Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Policie, soudy, exekuce… Co všechno vás může potkat, když se zlostný dědek odvedle zblázní… Životní K.O.

06.11.2017
Policie, soudy, exekuce… Co všechno vás může potkat, když se zlostný dědek odvedle zblázní… Životní K.O.

Autor: pixabay.com

Popisek: Ilustrační foto

Příběh zákonů nezákonů této země je až neuvěřitelný, ale je to pravda pravdoucí. Jediný člověk dokáže dlouhá léta otravovat život všem okolo a nikdo s tím prý nic nezmůže. Na některé nestravitelné a společensky nepřijatelné vlastnosti – zlobu, nesnášenlivost a aroganci – totiž paragrafy neexistují.

Příběh, s nímž se KrajskýmListům.cz svěřila čtenářka, vám možná zprvu přijde poněkud přitažený za vlasy. Věřte ale, že i takové zážitky mohou potkat každého z nás. Mám poměrně čerstvou, velmi podobnou zkušenost. Naštěstí se nedotýká přímo mě osobně – onen nyní prapodivný soused, v minulosti senzační chlap a kamarád celé vesnice, který se nejspíš na stará kolena zbláznil, naštěstí bydlí kousek dál, takže jeho zrak stále ještě nespočinul i na nás. Své frustrace si vylévá hlavně na chlapech, s nimiž byl dříve jedna ruka, a navzájem si pomáhali, jak jenom to šlo. Možná mě to minulo i díky tomu, že jsem ženská. Díky historkám, napohled pocházejícím ze sbírky zvané ‘to fakt nevymyslíš‘, ale snadno uvěřím, že následující příběh opravdu není jen výplodem příliš bujné fantazie. Pro rodinu paní, která nám ho poslala, začal již v roce 2010 a zdá se, že jen tak neskončí. Identitu autorky redakce samozřejmě zná, kvůli ochraně jejího soukromí si ji ale pro jistotu necháme pro sebe – říkejme jí třeba paní Renata.

Sousedy si nevybíráte

Koupili jsme v roce 2000 domek a začali jej přestavovat na budoucí bydlení. A jak to bývá, sousedy si nevybíráte, a to byla pro nás osudná chyba – vypráví paní Renata a pokračuje: Možná stačilo někoho se zeptat, ale v té době koho, když nikoho neznáte… Chcete co nejdřív postavit a bydlet. Naším téměř-sousedem přes ulici a rekreantem je pan František, o kterém jsme netušili, že je velmi známou místní postavou, se kterou se normálně nedá žít. A to ani přes ulici, natož, jako jiní, přes plot. To, že obtěžuje nesmysly a výmysly ostatní sousedy kolem sebe, jakmile na svoji chatu z Prahy dorazí, jsme se dozvěděli až mnohem později, až když se naprosto stejně zaměřil v roce 2010 i na naši rodinu. Tehdy se díky jeho ‘aktivitám‘ odstěhovali jedni sousedé se společným plotem a ještě před nimi jiní, bydlící jako my přes ulici. Pan František se buď soudil, nebo přivolával policii – kvůli spadanému listí od sousedů, nasypanému štěrku na pozemku města, s tím, že mu překáží, parkování aut vedle jeho plotu, které mu lámou větve od prastarých jabloní… Když se sousedé odstěhovali a domky raději prodali, zaměřil se pan František na nás a nám začalo stejné peklo.

U soudu jako doma

Policie na jeho zavolání jezdila i dvakrát týdně, k dnešnímu dni se jedná zhruba o sto sedmdesát výjezdů hlídek PČR. Stali jsme se stálými ‘hosty‘ na přestupkových odděleních, nakonec i u soudů. Nikdy z pochopitelných důvodů nebyl ‘nalezen‘ a usvědčen pachatel (podle pana Františka já!), přestože policie vyvinula maximální úsilí na jeho dopadení a usvědčení. Směrem na veřejné komunikace a na náš pozemek byly nastaveny kamery a fotopasti, ulici monitorovala soukromá firma, najatá panem Františkem. Nakonec i kriminální služba poskytla na čas tajné hlídky. Policie ČR i v nočních hodinách projížděla ulicemi města a posílala pěší hlídky, PR vyslechla sousedy z okolí… A NIC! Náš dům a jeho okolí se staly nejstřeženějším místem v republice. A NIC! A tak se pan František rozhodl, že to tak nenechá. V jeho očích nikdo nic nedělal, nikdo z úředníků a policie mu nevěnoval pozornost, jakou myslel, že zaslouží, a na jakou má prý právo. Roztočil kolotoč udávání, napadání nejen nás, ale i úředníků a úřadů. Psal na ta nejvyšší místa policie (GIPS, GŘ policie), napadal všechny úředníky z podjatosti a nám vyhrožoval soudy, exekucemi, státními zástupci… Nadával nám do příživníků a spolčených křiváků s úřady a PČR…

I kdyby ufoni přistáli ve studni…

Zoufalí úředníci, jak již dnes víme, s podobnými nebo stejnými kverulanty nemohou prakticky nic dělat. Zákony jsou postaveny tak, že není možné takového člověka jakkoliv ‘zpacifikovat‘, aby se dalšího jednání nedopouštěl a k sousedům se choval v rámci slušného soužití. Policie je podle svých předpisů povinna přijet na jakékoliv zavolání, místo ohledat, vše zaznamenat a začít vyšetřovat. Na dotaz, jak je to možné, nám bylo sděleno, že jsou povinni vyjet, i kdyby byl nahlášen výskyt mimozemšťanů ve studni. Jsou prý služba lidu, a co kdyby tam opravdu ti ufoni byli. Jak absurdní. Pak nás pan František pohnal dokonce až k soudu, a po třech letech běhání k soudním jednáním, která nikam nevedla, jen nás stála čas a peníze, jsme bohužel souhlasili se soudcem nabídnutým smírem. Jenže pan František na smír přistoupit nechtěl, jedině pod podmínkou, že z nás dostane alespoň nějaké peníze. Požadoval původně téměř 70 000 korun, prý za zničený majetek. Soudce navrhl patnáct tisíc, my si spočítali, že za ukončení procesu se to vyplatí, a souhlasili. Tím jsme považovali věc za vyřízenou.

Trest přišel hned a bez důkazů

A co se nestalo. Po třech měsících od ukončení soudního procesu, který měl ještě podmínku, že si vzájemně nebudeme škodit, pan František na mě podal návrh na zahájení exekuce a jako důvod uvedl, že mu stále ničím majetek. O svých údajných prohřešcích proti soudnímu usnesení jsem se dozvěděla až od soudní exekutorky, z jejího soudního exekučního příkazu. Opět jsem se nestačila divit a považovala to za nějaký omyl. Nikdo mě z ničeho neobvinil, nikdo se mnou o ničem nejednal a na nic se mě neptal, natož abych byla někým, třeba Policií ČR, označena za pachatele. Na základě vylhaných obvinění pana Františka, aniž by se přesvědčil, že se skutečně jedná o potrestání zcela jasného pachatele, vydal soud exekuční příkaz na mě. Nebudu vyprávět, co to pro člověka znamená a jak mu to obrátí život naruby, a to aniž by cokoliv spáchal. Na policii jsme zjistili, že jim pan František cosi oznámil, ale vše odloženo s e závěrem – pachatel neznámý. Proč tedy muselo dojít k exekuci? Odvolala jsem se, což samozřejmě stálo další naše peníze a čas, a nyní teprve probíhá řádný soud o tom, zda jsem vinna, či nikoliv.

Exekutorka se činila

Exekutorský zákon je zřejmě postaven na hlavu, když je člověk nejdříve potrestán, a teprve poté, co se odvolá, smí prokázat u dalšího soudu, že exekuce byla nesmyslná. A pak po půl roce od zahájení exekuce na majetek, výplatu a účty se možná dočkám, že mi vše bude vráceno. Nebýt přítele, který má naštěstí účty svoje a oddělené, takže se do maléru nedostal a mohl financovat právního zástupce a mé cesty do Prahy k soudům, dostal by mě exekutorský soud svým nesmyslným a zbytečně zbrklým rozhodnutím do dluhové pasti. Předpokládám, že soud rozhodne o ukončení exekuce. Kdo mi ale nahradí škodu a újmu majetkovou i nemajetkovou – psychickou? Co když se pan František zase odvolá, tak jako to koneckonců dělá vždy? Bude tato hrůza pokračovat dál? A to jen kvůli chybě soudního exekutora? Nebo snad v naší republice existují zákony, o kterých neví ani Základní listina práv a svobod? V té je totiž několik článků, v nichž se zcela jasně uvádí, že člověk má právo na spravedlivý proces – tedy že se nejdříve soudí, a pak teprve střílí, tedy trestá.

Prý se máme odstěhovat

Z mého příběhu je zcela zjevné, že se nejdříve střílí, tedy trestá, a až následně soudí. To už ale může být pro někoho labilnějšího pozdě. Ptám se, jak je to možné, a i nezávislí právníci kroutí nevěřícně hlavou. Nevím, zda vás můj příběh zaujal, ale možná pro plno lidí, kteří žijí v přesvědčení, že žijí v právním státě, by to mohla být vcelku dobrá zchlazující sprcha. Dcera čeká miminko, a pokud nebude exekuce vyřešena co nejdříve, bude pro mě problém jí do začátku finančně pomoci. Pana Františka považuji za zlého důchodce, který si krátí čas tím, že mnoho let otravuje lidem kolem sebe život. I když nám bylo úřady naznačeno, že bychom se měli odstěhovat, neuděláme to. Úřady a úředníci, možná i zákonodárci by se měli zamyslet nad nesrozumitelnými, mnohdy zbytečnými zákony, které nic neřeší a slušným lidem jen komplikují život.

 

Božoňka2

 

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace