S náhubkem korektnosti zavádět cenzuru? V Německu už Internet musí mlčet. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.12.2017
Foto: Pixabay
Popisek: Internet
Možnosti před dvaceti a více lety byly svým způsobem tristní. Lidé se spoléhali v referování o událostech ve světě na denní tisk, na televizi. Bylo nesmírně jednoduché jimi manipulovat. Ukazovat jim tu správnou cestu a nechat je, ať si přednatrávené informace zpracují někde u piva v hospodě. Informací nebylo příliš. Jen tolik, kolik bylo dovolené mezi lidi vypustit.
A život byl vlastně klidnější. Ve světě se totiž nedělo až tolik věcí. Jen sem tam. A máloco stálo za hovor. Význam člověka byl určen čistě na bázi konzumenta. Zprávy a informace mu byly předkládány hotové, zpracované a názorově správné. A ve společnosti se zažilo, že v tisku se lže.
Ale dnes?
Dnes se význam každého jednotlivého člověka obrací. Přestává být, díky Internetu, pouhou hračkou v rukou médií. Ale stává se účastníkem. Každodenním aktérem na světovém dění. Jak? Internet znamená také odmítnutí. Odmítnutí zdrojů, které čtenáři či divákovi nevyhovují. U kterých si připadá manipulován. Které jej, dle jeho uvážení, informují jen napůl žerdi nebo s podtextem zájmových skupin. Ať už politických, podnikatelských nebo neziskových.
Upadá tak sledovanost televizí. Upadá počet výtisků a předplatitelů denního tisku. Ale odpadají i čtenáři, a tím i příjmy, větších zpravodajských portálů vystavěných na existenci stávajících tištěných médií.
Na scénu se dostává zpravodajství lidí, kteří se o události ve světě zajímají. A takové zpravodajství může dělat, kdo chce. Celý portál může ležet pouze na jednom člověku. A jeho vliv na čtenáře je prakticky neomezený. Stačí mít jen dostatečně lákavý obsah, dobré vyjadřovací a analytické schopnosti a cesta k pokoření tradičních médií je před ním a tím i před námi.
Náhubek korektnosti
A tak se lidé před monitory stávají hlídacími psi demokracie. Protože tisk si nandal náhubek korektnosti a napojení na politické či podnikatelské kruhy. Obyčejní lidé s jejich silou v počtu, v možnostech, v zájmech a v neomezování svobody vyjadřování něčím zájmem, tím, že investuje do jejich výplaty. Čistě nezávislé portály, které zpravidla žijí finančně pouze z příspěvků čtenářů.
Jen v České republice jich jsou desítky. Blogy, portály, weby, rozhlasové stanice, ale i televizní vysílání. To vše se děje bez nutnosti být jištěný politiky nebo korporacemi. Nalezneme mezi nimi celé názorově politické spektrum. Celou šíři pohledů na jednu věc. S novým zpravodajstvím máme možnost pochopit události ve světě. Nikoliv být o nich pouze informováni. Protože k věci se vyjadřují lidé zainteresovaní, analytici, lidé, kteří se o konkrétní problematiku zajímají úžeji, nežli jen na pozici žurnalisty, který je placen od počtu normostran nebo článků.
Samozřejmě vznikne a také vzniklo spoustu portálů naplněných skutečně spekulativní pravdou. Ale u toho vzniklo i nesmírné množství portálů nebo i blogů, které jsou slyšet více, než tradiční média a jejichž obsah je jen dalším hřebíkem do rakve mainstreamu.
Dostáváme se tak postupnými kroky do nové doby zpravodajství, kdy každý je moderátorem svého chápání světa. Kdy se zpravodajství může vést přes profil sociální sítě, kdy každý jedinec může vystavit svůj názor a pohled na věc na Internetu a tím potvrdit či zpochybnit události, které se staly.
Což neznamená, že žurnalistické řemeslo odumře a odebere se na smetiště dějin. Jen bude daleko více pod dohledem. Pod analytickým dohledem, který bude veškeré dění čím dál víc komentovat.
Matoucí demokraté prosazující mlčení
Před dvaceti a více lety jsme měli k dispozici jen pár posluchačů pro své vývody a komentáře. Nyní má každý z nás tisíce a tisíce uživatelů Internetu, kteří hledají a pátrají po jádru pudla a kteří jsou lační po vašem názoru. A kteří ví, že vrtění psem je vrcholné umění tradičních médií.
A je dokonale matoucí, že si údajní demokrati, hájící práva na informace, přejí a snaží se prosadit, aby ta informační dálnice byla zase jednoproudá, aby hlas mnoha přestal být slyšet. U nás je to ještě dobré, tady jen kvičí o tom, že jsou to dezinformační weby a dál se, naštěstí, nedostali. V Německu už je ale z vládního nařízení blokují. Na Twitteru stačí zemi původu změnit na Německo a zbavíte se údajně všech „nenávistných“ příspěvků. Tam je ruka zákona ke svobodě slova krutá.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb