Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z její krásy a smyslnosti šílel celý svět. Vlastní stín pak už ale nedokázala překročit. Tajnosti slavných

16.02.2018
Z její krásy a smyslnosti šílel celý svět. Vlastní stín pak už ale nedokázala překročit. Tajnosti slavných

Autor: repro/Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique

Popisek: Michele Mercier ve filmu Báječná Angelika

Díky slavné romantické filmové sérii ji zbožňoval celý svět, nádherná Angelika se stala její největší šancí. Současně ale i celoživotním prokletím. Stejně jako ona měla i její představitelka smůlu v lásce a také se musela vypořádat extrémně složitými osudovými komplikacemi.

Veleúspěšná role je mimořádnou životní šancí, může se ale také stát prokletím. Každému se totiž nepodaří vymanit se poté ze zajetí jediné postavy, s níž si ho spojuje celý svět. Dokázal to například sir Sean Connery, i když zůstává pro většinu lidí dál především Jamesem Bondem. Krásná Francouzka Michèle Mercier je naproti tomu dokonalým příkladem herečky, které se už nikdy nepodařilo stín své hrdinky překročit. Ještě než se v pouhých pětadvaceti letech setkala s Angelikou a navždy uvízla ve své zlaté klícce, stačila hrát v šestadvaceti filmech legendárních režisérů. Na ty ale svět už dávno zapomněl.

Baletka s hlavou v oblacích

Jocelyne Yvonne Renée Mercierse narodila 1. ledna 1939 ve francouzském Nicejako nejstarší ze tří dcer francouzského lékárníka a temperamentní Italkya odmalička snila o kariéře tanečnice. Rodiče to dlouho považovali jen za dětský rozmar, Michèle se ale nenechala odradit a nakonec dosáhla svého. Chodila pilně do baletu a již v osmi letech dostala první malou roli v Opera de Nice. Ve škole byla premiantka a perfektní postavou a dlouhýma nohama jakoby byla pro baletní scény přímo předurčena. K filmu se dostala díky sérii náhod. Když legendární Maurice Chevalier natáčel v roce 1954 v Nice film J’avais 7 filles (Měl jsem 7 dcer) a jedna z tanečnic onemocněla, objevila se tehdy patnáctiletá Michèle a její roli převzala. Líbila se kdekdo jí už tenkrát předpovídal obrovský úspěch. Nakonec ho ale nedosáhla v tanci, přestože již v sedmnácti letech odjela do Paříže, aby tančila ve spolku Ballets de la tour Eiffel. Dala ale na radu přátel a současně se přihlásila i na hodiny herectví ke slavné Solange Sicard. Krátce nato debutovala v divadle v Londýně. Po návratu se představila i na pařížských jevištích, stále ale ještě coby tanečnice.

Útěk před konkurencí

Zatímco pro ostatní se tenkrát odehrávalo vše důležité v Paříži, pro Michèle bylo osudové rodné Nice. Během prázdnin se v lékárně setkala s režisérem Denisem de La Patelliérem, který ji okamžitě obsadil do role komorné Jeanne ve své Retour de manivelle (Pomsta z hrobu). Hvězdou filmu byla Michèle Morgan, podle níž si Jocelyne Yvonne Renée změnila jméno na Michèle. A trochu i na památku mladší sestry, která zemřela v pěti letech na břišní tyfus. S novým jménem odstartovala výhradně filmovou kariéru. Ještě v roce 1957 dostala hlavní roli v příběhu Donnez-moi ma chance (Dejte mi šanci). O dva roky později sice podlehla lákání Hollywoodu, rychle však pochopila, že krásek, které soupeří o místo na výsluní, je tam příliš mnoho. A tak se brzy vrátila do Evropy a vzápětí se stala jednou z nejžádanějších hereček italských produkcí. Na přelomu padesátých a šedesátých let patřila k nejžádanějším francouzským herečkám, bez níž se neobešel žádný důležitý večírek. Po legendární Angelice jsme ji u nás ale mohli vidět už jenom jednou, ve snímku Hlas divočiny z roku 1972, v němž si zahrála s Charltonem Hestonem.

Role psaná ‘na tělo‘

Když francouzští producenti v roce 1963 rozhodli, že zfilmují román s názvem Angelika, začalo horečné hledání hlavní představitelky. Brigitte Bardot odmítla, Catherine Deneuve byla podle režiséra příliš nevýrazná, Jane Fonda mluvila francouzsky s americkým přízvukem… A tak nakonec došlo na konkurz. Michèle sice uráželo, že musí na casting jako začátečnice, nakonec ale usedla na chodbě, která adeptkami přímo praskala ve švech. Špatná nálada, podpořená úmorným čekáním, v ní zažehla nefalšovaný vztek, takže když na ni konečně přišla řada a měla zahrát výbuch vzteku, předvedla takovou etudu, že komisi doslova uchvátila. Scénář se sice hned na počátku odchýlil od literární předlohy a plnou parou se řítil k nezbytné dávce napětí, akčních scén, násilí a erotiky, přesto byl určitým způsobem neobvyklý. Michèle byla ve své roli tak výjimečná zřejmě proto, že jí byla filmová Angelika upravena ‘na tělo‘ a odpovídala jejím dosavadním postavám. Herečka v podstatě hrála samu sebe.

Skok do pohádky

Filmová série o krásné markýze a jejím záhadném manželovi, hraběti Jeoffrey de Peyracovi, jí vynesla slávu, pohádkové honoráře i pověst jednoho z nejvýranějších sexsymbolů šedesátých let minulého století. Romantický příběh, odehrávající se na pozadí jednoho z nejslavnějších období francouzské historie, na dvoře Ludvíka XIV., natočil na motivy románu manželů Anne a Serge Golonových úspěšný režisér, scenárista a producent Bernard Borderie. „Angelika znamená v mém životě jednu z nejvýznamnějších kapitol. Tato role mě udělala. Možná jsme si tak podobné, možná byla tak vášnivá právě díky mé interpretaci. Těžko říct… Od té doby jsem sice hrála mnoho jiných postav, když ale přišla řeč na mou kariéru, vždy se mluvilo jedině o Angelice,“ říká Michèle. Pokud jde o její milostný život, jakoby si vzala ze své hrdinky příklad.

Ponížený manžel

Již na počátku kariéry se zamilovala do pomocného režiséra André Smagghe. Vzali se 5. srpna 1961 a okouzlená kráska naplno propadla romantickému snění. Partner jí totiž připomínal hollywoodskou legendu Williama Holdena, kterého zbožňovala. Jenže André po jejím boku psychicky strádal. Ponižovalo ho, že ho manželka příjmy i slávou mnohonásobně převyšuje, a ani její oddaná péče nedokázala tragický vývoj jejich vztahu zvrátit. Smagghe si stále častěji léčil mindráky se skleničkou v ruce, až se stal alkohol jeho pánem, čímž se zhoršovaly i jeho psychické problémy. Nakonec skončil v psychiatrické léčebně. Když lékaři Michèle oznámili, že se už nikdy z léčebny nedostane, dala se s ním v roce 1967 rozvést. Na svého Williama ale nikdy nezapomněla a pravidelně mu posílala až do jeho smrti velkorysou rentu.

Dávku štěstí vyčerpala před kamerou

Po několikaletém vztahu se v roce 1970 provdala za bývalého automobilového závodníka a politika Clauda Bourillota, který jí ale za několik let připravil další hořké zklamání. Ze dne na den se vypařil a s ním i všechny její peníze a šperky. Po rozvodu Michèle doslova utekla před Angelikou do Hollywoodu, kde pracovala jako produkční, a strávila tam téměř čtyři roky. Na francouzská jeviště se vrátila až v roce 1976, zoufalá a opuštěná. Vzápětí jí ale náhoda přivedla do cesty další lásku. Při hostování v Ženevě se seznámila s úspěšným byznysmenem rumunského původu Adrienem Jancou, který byl vdovec a vychovával dvě malé děti. Už zase zamilovaná kráska se rozhodla hodit kvůli němu kariéru za hlavu a pečovat o rodinu. Po pouhých dvou letech však přišla další krutá rána. O osm let mladší partner podlehl rakovině, a protože nebyli oddáni, byla zase na mizině. „Možná jsem v roli Angeliky prožila příliš mnoho štěstí a na opravdový život už nezbylo,“ rozjímala později nad svým osudem.

Zamilovaný fanoušek

Trn z paty jí vytrhl italský obdivovatel, princ Nicola Bocompagni-Ludovisi, který ji zbožňoval jako Angeliku. Odjela s ním do Říma, za dva roky ji však zamilovanost přešla a vrátila se do Cannes. Nicola ji sice požádal o ruku, ale Michèle nakonec svatbu zrušila. „Pochopila jsem, že je zamilovaný víc do Angeliky než do mě,“ posteskla si. Mimo oficiální vztahy prožila ještě řadu krátkých aférek a pomíjivých milostných vzplanutí. Jedno z nich prý měla s partnerem z Angeliky Robertem Hosseinem, herecký kolega Vittorio Gassman se ji zase podle jejích slov dokonce pokusil znásilnit. A údajně jí nadbíhal i známý svůdník a politik Silvio Berlusconi.

Dokázala včas odejít

Filmovou kariéru ukončila relativně brzy, v pouhých čtyřiatřiceti letech, nějaký čas se jí ale ještě dařilo žít z Angeliky žít. V roce 1987 vydala autobiografii Angélique a cœur perdu (Angelika bez srdce), která ji konečně znovu postavila finančně na nohy. Dokonce založila vydavatelství, které vydalo v roce 1995 luxusní publikaci s fotografiemi ze slavné filmové série. O rok později vyšla další životopisná kniha Angéliquement Votre (Vaše Angelika) a vzápětí Michèle postihla další katastrofa. Její společník ji okradl a kdysi obdivované krásce zbyly už zase jen oči pro pláč a obrovské dluhy Chudé a osamělé herečce zbyla jediná možnost – pokusit se o comeback. Přestěhovala se do Cannes a v roce 1998 natočila celovečerní film La Rumbera. V roce 2002 vydala další autobiografii Je ne suis pas Angélique (Nejsem Angelika) a o rok později naposledy zakotvila  na chvíli před kamerou, ve vedlejší roli jako Noemi v romantickém seriálu italské televize Canale 5 Il Bello delle donne. V současnosti prý žije velmi skromně, splácí staré dluhy a čeká na další nabídku. „Když jsem byla mladší, měla jsem víc štěstí, rozhodně se však nevzdávám,“ říká. „Na světě jsou přece i jiné show, nejen film.“

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace