, možná ne. Oddlužený člověk by totiž byl schopen nalít do systému větší množství peněz a tím by oživoval ekonomiku daleko více, než samotné státy, které peníze utápěly v nenažraném a bezedném bankovním sektoru. Ano, občan by je nerval přímo do bankovního sektoru, rval by je do spotřeby. Ale i s těmi penězi pak banky pracují, protože všechny peníze jdou časem přes bankovní sektor.
Restart by byl fajn
Svět je tragicky předlužený. USA neustále posouvá strop pro zadluženost výš a výš. Strop dluhů v USA je suma státního dluhu, který se v rozpočtové politice nesmí nikdy překročit. Již byl překročen několikrát a několikrát byl zvýšen. Dluhy domácností v České republice přesahují 1,5 bilionu korun. Sakra velká částka. Zároveň roste počet exekucí. A většinou ne proto, že by lidé nechtěli dluhy platit, ale protože už to prostě nezvládají. A dejme stranou řeči o tom, že dluhy se mají platit, že si za to každý může sám. O tom se dá polemizovat. Už jen s ohledem k otázce bydlení, kdy mladá rodina nemá jinou šanci, než se zadlužit, aby se mohla usadit. Nebo bude lepší, když budou stanovat s dětmi pod mostem?
To, že je systém nastavený tak, aby si lidé museli půjčovat, znamená, že je to systém zvrácený. Ano, nezodpovědné půjčování si zaslouží trest, ale půjčování kvůli životní nezbytnosti? Lze to označit jako nezodpovědné půjčování? Ztuha. Pod každou smlouvou u půjčky je malými písmeny – podpisem stvrzuji, že smlouvu nepodepisuji pod nátlakem a za nevýhodných podmínek. Jaký výsměch. Člověk si většinou půjčuje pod nátlakem životních nutností, tedy třeba na to bydlení, a za nevýhodných podmínek, půjčuje si přeci na úrok u banky, což jsou jednoznačně nevýhodné podmínky.
Ale může říct člověk bankovnímu byrokratovi, že si půjčuje pod nátlakem? Může, ale nic nedostane, protože mu nikdo nepůjčí. A tak si pokrytecky hrajeme na to, že dluhy se mají platit, ale nebereme v potaz, že sytém je nastavený tak, aby se člověk musel zadlužit. Je jen pár vyvolených, kteří se zadlužit nemuseli. Ostatní museli. Nebo alespoň drtivá většina z nich. Exekuce je jen důsledek nemocného systému, který nedokáže nic jiného, než myslet na profit. Zdravá společnost žije z profitu za spotřebu, nikoliv z profitu z dluhu.
Vložil: Štěpán Cháb