Výběr hvězd NHL proti Jágrovi a 18 neznámým klukům, psali Amíci tehdy. Vzpomínka na zlaté Nagano
10.02.2018
Foto: Youtube / repro
Popisek: Vítězný hokejový tým
Za pár dnů to bude u dvacet let, co si český národ mohl naplno vychutnat, co to je být hrdý, že jsem Čech. Přiznejme si, že od výhry v hokejovém turnaji století na olympiádě v Naganu už tolik příležitostí nebylo. V magazínu MF Dnes na tuto posvátnou dobu zavzpomínal reportér Ivan Hamšík, který o celé slávě také sepsal knihu.... Nakonec, v pátek byla zahájena zimní olympiáda v Pchjongčchangu.
Japonsko není právě hokejovou zemí, takže na turnaji se jeho účastníci dočkali mnohých zmatků: „Milan Hejduk dal gól Kazachstánu, ale přitom v zápase vůbec nehrál. Tehdy Roman Hamrlík těsně před koncem zvýšil na 8:2, ale zmatený pořadatel si popletl čísla a jako střelce nahlásil Hejduka. Což o to, občas se to stává, náhradník v suchém dresu se hořce pousměje a jde se dál. Jenže na střídačce propukly bouřlivé oslavy, každý měl potřebu blahopřát a několik hráčů si dalo tu práci a přešli přes celou střídačku, aby „střelce" poplácali po helmě,“ vzpomíná v MF Dnes Ivan Hamšík.
Ticho při tréninku
Na turnaji jsme byli za outsidery, proto byla výhra tak sladká. Od našeho týmu se toho tedy tolik nečekalo, přesto turnaj neprožil v nějaké totální pohodě a uvolněnosti: „Takovou nervozitu a napjaté očekávání jsem nikdy nezažil. Dodneška si vybavuju trénink před prvním zápasem. Zejména to ticho. Slyšet bylo jenom vrzání bruslí, klepnutí puku o hokejku a píšťalka, žádné vtípky ani klábosení. Jak se později ukázalo, právě tahle totální koncentrace vedla k úspěchu,“ uvažuje dnes Ivan Hamšík.
Jágr a osmnáct neznámých Václavů
Od českého týmu se vítězství rozhodně nečekalo, za favority byli hlavně Kanaďané a Američané, kteří měli k dispozici své největší hvězdy: „Vrchol namyšlenosti přišel před zápasem s USA ve čtvrtfinále. Americké noviny psaly: Nastoupí výběr hvězd NHL proti Jágrovi a osmnácti neznámým klukům, kteří se jmenují Václav nebo tak nějak,“ připomíná dnes Ivan Hamšík.
Hokeji Japonsko nerozumělo
Japonské publikum bylo hokejově nepolíbené: „Připadalo mi to, jako kdybyste pustili přednášku o vylodění v Normandii někomu, kdo přišel na striptýz. Takže, krásná akce na jeden dotek, gól do prázdné brány. Publikum - mlčí. Luxusní klička na modré a publikum, správně, mlčí. Pak se omylem srazí dva hráči u vlastní střídačky a diváci vstávají. Húúú-úú! V jiném zápase Petr Svoboda na jedné noze v záklonu plácne puk na druhou stranu hřiště, aby mohl jít střídat, kotouč narazí na mantinel a diváci křičí Óóó! Svoboda se ještě ze střídačky ohlíží, co se stalo, ale ono nic,“ připomíná humorné historky z Nagana Ivan Hamšík. Tolik emotivní finále Japonce nijak netankovalo: „Olympiáda, zlato, Rusáci, k tomu příběh těch dvou mužů, oba z Litvínova, roztržka, emigrace, návrat, usmíření, nakonec vítězství, no vydalo by to na knihu. A za nimi, za plexisklem stojí čtyři místní diváci, smějí se a tleskají, ale nemohou pochopit ten výjev, nehledě na to, že určitě byli na hokeji poprvé.“
Pohoda nám nesvědčí
Ivan Hamšík v MF Dnes rozebírá také to, proč právě Češi dosáhli úspěchu století: „Tvrdím, že nám v kolektivních sportech nevyhovují tyto tři situace: přílišná pohoda v mužstvu, favorizovaná pozice a přílišné remcání. Nemám na to samozřejmě žádnou odbornou studii, ale minimálně v Naganu se toto všechno projevilo,“ přemýšlel. Mužstvo prý bylo velmi motivované, včetně naší hlavní hvězdy Jágra. Ten se během jedné extrémní situace opřel do Šlégra: „Kombinace vázla, kazily se přihrávky, puk podivně skákal, přesilovky nevycházely. „Nahazuj to!" nabádal Jágr spoluhráče Šlégra. A za chvíli už zvýšeným hlasem: „Říkal jsem nastřeluj, nerozumíš česky?"
Jako kokosy na sněhu?
Český tým měl patřit dokonce za otloukánka turnaje: „Petr Svoboda vyprávěl, že když odjížděl na olympiádu, vyprovázely ho na cestu z Philadelphie poznámky od spoluhráčů: Ani tam nejezdi, ztráta času. Dopadnete jako bobisti z Jamajky. Zůstaň radši s rodinou. Velmi důležitým faktorem byl také tragicky zesnulý trenér Ivan Hlinka: „Každý, kdo byl tehdy v šatně, si bude asi navždy pamatovat Ivana Hlinku. Stál tam, úplně mokrý od šampaňského, košili vytaženou z kalhot, ale byl v takovém transu, že si toho ani nevšiml. Měl pověst takového tvrďáka, který je nad věcí a pořád říká: „Hlavně se z toho neposrat," ale myslím, že to nebyl jeho pravý obrázek. Ve skutečnosti byl také citlivý, přemýšlivý a ze zápasů v Naganu měl obrovské nervy, jen to nedával najevo.“
Vložil: Michaela Špačková