Fuj, ty jsi sluníčkář, řekla mi máma. Komentář Štěpána Chába
komentář
22.02.2018
Foto: Facebook
Popisek: Tomio Okamura
Tak jsem to s tím článkem o Okamurovi prý přepískl. Psal jsem, jako když pražský sluníčkář objednává v té své kavárně něco ideologických canců a angažovaného nadšení. Bez argumentu jsem prostě jen pošpinil Okamuru. Jak to dělají všichni z pražských kaváren. Jsem zlý a špatný a měli by mě vymáchat v dehtu a roztrhat nade mnou peřinu. A jelikož se nenechám vtlačit do pozice cikánobijce, jdu na obhajobu. Připravte si karabáč, za každý lapsus prosím jednu přes záda.
Mám cikány jako etnikum rád. Jsou živí, ba přímo živelní, jejich hudba je plná nezkrotných vášní, jsou to lidé země, půdy, lidé přirozenosti, lidé upřímnosti, jejich móda je krásná na pohled. Cikánka v cikánské sukni, cikán v klobouku, děti naboso. Ale z toho všeho probobtnává život a jeho přirozenost.
Cikán je ztělesněním výsměchu té naší otrocké existence u pásu. On žije dneškem, užívá si života, je nádechem, který probíhá teď, v tuto chvíli. My každý nádech plánujeme rok dva dopředu. Shrbení pod diktátem, vytváříme politická společenství a z nich plynoucí války, koncentráky, bankovní systémy a ideologicky méněcenné lidi. Cikán je v té naší tiché existenci nespoutanou střelou, která nám má připomenout, že život je vzácný a vzácně krásný. Tady bych měl zastavit a výše napsané obrátit do minulého času. Cikáni takoví byli. Toliko další blouznění bez argumentu. Teď začnu drtit argumenty. Karabáč, doufám, třímáte v rukou.
První republika, nácek a komunista
Cikáni to se způsobem svého života měli vždycky těžké. Za první republiky vznikal tlak na zákonné zastavení kočovných kmenů cikánů. Probíral se dlouze, k zákazu došlo. Za druhé světové války byli cikáni nacistickými Němci pronásledováni, jejich vozy spáleny, cikáni putovali do koncentračních táborů. V Čechách byli cikáni prakticky vyhubeni. Pak přišel komunismus, který cikány pozavíral do domů, bytovek, paneláků, svezl je do Sudet. Jakékoliv kočování by bylo trestané tvrdým žalářem. Komunista řekl – chovej se, cikáne, jako my, buď námi, zapomeň na to, že jsi cikán… není v tom hodnota. Integruj se. Pak přišel kapitalista se svými neziskovkami a začala pouť dalšího dokonalého nepochopení konceptu různosti v lidské společnosti. Neziskovkář nehrozí žalářem a drakonickými tresty, on si myslí, že to zvládne hernami a terénními pracovníky. On říká – pojď, buď námi a předkládá před cikány možnosti, které by nalákaly jeho, nikoliv cikány.
Multikulturní zmetek
Multikulturalisté vycházejí z toho, že všichni lidé jsou ve své podstatě stejní. Až na drobné odlišnosti chtějí být všichni extrémně bohatí, bojí se smrti, vyznávají obdobné hodnoty, touží po dosažení podobných cílů. Multikulti tak stojí na tom, že ponižuje různost lidských skupin, etnik, národů, ras tím, že je strká do jednoho pytle. Odlišnosti jsou jen v tom, že toto etnikum poslouchá dechovku a tohle zase hip-hop, zjednodušeně řečeno. A to se dá, přeci, krásně smíchat do klatého multikulti konceptu jedné jediné společnosti žijící v utopii vzájemné lásky a pochopení. A ono hovno. Pere se to, pořád, a prát se to nikdy nepřestane.
Chceme, aby se cikáni integrovali, tedy aby se začlenili do společnosti, která je jim v hodnotách cizí. Řveme, že cikáni nechodí do školy, nechtějí tam chodit, mají s chozením do škol problémy. Ale do jaké školy že je to posíláme? Do školy naší, kde se mají naučit být námi. Ne sebou. Chceme je unifikovat, chceme z nich udělat nás. Toužíme, aby se stali lidmi práce, kterými jsme ze své podstaty my. Ale oni ne. Oni jsou v hloubi lidmi života. Což lidem práce přijde nízké, bez hodnoty, a pohrdají cikány proto, že jejich hodnoty jsou pokleslé a bez faktické hodnoty.
Multikulti vs Okamurovi paraziti
Multikulti je koncept prázdný a nereálný. Chce zničit jedinečnost a dosáhnout jednotnosti. Protože v jednotě je síla tu jednotu lehce ovládat a dosáhnout utopie. Jeden extrém. Druhým extrémem je Okamurův pojem paraziti. Vyvolávání nenávisti k lidem, kteří nevyznávají hodnoty společnosti, protože takové hodnoty vyznávat nedokáží. Ne že nechtějí. Nevidí v našem životě práce hodnotu. Tečka.
Možné řešení
Cikána, bráno z globálu, nezajímá Pythagorova věta, nezajímají ho naše pravidla. Je to člověk života a my jsme mu ten život násilím vyrvali z rukou, nastěhovali do paneláku a nutili ho, minimálně posledních sto let, aby se stal námi, aby začal vyznávat naše hodnoty. Nejdříve pod trestem, teď zcela bezradně. Cikán by měl jít s naší společností, je součástí naší společnosti, ale měl by jít s ní, nikoliv v ní. Nevidíme, jakou vzácnost se snažíme integrací zahubit. Zabít v cikánovi cikána, že z něj uděláme člověk práce.
Cikáni jsou jiní lidé, s jinými hodnotami. A pokud chceme, aby šel a budoval s námi, abychom se věčně nervali o to, kdo kolik bere na dávkách a kdo je víc sedřený z práce a kdo za co může, musíme dát cikánovi možnost být cikánem. Dát mu školu cikánství, školu tance, hudby, krásy, nespoutanosti. Na Pythagorovu větu se cikán nechytí. Jen si z něj vychováme to, co Okamurova společnost nenávidí. Cikána na sociálních dávkách. Copak je tak nepochopitelné, pro obě strany, jak pro multikulti, tak pro Okamuru, že nejsme stejní? A že pokud jdeme proti přirozenosti, tak souladu prostě nedosáhneme?
Cikáni jsou pro lidi práce jen svod nenávisti, která má, když už, směrovat úplně jiným směrem. Jasně, teď už máme problém. Sebrali jsme cikánům přirozenost, cpeme jim do hlav nesmysly, z jejich pohledu, a pořád dokolečka se neúspěšně snažíme, aby se stali námi. Nestanou, drtivá většina. Nikdy. Nejsou lidmi práce. A my jim sebrali možnost být lidmi nespoutaného života. Ve výsledku jsme z většiny cikánů udělali bílé cikány. To je jediný výsledek naší stoleté práce. A teď za naši zbabranou práci budeme trestat cikány tím, že budeme naslouchat Okamurovým slovům o parazitech. Opět tedy říkám – Okamura neřeší otázku, řeší cikánskou otázku, a tím klesl na úroveň Miroslava Sládka.
Ještě jinak. Je to obdobné, jako když se Němci snažili poněmčit Čechy. České etnikum v germánské monarchii platilo za sedláky, blbce, nevzdělance. A teprve osvínectvím jsme znovuzískali sebevědomí a schopnost postavit se adekvátně na odpor a dosáhnout tak na uznání naší hodnoty. Podobně je to i s americkými indiány. Dříve skvostné etnikum, po nájezdu Evropanů se dopracovali k tomu, že se stali spodinou obyvatel. Alkoholici, kriminálníci, nemakačenka na dávkách. A co to bylo za hrdý „národ". Sebrali jsme cikánům hrdost na svůj původ, sebrali jsme jim sebevědomí, odervali jsme jim násilně kořeny a teď tvrdíme, že jsou to paraziti. Ne, vychovali jsme si bílé cikány. Ani cikány a ani bilé. A neustále jim říkáme, že jimi vlastně pohrdáme a že nás jejich existence obtěžuje. A já se k tomu prostě odmítám přidat.
Nutno dodat, že s Okamurou souhlasím v tom, že tábor v Letech nebyl český tábor. Byl německý, zřízený Němci na území okupované republiky. Obracet dějiny prostě nebudeme. Kolektivní vinu uplatňovat nebudeme. Němci nechť si s historickou vinou kráčejí dál osamoceni.
Vložil: Štěpán Cháb