Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Když se stát chová jako mafián. Komentář Štěpána Chába

komentář 02.02.2018
Když se stát chová jako mafián. Komentář Štěpána Chába

Autor: Pixabay

Popisek: „Dej sem prachy,“ tvůj stát

Představte si majitele nemovitosti. Žádný mistr převleků, prostý majitel domečku s malou zahrádkou, kde si pro potěšení pěstuje jahody a pár jablek. V domě má postýlku, záchůdek, varnou konvičku a další běžné proprietky obyčejné domácnosti. A vždy, v první půli roku, jej navštíví pošťák s milou obsílkou z finančního úřadu. Majitel jej otevře, těší se na příjemné zprávy. A vybafne na něj složenka povinující jej k uhrazení daně z nemovitosti.

Podívejme se do historie a alternativní budoucnosti takového majitele. Kdysi, řekněme před patnácti lety, byl majitel bez nemovitosti. Bydlel někde v podnájmu a příliš se mu to nelíbilo. I rozhodl se, nerozuma jeden, že si postaví dům. Koupil pozemek (+ zaplatil daně), vyjednal si povolení ke stavbě (daně + samotné povolení, ano, stát si účtuje hříšné prachy, velmi hříšné prachy, i za to, že blahosklonně přikývne), nakoupil materiál ku stavbě domu (+ nekonečná fronta daní), sjednal si stavební firmu (+ další daně), zaplatil statikovi (+ daně), hasičům (+ daně), ČEZu (+ daně), vodovodům a kanalizacím (+ daně), vybavení domu (+ daně) a kdo ví, co všechno musel ještě zaplatit a vyřídit (+ daně). Nyní se zabydlel, zcela finančně vyždímán. Je první květen v novém domě a pošťák se začíná dobývat do majitelova domu s obsílkou z finančního úřadu. V dopisu stojí skryto mezi řádky – je to tvůj dům, ano, teoreticky ano. Prakticky ovšem patří státu, protože dům samotný stojí přeci na území státu, a proto zaplať výpalné, kterým si koupíš další rok ve „svém“ domě.

Nezaplatím!

Alternativní a snad neuskutečnitelná budoucnost majitele, který se rozhodne revoltovat prostým neuhrazením. Je to jeho dům, vzít mu jej nemůžou. On si zaplatil výstavbu, on v něm bydlí, nikdo tedy nemá právo po něm chtít peníze za to, co je prokazatelně jeho a co vzniklo prokazatelně jen díky jeho snaze. A co, to je důležité zmínit, majiteli negeneruje zisk.

V červnu dostane upomínku a hrozbu postihu. V červenci už je suma několikanásobná, protože se k ní přidružily sumy sankční. V srpnu je podán návrh na exekuci. Září a říjen prožívá majitel pod palbou telefonátů a obsílek exekutorského úřadu. A na nový rok si začne hledat nový podnájem, protože dům v zásadě patří jedině státu. Sled událostí je pouze ilustrační. Ve „svém“ domě může majitel případně bydlet třebas až do dubna roku následujícího. Záleží na agilnosti a rychlosti úředníka a exekutora.

Nezaplatíš, zapláčeš

Daň z nemovitosti je daní natolik arogantní a nemravnou, až jí není rovno. Skutečnost, že majitel je skutečným vlastníkem nemovitosti, je státu zcela ukradená. Naopak, na takové skutečnosti se dá výborně nakasírovat nemravné peníze. Strategie je jednoduchá, nezaplatíš-li daň z nemovitosti, nemovitost ti bude odebrána. Není to ve stanovách, ale následky takové prostě jsou. Proto je jednodušší nebreptat a daň prostě zaplatit.

Jako s mafií a její „ochranou“. Nepředplatíš-li si mafii, zapálí ti dům. A mafie, ta má moc, majitel má jen ten dům. K čertu s daní z nemovitosti, přejmenujme ji tak, aby dávala smysl - například „Protipožární opatření“. Tak alespoň bude jasné na co přesně peníze jdou. Na další rok, kdy bude stát tolerovat, že bydlíte ve “svém” a dům vám, po vzoru mafie, nezapálí.

Daň za vzduch

Daň z nemovitosti je daní, která je srovnatelná s daní za vzduch. Daní za životní nutnost. A člověk prostě nemá na výběr, protože rukojmím je jeho život. Daň ze vzduchu prozatím nebyla zavedena. Ale kdo z lidí ji nezaplatí, jakmile zavedena bude? Kdo už se na protest nikdy nenadechne?

Kdo nemlčí, není Čech, dalo by se říct. Proto mlčme vstříc ještě přísnějším zákonům a daním. Stát je přeci tak, tak veliký a mocný a právě on určuje pravidla a my se jim podřizujeme, protože… protože to tak prostě má být. A neobstojí argument, že daň z nemovitosti je malá, tak to není taková hrůza. Když se to vezme z hlediska celé republiky, z hlediska počtu domů v republice a tedy plátců daní, je to pěkných pár kapříků, co přistane ve státní kase zcela bezpracně. A stejně, jako nám přijde absurdní daň z počtu oken, která se vybírala ve Velké Británii v minulosti, měla by nám připadat absurdní i daň z nemovitosti. Je to úplně stejně absurdní princip.

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace