Fotky dětí v rámečku z chleba. Utajené soukromí Gustáva Husáka. Jaký byl poslední komunistický prezident

19.12.2017

Autor: Akademie věd

Popisek: Gustáv Husák. Takhle jsme ho znali z novin. Zde na 14. sjezdu KSČ, seshora přihlíží Brežněv. Fota ze soukromí najdete v galerii

FOTOGALERIE Životní příběh Gustáva Husáka by jistě posloužil k natočení filmu. Celá řada událostí z politikova života je známá, věznění, smrt druhé ženy, neslavný konec v úřadě… Jaký ale byl tento kontroverzní politik doopravdy? Na to se snaží odpovědět kniha historika Michala Macháčka, který se osobou posledního komunistického prezidenta zabýval skutečně do hloubky. O knize vyprávěl v rozhovoru pro Magazín MF Dnes.

Michal Macháček chce Husáka ukázat i z té přívětivější a lidštější stránky: „Husák nebyl jen politik, ale taky milující manžel a otec dvou synů. Zvláštní je, že o jeho soukromém životě se nikdy nemluvilo,“ říká v rozhovoru. Gustav Husák měl dva syny s první manželkou Magdou Husákovou-Lokvencovou: „Byla to mimořádně charakterní žena. Vztah manželů už před jeho uvězněním příliš nefungoval, on měl politiku, ona divadlo, pracovala jako herečka a úspěšná režisérka. S Husákem, když byl ve vězení, se ani přes velké naléhání nerozvedla. Naopak vedla chlapce k tomu, aby měli otce rádi, využívala každou možnost, aby mu psala a posílala fotografie. Podle vzpomínek spoluvězňů si je dával do rámečku, který si vyráběl z chleba. Bachaři mu ho rozbíjeli a on ho pravidelně opravoval,“ líčí dojemné vzpomínky Michal Macháček. I v osobním životě prý city ale neprojevoval: „Souvisí to patrně s tím, že Husákovi zemřela matka, když mu byl pouhý rok. V jednom dopisu z vězení se manželce a synům omlouvá, že jim nikdy neřekl, jak je má rád, protože na to není ze své rodiny zvyklý.“

Řidič a kuřák

Husák byl v první řadě politik, na nějaké koníčky neměl čas, miloval však auta a řízení: „Jako vysoký činitel si auto opatřil hned po válce, respektive bylo mu přiděleno. Pamětníci vzpomínají, že řídil v zámeckém areálu v Lánech. Řízení bylo jeho vášní.“ Další vášní byly také cigarety: „Šlo o vášnivého řetězového kuřáka. Zpočátku kouřil i dýmku, což patřilo k bontonu třicátých let, možná ho inspiroval i jemu blízký Vladimír Clementis nebo Klement Gottwald. Ale nejradši měl cigarety,“ říká v rozhovoru pro MF Dnes Michal Macháček.

Vydržel i mučení

V mládí byl Husák také nadšeným sportovcem: „V rodné Dúbravce, dnes je to součást Bratislavy, dokonce založil sportovní klub. Taky rád lyžoval, hrál volejbal nebo fotbal,“ uvádí Michal Macháček. Možná právě díky sportovní minulosti vydržel kruté mučení ve vězení v padesátých letech. Pro mnohé je nepochopitelné, že i když byl Husák odsouzen k doživotí a ve vězení strávil deset let, na komunismus nezanevřel: „Interpretoval si své utrpení tak, že není zavřený kvůli myšlenkám či straně, nýbrž kvůli lidem, kteří tuhle myšlenku a moc zneužili,“ vysvětluje v magazínu Michal Macháček.

Pragmatik, kterého měli rádi Rusové

Gustav Husák se stal prezidentem po Svobodovi a patří tak k čelným symbolům normalizace: „Husák odletěl do Moskvy ještě jako odpůrce okupace. Zúčastnil se jednání jako člen delegace prezidenta Ludvíka Svobody a prosazoval pak pragmatický přístup. Stal se tím, komu dal sovětský vůdce Leonid Brežněv přednost před ostatními komunistickými politiky. Husák pochopil, že se nedá jít proti Brežněvovi, ale že je potřeba se s ním dohodnout,“ potvrzuje Macháček známý Husákův pragmatismus.

Poslední pomazání je lež

Jeho konec byl neslavný, z vůle lidu odstoupil, aby po něm přišel Václav Havel. Gustav Husák odešel domů do Bratislavy, politiku ale sledoval i nadále: „Rád se vyhříval na zahradě na sluníčku. Sledoval veřejné dění, četl noviny, koukal na televizi. Vývoj ho znepokojoval, sledoval restauraci kapitalismu, který poznal v mládí jako zdroj sociálních nespravedlností, fašismu a válek a vůči němuž vedl celoživotní zápas,“ řekl Michal Macháček.

O Gustavovi Husákovi se po revoluci tvrdilo, že se krátce před smrtí vrátil do církve, ze které odešel, a že také od kněze přijal poslední pomazání. To prý není rozhodně pravda: „Arcibiskup Ján Sokol skutečně navštívil Husáka na smrtelné posteli v nemocnici, kde strávil asi deset minut a podle vlastních slov ho zaopatřil. Ošetřující lékaři a Husákova rodina však svědčí, že Husák už nebyl ve stavu, aby vnímal okolí, ostatně za několik dní zemřel. Hodí se připomenout, že Husák předvídal tuto situaci, považoval se za ateistu a v předstihu sdělil svým synům, aby ho před katolickou církví uchránili.“