Když projíždíme tím místem, je ticho. Gombitová poprvé o své lásce, zpomaleném životě a čtyřech topolech
08.11.2017
Foto: Facebook
Popisek: Marika Gombitová
V socialistickém Československu neměli vozíčkáři na růžích ustláno. Vlastně se o nich vůbec nemluvilo a dělalo se, jako že neexistují. S jednou výjimkou, tou byla mladá zpěvačka Marika Gombitová. Ta se v rozhovoru pro magazín MF Dnes dokázala k nehodě, která ji ve 24 letech upoutala na vozík, vrátit. A mluvit také o budoucnosti a svých plánech.
Je to už 37 let, kdy se mladičké Marice zcela převrátil život. V noci z 30. listopadu na 1.prosince odjížděla s kamarádkou z koncertu v Brně, když jejich auto dostalo smyk a skončilo na střeše. Řidička vyvázla jen s lehčími zraněními, Marika utrpěla zranění velmi vážná, její stav se později ještě zkomplikoval, takže skončila na vozíku. Podivné pocity má, když projíždí místem havárie, dodnes: „Když jsme tudy projížděli loni, bylo v autě naprosté ticho. Asi všichni mysleli na totéž. Ale jeli jsme dál a nikdo nic neřekl. Tak to bude i letos," prohlásila v rozhovoru pro magazín MF Dnes.
Stačí jí čtyři topoly
Její případ nebyl právě snadný a následky si kromě toho, že nemůže chodit, nese dodnes: „Žiju zpomalený život, mnoho času mi zaberou různé zdravotní a rehabilitační rituály. Nemůžu dělat několik věcí najednou. Trochu mi chybí okolní svět, protože i když vycházím z bytu, je to vždy cíleně na nějaké místo. Musela jsem se smířit s tím, že žiju ve zredukovaném světě, ale snažím se s tím vyrovnávat. Ještě nedávno, když jsem bydlela v malém bytě, jsem si někdy smutně, někdy s troškou ironie říkávala, že z okna vidím den co den čtyři topoly a musí mi to stačit. Jiní mají k dispozici celý svět a je jim to málo.“
Trénink každý den tři hodiny
Každý den Mariky Gombitové začíná tvrdým tréninkem: „Každé ráno začínám cvičením, s nímž mi pomáhá rehabilitační sestra. Dělám cviky na břiše, na zádech, posiluju s činkami, pak následuje masáž. To všechno trvá asi tři hodiny. Potom přijdou dechová cvičení, důležitá kvůli bránici, kterou mám v důsledku zranění oslabenou,“ vypočítává v rozhovoru Marika.
Vystoupila už šest měsíců po nehodě
Marika byla před nehodou velmi populární zpěvačka. Stíhala toho hodně, byla všude. První koncert se jí ale podařilo uskutečnit celkem brzo po nehodě. Již šest měsíců po nehodě, kdy nevěděla, jak zásadní zranění jsou a zda vůbec bude ještě zpívat, v sobě našla odvahu vstoupit. Zpěvačka na vozíčku ale nebyla tím, co chtěli tehdejší mocipáni vidět: „Já ještě nemohla ani pořádně sedět, většinou jsem ležela. I když jsem cvičení nezanedbávala, bylo to všechno pro mě velmi těžké,“ vzpomíná Marika. To, jak moc se chtěla setkat se svými fanoušky, ale všechny obtíže vymazalo. I to, že ještě neměla ani srostlá žebra.“
Nechtěli, aby zpívala
Jiného názoru byla ale tehdejší moc: „Do toho volal někdo z ministerstva kultury, že rozhodně nemám vystupovat. Že to nezvládnu, zhroutím se, rozpláču. Tehdy nebylo zvykem, že by lidé na vozíku vystupovali v televizi. Zvykem spíš bylo, že postižení byli odsunováni do ústavů, kde nebyli vidět. Později jsem se dozvěděla, že někteří lidé dokonce vedli řeči, že mě organizátoři táhnou na pódium jako cvičeného medvěda. Dnes už je mi jedno, kdo co tehdy říkal, je to dávno pryč. Pro mě ale tehdy bylo podstatné dokázat, že to zvládnu. V situaci, ve které jsem byla, to pro mě bylo moc důležité.“
Nezhroutila jsem se
O Marice se psalo a říkalo kde co. V osmdesátých letech, kdy neexistoval bulvární tisk a internet, hlavně to, že se z nehody zhroutila a uzavřela se doma. Marika ale v rozhovoru pro magazín MF Dnes oponuje: „Po nehodě jsem zvládla natočit sedm profilových desek, odehrála jsem okolo sto padesáti koncertů a zúčastnila se desítek televizních vystoupení. Máte pravdu, že to někdy novináři neberou v úvahu a jen napíší: Po nehodě se uzavřela a nekoncertovala. To mě velmi mrzí. I proto jsem napsala autobiografickou knihu Úlomky vzpomínek, abych některé věci uvedla na pravou míru.“
Láska na vozíku
Marika se s osobními záležitostmi nesvěřuje, soustřeďuje se hlavně na práci, ale pro MF Dnes přiznala i jednu svou lásku: „S Albertem jsem se seznámila, když jsem byla už sedm roků na vozíčku. S ním jsem si poprvé naplno neuvědomovala svůj handicap, prožili jsme spolu mnoho krásného. Těžko říct, jestli mě překvapil jeho zájem. I v tomhle stavu, ve kterém žiju, pracují city,“ upozorňuje Marika. Přiznává také, že právě její zpěv a ti, kdo ho mají rádi, jí dávají energii do života: „Zažila jsem toho dost, i mě to bolelo, někdy jsem přemýšlela, jestli by nebylo lepší to skončit. Na druhé straně vždycky zvítězí ta energie, kterou mi dodávají fanoušci. A musím říct, že je mám úžasné. Když cítím, kolika lidem můj osud není lhostejný, je to pro mě výzva, abych zpívala dál.“
První koncert coby autorky
Dnes prý žije vyrovnaně: „Nehoním se za ničím, co by mi kazilo moje pocity či náladu. Už jsem si našla svůj postoj k tomu, co se kolem nás děje. Mám ustálené vztahy, mám své přátele, snažím se skládat hudbu. Loni jsem napsala svou první autobiografickou knížku Úlomky vzpomínek a moje agentura uspořádala velký narozeninový galakoncert v Bratislavě. Letos bych chtěla potěšit své fanoušky v Praze, proto jsem ráda přijala nabídku vystoupit tam v adventním čase 2. prosince. Koncert proběhne v Tipsport areně pod názvem Sen Mariky Gombitové a bude to můj první autorský koncert. Tenhle koncert bude pro mě opravdu speciální.“
Komponovat začala hlavně po nehodě
Marika je totiž hlavně přijímaná jako interpretka a nyní se bude snažit ukázat, že jde také o zdatnou skladatelku: „Po celý večer budou znít moje písničky, ke kterým jsem napsala hudbu. Já zazpívám svoje „best of" za doprovodu skvělé kapely Štefana Bugaly, další písně uvedou moji hosté. Pozvání přijali mladí a talentovaní zpěváci z Česka i Slovenska, a tak se moc těším, že uslyším své písničky v nových šatech. Před nehodou jsem komponovala jen občas, ale po úrazu jsem v sobě našla k mé velké radosti chuť tvořit a začala jsem psát systematicky. Napsala jsem přes šedesát skladeb.“
Šťastné setkání
Zaznamenal někdo, že Marika Gombitová je správně Mária? Jako Mariku si ji pamatují její fanoušci již od sedmdesátých let, kdy začala vystupovat s kapelou Modus. Zde se setkala s Jánem Lehotským a Mirem Žbirkou. Ten nedávno vzpomínal, že život v kapele byl tehdy jeden velký flám a hlavně, že koncertovali třeba třicetkrát do měsíce. V roce 1980 ji mohly poznat i děti, na muzikál Neberte nám princeznu, ve kterém pobíhá Marika coby roztomilá Sněhurka si pamatují mnozí dnešní čtyřicátníci. Marika vydala i svá sólová alba, koncertovala, vystupovala v televizi…
Obrovský úspěch přerušila osudná nehoda, o které pak mluvilo celé Československo. Marika se ale nedala, začala skládat vlastní muziku, například hitovka Koloseum je právě od ní. Dodnes se prodalo více jak milion jejích desek, což je dnes pro naprosto všechny naše interprety naprosto neuvěřitelný počet. Marika má dodnes mraky fanoušků, kteří ji milují nejenom pro neobyčejný a snadno rozpoznatelný hlas, který utáhne i ty nejvyšší výšky, ale také pro mimořádnou skromnost, kterou tato nositelka mnoha ocenění Slavík, Žena roku a mnohých dalších, prokazuje.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na
Vložil: Michaela Špačková