Zvýšení hospodářské využitelnosti matek a dětí. Komentář Štěpána Chába
komentář
18.01.2018
Foto: Facebook
Popisek: Václav Klaus mladší
Václav Klaus mladší přišel s návrhem zrušit povinný předškolní ročník ve školkách. A zároveň omezit možnost dát své dítě do školky před jeho třetím rokem. Podle serveru Novinky.cz s povinným nultým ročníkem ve školkách souhlasí 69 % dotazovaných. A se školkou pro dvouleté 62 %. Přičemž, jak dokládají Novinky, téměř tisícovka dětí je nyní dokonce ve školkách před dovršením svých dvou let věku.
Bylo by nejspíš zajímavé, podívat se detailně na výběr dotazovaných. Protože pokud, a jsem si tím jist, pokud by se agentura dotazovala cílové skupiny, tedy matek s dětmi, tragická čísla průzkumu by dopadala ale úplně jinak. Rozhodně ne tak tragicky. Pokud ovšem agentura pracovala na principu – padni komu padni – jsou výsledky celého průzkumu nereprezentativní. Nevyjadřují skutečný postoj společnosti, které se změny týkají. Pokud se totiž zeptáte dvacetiletého hejska, který jako své motto užívá – sex bez zábran, ale nezávazný, bez následků – je jeho postoj přinejmenším problematický. Proč? Protože je mu téma ukradené.
Rodiče s dětmi
Nejpevnějším vztahem celého našeho společenství je vztah rodič – dítě. Silnější a hodnotnější vztah jako lidé vyvinout ve své emoční slepotě nedokážeme. Přičemž věk dítěte pro vybudování pevného vztahu rodič – dítě je od narození do tří let dítěte. Od třetího do šestého roku se tento vztah upevňuje, zakořeňuje. V tomto období je velmi problematické dítě od rodičů odtrhnout a předat na tovární převýchovu do školní instituce.
Dítě tak hůře a složitěji navázuje s rodiči vztah. Bude vytržené ze svých kořenů. A pokud to není záměrem vlády, měla by se snažit jít vstříc tomu, aby vztah rodič – dítě nadále zůstal tím nejpevnějším. Tzn. neokrajovat čas, který spolu mohou strávit rodiče s dětmi, zaváděním povinnosti odevzdat potomka do rukou soudružek učitelek předčasně.
Rodina v tabulkách ekonomiky
Společnost je zaměřena na tržní hospodářství. Podobná opatření, která berou děti z rodin a dávají je do rukou školského aparátu, jdou na ruku právě požadavkům tržního hospodářství. A v tom je právě kámen úrazu. V podobných nápadech se nezohledňuje zdravý vývoj dítěte, zdravý vývoj jeho vztahů, ale neustále se řeší otázka – matka se musí vrátit do pracovního procesu.
Celosvětová Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která se věnuje otázkám hospodářství států, zasahuje svými postřehy také do sociálních otázek. Jsou tomu přibližně dva roky, co tato organizace důrazně doporučovala české vládě, aby zkrátila rodičovskou dovolenou na jeden rok. Důvod byl jasný, návrat matek do pracovního procesu a zvýšení hospodářské využitelnosti matek. Jejich hodnota je pro OECD tedy právě ve finanční využitelnosti. Jak vidno, tak mezinárodní organizace, korporace a tedy ve výsledku i vlády, řeší naprostou většinu otázek s ohledem na finanční přínos.
Dá se ale vztah rodič – dítě zavádět do ekonomických tabulek?
Tento dokonale odlidštěný přístup k lidem, k dětem, k rodinám, říká vše. Přednostním právem je potřeba obdařit trh, nikoliv samotné lidi. A to i na úkor přirozenému vývoji dítěte, které minimálně do věku šesti let potřebuje ve svém okolí rodinu, nikoliv kolektiv stejně starých dětí a vystresovaných soudružek učitelek. A dávám stranou vlastní kacířský postoj, který by nejradši zrušil celý systém školství.
Láska a pevné vztahy. Nejdou započítat do tabulek. Je to nepočitatelná hodnota. Hodnota, s kterou OECD a podobné instituce nedokáží pracovat, zavést je do tabulek a nějak využít pro vlastní prospěch. Slova „miluji tě“ se dají finančně vydojit pouze v hollywoodském cajdáku, nikoliv mezi lidmi. A tak se zdravý rozvoj dítěte dává tak trochu stranou. Ordinace psychiatrů a psychologů se v budoucnosti budou plnit k prasknutí, na antidepresivech farmaceutické firmy vydělají jako na ničem jiném. Ale hlavně že tu máme své – matky se musí vrátit do výroby, do pracovního procesu.
Vložil: Štěpán Cháb