Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Nevěru nepovažoval za prohřešek, na rodině však lpěl. Pak se ale ani nerozloučil… Tajnosti slavných

12.11.2017
Nevěru nepovažoval za prohřešek, na rodině však lpěl. Pak se ale ani nerozloučil… Tajnosti slavných

Autor: repro/focus.de

Popisek: Karel Svoboda

AUDIO/VIDEO Slávu si užíval, ještě mu nebylo ani třicet, v soukromí ho ale neustále pronásledovala smrt. Sám jí dvakrát unikl sotva o vlásek. Jeho melodie se počítají ve stovkách a výdělky v milionech, přesto jakoby jeho život obestřelo tajemné prokletí. A stejně záhadné zůstávají dodnes i okolnosti jeho předčasné smrti.

Původně začal studovat lékařskou fakultu a nejspíš by z něj byl dobrý zubař. Jenže už od dětství válel na klavír, a to pak na fakultě zcela změnilo jeho celý další život. Kromě mimořádného talentu měl totiž štěstí i na správnou dobu. Právě začínala Zlatá šedesátá, hudební svět ovládl bigbít a Československo jakoby se zhluboka nadechlo a začalo žít na plné pecky. A mladý nadaný hudebník mu měl co nabídnout. Již tenkrát složil Karel Svoboda pro řadu hvězd nesmrtelné hity, s nimiž vítězily na festivalech i u domácího publika, a jako jeden z mála autorů se prosadil i v zahraničí. Precizní, pedantický, autor neopakovatelných melodií, které doprovázely televizní seriály a filmové pohádky, milovník starožitností, výtvarného umění i rychlých aut… Několikrát ho v soukromí zasáhla smrt nejbližších a sám pak pro veřejnost zcela nečekaně zvolil dobrovolný odchod ze života, který stále vyvolává řadu otázek.

Stín katedrál
(Václav Neckář & Helena Vondráčková):

Dárek pod stromeček

Právě tím se stal pro své rodiče, protože se narodil 19. prosince 1938 v Praze, takže se s ním maminka sotva stačila vrátit na svátky z porodnice domů. Na dalšího syna Jiřího, který se později stal vyhledávaným skladatelem filmové hudby a tvořil především pro snímky a inscenace režiséra Zdeňka Zelenky, si pak rodiče museli počkat ještě dalších sedm let. Od dětství hrál na klavír, jeho osudem se ale přesto měly původně stát zuby. Nejprve odmaturoval jako zubní laborant na zdravotní škole, pak začal studovat stomatologii na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Na fakultě ale začal hrát s Dixielandem mediků, poté se přeorientoval na moderní jazz v HB kvintetu. Když studia přerušil, nastoupil do prvního profesionálního angažmá v Tanečním orchestru kavárny Vltava. Na profesionální hudební pole vstoupil jako klavírista, ale protože měl autorské ambice, stal se již na podzim roku 1963 jedním ze zakládajících členů skupiny Mefisto, nejučesanější a nejméně rebelské beatové formace v dějinách. O dva roky později získal angažmá v Divadle Rokoko, kde se brzy začal prosazovat jako invenční skladatel. V témže roce vyšla i první gramofonová deska s jeho skladbou Slunce za oknem, kterou nazpíval Jaromír Mayer.

Tenhle bílej měsíc
(Václav Neckář):

Doba mu přála

Po dvojici úspěšných instrumentálních skladeb Návrat Gemini a Start Gemini s vlastními klavírními sóly, které byly v roce 1966 vydány i v tehdejším západním Německu, následovaly vzápětí i první písňové hity pro Václava Neckáře – Stín katedrál a Tenhle bílej měsíc. Karlových autorských kvalit si pomalu začali všímat i v zahraničí, hodně tomu napomohlo uvolnění atmosféry v tehdejším Československu, a tak mohl bez problémů účinkovat s Mefistem i v západním Německu a počátkem roku 1967 dokonce v televizní show Europarty v Paříži. Po jasném úspěchu další písně Depeše, kterou zpívala Marta Kubišová, odjel na Mezinárodní festival populární hudby do brazilského Rio de Janeira, kde Helena Vondráčková soutěžila s jeho písní Vzdálený hlas, což pak podnítilo Karla Gotta, aby ho požádal o napsání písně pro další ročník této soutěže. Plán vyšel na sto procent. Díky Svobodovi odjel v roce 1968 Gott do Ria s písní Lady Karneval, která je dodnes považována za Svobodův zřejmě nejproslulejší song. Úspěch to byl fenomenální a Svobodův světový hit převzali do svého repertoáru interpreti v Brazílii, Francii, Maďarsku, Německu či Švédsku. Jako jeden z mála tak Karel Svoboda překročil již na počátku své éry hranice země a dočkal se mezinárodního úspěchu.

Depeše
(Marta Kubišová):

Geniální jednoduchost

Časem se vypracoval v nejúspěšnějšího skladatele populární hudby, jeho melodie se vyznačovaly geniálně jednoduchými hudebními motivy a silnými refrény. Nelze sice popřít, že občas sklouzával k stereotypu a jeho skladby byly snadno k poznání, až do devadesátých let si ale udržoval vysoký standard a dokázal držet krok s požadavky na moderní hudbu. Od konce šedesátých let se také zaměřil na uvádění mladých začínajících zpěváků, jako byli Hana Zagorová, Jiří Korn či Jana Kratochvílová. V osmdesátých letech výrazně přispěl k úspěchu Petry Janů, skládal pro Ivetu Bartošovou či Dalibora Jandu, Marcela Holanová založila svou popularitu na jeho duetech s Karlem Gottem. Tvořil pro Evu Pilarovou, Milana Drobného, Waldemara Matušku, Jitku Zelenkovou, Naďu Urbánkovou nebo italskou zpěvačku Annu Rusticano… V devadesátých letech zase významně přispěl k popularitě do té doby prakticky neznámého operního pěvce Daniela Hůlky, v posledních letech zase jeho písně zpíval Petr Kolář.

Vzdálený hlas
(Helena Vondráčková):

Nejúspěšnější ze všech

Bez jeho melodií se dodnes neobejde prakticky žádná výběrová kompilace, což z Karla Svobody činí komerčně nejúspěšnějšího skladatele naší populární hudby. Svůj úplně první jevištní muzikál Byl jednou jeden vytvořil s libretistou a textařem Ivo Fischerem již v roce 1972 a představení se pak tři roky úspěšně hrálo v divadle Večerní Brno. Scénickou hudbu pro klasické činoherní představení složil pro inscenaci Medea ve Vlámském královském divadle v Bruselu, ke Goldoniho hře Náměstíčko v nastudování činohry Národního divadla či k několika inscenacím Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. K velké práci pro divadelní jeviště se pak vrátil až o mnoho let později, v devadesátých letech při realizaci původního českého muzikálu Dracula. Znovu byl úspěšný, jeho muzikály Dracula, Monte Christo a Golem dosáhly stovek repríz. Díky muzikálům začali jeho písně zpívat také Lucie Bílá či Leona Machálková.

Lady Carneval
(Karel Gott):

Láska pod závojem smrti

Poprvé zaúřadovala smrt v jeho životě velmi tvrdě, když v roce 1993 zemřela na rakovinu jeho první manželka Hana, přezdívaná Šiška. Vzali se v roce 1969 a měli spolu dceru Janu, provdanou Wallace, a syna Petra. Karel sice nikdy nebyl věrný manžel, koneckonců patřil k umělecké generaci, která bouřlivé oslavy každého úspěchu, doprovázené přízní půvabných fanynek, považovala za součást image. Přesto ho Hanina smrt v pouhých šestačtyřiceti letech doslova zdrtila. Krátce poté, co ovdověl, mu ale osud přivedl do cesty dívku, jejímuž bezmeznému a naprosto nekritickému obdivu nedokázal odolat – o třicet čtyři let mladší Václavu Horovou, která začala pracovat pro jeho firmu jako asistentka. Okatá holka s rovnátky z něj byla úplně hotová a bláznivě se zamilovala. Vzhlížela k němu jako k oltáři a populární skladatel, zdrcený smrtí životní družky, nedokázal tak obrovské záplavě citů odolat. Jednoduchá civilní svatba se konala v roce 1995, o rok později se jim narodila dcera Klárka. Jenže vytoužené rodinné štěstí vydrželo sotva dva roky. Pak Klárka onemocněla leukémií a po dalších dvou letech boj o život prohrála.

Lásko má, já stůňu
(filmový muzikál Noc na Karlštejně – zpěv Helena Vondráčková):

Všechno bylo jinak

Skladatelova druhá žena se dostala do velmi obtížné pozice, její předchůdkyni totiž jeho přátelé a známí milovali a upřímně oplakávali. A tak mladičkou Vendulu v podstatě nikdy nepřijali mezi sebe. Jedním z důvodů bylo i její přímé a jadrné vystupování. „Se smíchem a pohrdáním dokázala urazit jeho i ostatní. Karel byl vzdělaný člověk a estét. Když však někam přišla Vendula, tak často formálně – ať už oblečením, nebo chováním – neladila ani s událostí, ani se společností. Poslední typickou situací byla její minisukně na pohřbu,“ nechala se po letech slyšet v jednom rozhovoru manželka Karlova nejlepšího přítele Michala Bufka. Zpočátku mu její přímost imponovala, později se za ni ale často styděl a cítil se s ní ve společnosti nesvůj. Po Klárčině smrti se dostalo manželství do velké krize, v luxusní vile v Jevanech zavládla téměř nepřátelská atmosféra. Jedním z důvodů bylo údajně i to, že Karel chtěl dceři zaplatit velmi drahou léčbu v USA, Vendula ale odmítla jet. Svoboda dokonce požádal o rozvod, časem ale byla krize zažehnána. Po narození syna Jakuba v roce 2005 se zdálo vše v pořádku a jen málokdo věděl, že Svoboda stále častěji bojuje s těžkými depresemi.

Ještě že Tě, lásko, mám
(Petr Kolář):

Příliš mnoho ztrát

Velkou ránu zasadila Svobodovi smrt bratra Jiřího, kterého zabil v 59 letech těžký diabetes, a v přímém ohrožení života se dvakrát ocitl i on sám. Poprvé v roce 2002, kdy s kolegou Jiřím Paulů havaroval cestou do Mnichova. V nevlídném deštivém počasí dostal před Berounem smyk a auto skončilo na střeše v zatopeném příkopu. Oba se málem utopili, z auta je vytáhli na poslední chvíli hasiči. Podruhé ho málem připravila o život vlna tsunami, která zastihla rodinu na dovolené na Maledivách. Vendula tehdy byla v pátém měsíci těhotenství. Koncem roku 2006 Karel výrazně pohubl a byl neustále zasmušilý, spekulace o možné rakovině ale důrazně vyvracel. Po svátcích byl bez nálady, neměl na nic chuť, do telefonu působil otráveně. Přátelé to přičítali tomu, že se mu nedařilo navázat na lehkost, s níž dříve tvořil. Zřejmě ale znovu začaly naplno ‘úřadovat‘ deprese. V neděli 28. ledna 2007 byl pak nalezen zastřelený před garáží v Jevanech. O dva dny později policie potvrdila, že šlo o sebevraždu, a Vendula prozradila, že se léčil. Jenže pouze chvíli, a pak přestal předepsaná antidepresiva brát. Řada lidí je ale dodnes přesvědčena, že se stal obětí šílence nebo mafie, s níž odmítl jednat. Dopis na rozloučenou nenapsal, nebo se nenašel – přinejmenším to tvrdí oficiální informace. Navíc byl Karel Svoboda oblečen jen podomácku, což neodpovídalo jeho povaze. Co se tenkrát v jevanské vile událo, to se zřejmě nikdy nedozvíme.

 

Božoňka2

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace