3 centy za přečtení kódu. Jak si vydělat na Internetu jako čínský dělník. Komentář Štěpána Chába
komentář
22.12.2017
Foto: NYT
Popisek: Čínský dělník; ilustrační foto
Program Mechanical Turk firmy Amazon nabízí lidem příležitost pracovat jako asistenti počítačů. Zní to zvláštně, že? Stahovali jste na Uloz.to? Chtěli někam přidat komentář? Ale vybafl na vás obrázek se zdeformovanými písmeny nebo čísly? Ochrana před spamem, před internetovými automatickými čmuchaly, kteří ovšem zdeformovaná písmena nedokáží přečíst. Je to přeci jenom počítač. Algoritmus, který nemá představivost. Program Mechanical Turk nabízí společnostem sta tisíce lidí, kteří kód přečtou za počítač a odešlou ho do systému. Za jeden přečtený kód 3 centy. Za jeden dolar jich tedy člověk musí přečíst 33.
V Číně jsou pro tuto příležitost celé fabriky nacpané „dělníky“, kteří sedí u počítačů a čtou kódy za počítače. Předmětem práce je i čtení popisných čísel domů z fotografií nebo spojení webové stránky s produktem, který se na nich má objevit (tam je odměna 5 centů).
Hele, prso
Jeden spammer, který to vzal na vlastní pěst, nabízel pornografii zdarma za přečtení kódu. Jednu dobu mu to fungovalo. Uživatel opsal bezpečnostní kód proti spamu a odměnou mu bylo… nahé ženské prso na fotografii. Něco jako odměna pro krysy, když jsou tak šikovné a zacinkají na ten správný zvoneček. Jednalo se o jakousi online hru, která byla postavena na opisování kódů a následného získání kousku nahého ženského těla na fotografii.
Second Life, World of Warcraft a podobné online hry
V roce 2003 přišla na trh online hra Second Life. Jak název napovídá, jednalo se o imitaci života. Člověk se registroval, prošel výukou ovládání hry a pak skočil do samotné hry. Ve své době hrálo hru desítky milionů lidí. A jelikož se jednalo o nápodobu světa, začaly se do hry promítat i finanční machinace. Tamní virtuální peníze, Lindeny, se staly běžně směnitelné za dolary. Obchodovalo se s nimi na eBay. Ve hře vznikl alternativní způsob života. Ale zapomeňte na nějaký ideál, nějakou utopickou společnost stojící na spravedlnosti. Nejvýdělečnější činností hry byla… prostituce.
Ti podnikavější hráči si ve hře vybudovali své bordely, kde pronajímali místo pro další hráče prostitutky, aby tam nakonec chodili jiní hráči, užít si virtuální sex. Něco na způsob erotické telefonní linky, kdy do sluchátek se hráči linulo slastné hekání vyluzované nějakou ženštinou na druhém konci země. Vývojáři hry nakonec došli k tomu, že prostor pro bordely budou majitelům bordelů účtovat jako nájemné.
Zahořklá korporativní realita
Je fascinující, že do otevřeného světa virtuální online hry lidé ihned implantovali zahořklou korporativní realitu našeho světa a našich pravidel. Ihned do her vložili svět i s jeho nedostatky a víceúrovňovým pracovním systémem, který generuje více nešťastných, nežli spokojených. Hra Second Life dokonce proslula i kauzou s pedofilií. Je člověk pedofil, když se ve hře vyspí s dítětem? Přičemž znázornění sexu bylo ve hře velmi explicitní.
Pokud nechtěl hráč skončit jako prostitutka, přesto chtěl ve hře vydělat nějaké peníze, musel dělat nějakou rutinní, stále dokola se opakující činnost. A tady zase uslyšíme o Číně. 100 000 lidí v Číně si vydělává tím, že hraje nudné sekvence online her, nejčastěji World of Warcraft, které mají vydělat virtuální peníze za hráče ze západu. Západní hráče rutinní práce nebaví, tudíž si za ni rádi zaplatí malý peníz „dělníkům“ z východu. Tito dělníci nejedou na vlastní pěst někde doma. Sedí ve fabrice a na firemním počítači „hrají“ hru. Do otupení.
Systém, zažraný přímo do mozku
Systém, v kterém žijeme, je postavený na zneužívání člověka. Už od 50. let jsou na vzestupu vizionáři, kteří sní o životě ve společnosti, kde bude nutné k přežití a žití jen malé množství práce. Snili o automatizaci, digitalizaci, o robotizaci. Realita je ovšem jiná. Trendy určují obchodní zájmy, život určují obchodní zájmy. Člověka určují obchodní zájmy. A i ve virtuální hře, kde mohli sami lidé vytvořit něco lepšího, stvořili nápodobu pekla. Což je ve výsledku dost smutné.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb