Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Captain Beefheart: Kdo vleče netopýra na řetězu…

25.02.2018
Captain Beefheart: Kdo vleče netopýra na řetězu…

Autor: archiv CB

Popisek: Captain Beefheart

AUDIO/VIDEO Následující rok (1970) vydal Captain Beefheart album Lick My Decals Off (Slízni mý otisky, zlato), které sice vychází z modelu Trout Mask..., ale přece jen se od tohoto zásadního díla odlišuje. je jakoby úpravnější, aniž by ovšem bylo zbaveno šílené vášně. Dvě „staromódní“ kytary vracejí Kapitánovy písně širšímu publiku. Jsou přístupnější, aniž by Beefheart slevil z neobyčejnosti Pstruží masky. „Je to už Beefheartovo poznávací znamení, když hudba zní, jako kdyby ani jeden z hráčů nehrál ve stejné tónině a ve stejném rytmu,“ napsal tehdy recenzent Trousor Press a i z dnešního pohledu je to pravda. Není těžké pochopit, proč.

Kapitánova hudba unikala tolika lidem: podobně jako třeba free jazz génia Ornettea Colemana (k němuž bývá po právu přirovnáván) zní občas jako rozbitá bruska. Pozorný posluchač však najde za odměnu směs hravosti, smyslu pro dobrodružství a srandu. „Myslím, že se má hudba nehodí na běžící pás. Ale taky si myslím, že kdyby si lidi dali práci s posloucháním, byli by ohromně překvapení, protože ty, který jsem už získal, jdou za mnou už léta...“

Kapitán se tedy tehdy, v roce 1970, rozhodl vydat alespoň polovinu z dávno plánovaného dvojalba It Comes To You In A Plain Brown Wrapper. Skladby původně nahrané v roce 1967 (resp. 1965) nakonec vyšly pod názvem ústřední písně Mirror Man (1970), pouhých pět písní, z nichž dvě měly přes čtvrt hodiny. Pozorných posluchačů však bylo naneštěstí málo – a následující alba Captaina Beefhearta, jehož Magic Band přestal být kouzelný (až skončil docela), se snad z „musu“ začala dotýkat komerčně přijatelného zvuku.

Mirror Man:

Bylo zřejmé, že Kopie pstruží masky byla tak jedinečná a definitivní, že jakékoli rozvíjení by bylo jen rozmělňováním. Následovala alba Spotlight Kid a Clar Spot (obě 1972), z nichž bylo zřejmé, že Kapitán nouzově přistává v poklidnějších vodách, z nichž se začal bořit do bahna, které sice ještě trochu vonělo Deltou, ale spíš víc páchlo showbusinessem – jen on a ti čerchmanti z kšeftu vědí, proč natočil dvě desky (Unconditionally Guaranteed a Bluejeans And Moonbeams s již studiovou kapelou, obě 1974 u vydavatelství Mercury), o nichž sám později prohlásil, že by všem, kteří si je koupili, nejraději vrátil peníze. Ostatně v jedné z těch bídných písní (Upon The My Oh My) jako by se ptal sám sebe: „Řekni Kapitáne / Jaký je to bejt / Odehnaný od svýho kormidla?“

Spotlight Kid:

Tenkrát se Captain ocitl „na suchu“ i finančně. Pomohl mu usmířený Zappa (Van Vliet vzal svá obvinění zpátky) a Beefheart byl přizván na turné Mothers Of Inventionm s nimiž zpíval jedinou skladbum Willie The Pimp z alba Hot Rats. Ačkoli mu to na pódiu prý moc nešlo („Má problémy s rytmem,“ říkal Zappa), přece se s dávným kamarádem rozhodli vydat společné album většinou živých nahrávek Bongo Fury (1975), které třeba časopis Rolling Stone s patřičným přeháněním označil za nejhorší desku roku.

Willie The Pimp:

Do studia se vrátil až v roce 1978, kdy překvapivě obnovil své angažmá u Warner Brothers. Album s dvojitým názvem Shiny Beast / Bat Chain Puller bylo zjevením pro Beefheratovy obdivovatele. Nový Magic Band hrál s obrovskou intenzitou a s emocemi. Bohužel, těch obdivovatelů nebylo příliš a pro Warnery to byl propadák roku. Kapitán byl komerčně znovu na dně. Naštěstí nikoli umělecky. Vrátil se do studia a vylezl z něj s úžasným novým albem.

Bat Chain Puller:

Konečné krákání

Doc At The Radar Station (1980) mnozí považovali za jeho dosud nejsilnější desku. Bylo zde sice méně dadaistické hravosti, ale drtivá síla. Zvuk kapely byl obohacen o syntezátory a mellotron. „Technika těchto nástrojů je ekologická, pokud je správně využitá. Zkouším to s nimi, jak chci,“ říkal tehdy Beefheart. Jeho skladby jsou zde jaksi prokoumanější, jeho hudební rozhled obohacený, širší. Ale vrtošivý showbiz opět Beefhearta (a dítě v něm) přelstil. „Doc“ byl natočen pro britské vydavatelství Virgin (v USA Atlantic). Pár týdnů poté, co deska vyšla, smlouva vypršela a album pro americký trh zůstalo „uvězněno“ v katalogu.

Poslední album Captaina Beefhearta Ice Cream For Crow (1981) s novým Magic Bandem (včetně nám dobře známého Garyho Lucase) bylo důstojnou, protože opět velmi nevázanou, tečkou za Kapitánovým putováním v hudebních mořích. „Co se mé role v hudbě týče, myslím, že jsem hotov. Udělal jsem, co jsem chtěl. Což neznamená, že chci s muzikou skončit. Přestat skládat, to je rigor mortis – a já pořád skládám. Zatímco mi schnou obrazy, píšu písničky. Ale už nechci točit žádný desky. S tím jsem nadobro skoncoval,“ prohlásil později, v roce 1990.

Ice Cream For Crow:

Po vydání alba se z Kapitána hovězí srdce stal zas Don Van Vliet, znaven hudbou se stáhl zpátky do pouště Mojave a vrátil se k malování. V roce 1985 měl první větší výstavu, kde prezentoval své malby ve stylu Francise Bacona, o pět let později byl diagnostikován coby pacient s diagnózou roztroušené sklerózy. Právě proto v pátek 17. 12. 2010 zemřel v trinidadské nemocnici v severní Kalifornii, jen kousek od svého domu Don van Vliet, Captain Beefheart, hudebník, který na konci šedesátých let rozcupoval rock’n’roll na kusy. Ani sám, ani s Magic Bandem nikdy neprodal moc desek. Ale ovlivnil spousty dalších umělců. Namátkou White Stripes, Toma Waitse, Devo, PJ Harvey, Talking Heads a Johna Lydona, z našich jistě Plastiky, DG 307 i Petra Vášu.

Vojtěch Lindaur

rocknroll

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace