Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

... v koši nekončí! Ani v tom virtuálním na obrazovce

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nehodlám se zničehonic proměnit v Roda Stewarda jen proto, že beru 25 liber týdně. The Clash II

10.12.2017
Nehodlám se zničehonic proměnit v Roda Stewarda jen proto, že beru 25 liber týdně. The Clash II

Autor: Archiv CBS / Sony Music

Popisek: The Clash

„Punk zemřel toho dne, kdy se The Clash upsali CBS,“ prohlásil Mark Perry, zakladatel londýnského fanzinu Sniffin’ Glue. Strummerovi ta smlouva dlouho ležela v žaludku, brzy si ale uvědomil, že ten žaludek má alespoň čím zaplnit a místo shánění peněz na jídlo se může věnovat hudbě… Prostě cesta ke slávě. Pokračování článku ze soboty.

„Nehodlám se zničehonic proměnit v Roda Stewarda jen proto, že beru 25 liber týdně,“ shrnul podpis dokumentu, který se později ukázal jako prototyp smlouvy, na níž by žádná kapela neměla přistoupit. Možná jim CBS objednalo oblíbené vinyly z USA, nicméně za The Clash šly náklady na budoucí turné, nahrávání, remixy, design i další provoz kapely.

 

Přes to všechno The Clash brali situaci velmi vážně. Místo toho, aby podpis smlouvy oslavili demolicí kanceláří vydavatele po vzoru kolegů ze Sex Pistols, zašli do kina na akční spektákl Bitva u Midway, lístky stály libru padesát. Potřebovali se hnout, a tak si pronajali studio v Národní filmové a televizní škole čtyřicet minut cesty od Londýna, kde nahráli dema. Všichni doufali, že se jim na nahrávku povede přenést atmosféru Zkušebny, na zvuk dohlížel koncertní zvukař Mickey Foote. Vznikla velmi syrová nahrávka, která začala kolovat mezi fanoušky, a Foote se stal oficiálním producentem debutu. 

Do studia vešli 27. ledna 1977, CBS jim dalo k dispozici menší studio kousek od stanice metra Goodge Street, v němž Iggy a Stooges nahráli album Raw Power, což kapelu uchvátilo. Zvukařem byl tehdy jednadvacetiletý Simon Humphrey, z něj kapela už tak odvařená nebyla. „Ani mi nepodali ruku, že jsem prej hipík. Nemilosrdně si nás dobírali pro naše dlouhý vlasy a kovbojský boty,“ říká Humphrey v knize Smrt nebo sláva. The Clash neměli s prací ve studiu žádné zkušenosti a všechno řešili jednoduchým vzorcem: „Nahrával bys takhle ABBu? Nahrával bys takhle rockovou kapelu? Jestli jo, tak to tak nedělej.“ 

Respektovat kořeny 

Do studiového módu nejsnadněji přepnul Mick Jones, který celý nahrávácí proces řídil. Strummer podle přítomných chodil pozdě, zpěvy nahrával, jen když ve studiu nikdo nebyl, a navíc s kytarou, protože ty dvě činnosti nemohl oddělit. Na mikrofon se snažil přenést koncertní show, což se mu částečně povedlo. Mick Jones zatím učil ve studiu Simonona basové linky, některé měl nakreslené přímo na krku kytary. Říkalo se, že na albu vůbec nehraje, nicméně Foote tvrdí, že nahrál všechno kromě jedné linky ve White Riot. 

Kapela experimentovala se zvukem. Do White Riot nahrála zvuk střílející vzduchovky nebo vlněného plechu padajícího ze schodů. Nic z toho se na album nakonec nedostalo, i tak ale Clash natočili výjimečnou desku. Oproti ostatním punkovým nahrávkám té doby nebyla tolik ukřičená a zároveň si dokázala udržet výbušnou energii. Emoce se mísily se sociálními komentáři.

 

A co je nejdůležitější, The Clash se nebáli přiznat vlivy rock’n’rollu a reggae. Své kořeny respektovali, takže se drželi daleko od toho, aby je bezduše imitovali, jak to tehdy udělal například Eric Clapton se skladbou I Shot The Sheriff. Poslední, co The Clash chtěli, bylo znít jako bílá kapela, která se snaží hrát reggae. Místo toho do sebe nasákli hudební spektrum tehdejšího Londýna, přeložili ho do vlastního jazyka a výsledek nahráli na pásku. Vyplatilo se. Rok od založení kapely měli smlouvu s prestižním vydavatelem, debutové album na 12. místě hitparády a na každém prstu deset oslavných kritik. A všichni víme, že to byl jen začátek.

Ondřej Horák

 

 

 

 

 

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .     

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace