Všemu navzdory jsem euroskeptik jako prase. Dnes je výročí Klausova podpisu Lisabonské smlouvy. Komentář Štěpána Chába
komentář
03.11.2017
Foto: Facebook
Popisek: Spokojený Vladimír Špidla; kdo by na jeho místě nebyl, že
Vladimír Špidla v roce 2001, tedy chvíli před vstupem do EU, řekl: „I ti nejskeptičtější jsou přesvědčeni o tom, že nejdéle do sedmi let od vstupu do EU se příjmová hladina českého obyvatelstva vyrovná příjmové hladině lidí ve Spolkové republice Německo.“ V roce 2004 jsme po vydatné mediální masáži vstoupili do Evropské unie. Všude, všude bylo napsáno ANO. A nikde nebyl slyšet názor proti unii. Jen pár obskurních individuí kvičelo o nevýhodách, ale nikdo jim nedával prostor k vyjádření.
V té době jsem byl účastníkem přednášky o vstupu do Evropské unie. U pultíku stál důstojný pán a ukájel se nad svou nesmírnou chutí všechny přesvědčit o tom, že Evropská unie je jediný možný krok pro republiku. Když došlo na dotazy z publika, neodolal jsem a optal se spíše organizátorů, zda dojde i k vyjádření protistrany. Byl jsem tiše vyveden ze sálu. V tu chvíli jsem si řekl – jděte mi k šípku. A při referendu pak do volební urny nabouchal kladivem vlastního přesvědčení své NE. Marně, nás rozumných bylo jen 33 %. Zbytek se těšil do dalšího svazu bruselských republik.
2004 až 2008, zdánlivý klid
Po vstupu opravdu všechno vypadalo růžově. Čtyři roky se nám tu zaváděla demokracie podle evropského střihu. Správně zahnuté banány plnily regály v supermarketech a my s nadějí hleděli k horizontu sedmi Špidlových let a těšili se na ty srovnané příjmové hladiny. Jsme v Evropské unii a ta má přeci srovnat nerovnosti, aby mohl trh makat ve prospěch všech. Jsme Evropská unie, jeden stát, jeden hlas a právo veta k tomu. Demokracie zůstane zachována. Možná, že jsem svým NE v referendu jen projevil mládím oblbený názor. Evropská ústava byla v referendech ve Francii a Holandska odmítnuta a stažena. Demokracie funguje, není čeho se bát.
Lisabonská smlouva
Už v roce 2008 začalo všechno skřípat. A to s nástupem náhradníka Evropské ústavy, s Lisabonskou smlouvou. Pamatujete si tu hysterii? Referenda byla zakázána. Jen v Irsku mohli k urnám a řekli jednoznačně NE. Princip Evropské unie měl tedy ihned Lisabonskou smlouvu spláchnout do septiku. Ale ne, Irové museli po nátlaku vyvolat další referendum. Po roční mediální masáži hodné Orwella si referendum se stejnou otázkou zopakovali znovu. V druhém referendu už rozhodli správně, podle vlhkých snů imperátorů z Evropské unie. Tedy o přijetí Lisabonské smlouvy. A v tu dobu dostala demokracie pořádně přes hubu.
Klausovy obstrukce
Posledním státem unie, který Lisabonskou smlouvu neratifikoval, byla Česká republika. A za zdržením stál tehdejší prezident Václav Klaus. Ač byla Lisabonská smlouva ratifikována parlamentem i senátem, prezident pod ratifikaci odmítal připojit svůj podpis. Celostní lékař Jan Hnízdil vyvolal iniciativu, která měla Klause zbavit právní způsobilosti. A to například slovy: „Máme důvodné podezření, že pan prezident Klaus jedná pod vlivem závažných, možná patologických, změn duševního stavu nebo poruchy osobnosti, které nejsou jen přechodného rázu.“ A jsme zpátky u metod bolševika. Jsme zpátky u věrných režimu, kteří zcela bez důstojnosti a kouska rozumu pořádají hony na lidi s nepohodlných názorem. Bijte je, žeňte je, krleš!
Česká republika přestala být suverénní
Klaus zcela jasně vysvětloval svůj postoj k Lisabonské smlouvě. A jedním z nejdůležitějších důvodů byla ztráta suverenity republiky. Zmizelo právo veta. Došlo k zavedení principu přehlasování (viz například kvóty na imigranty, kde k přehlasování došlo), Lisabonská smlouva nás zavazuje například i k sankčním mechanismům (viz Rusko i přes nelibost obchodníků). Sobotkova vláda roku 2014 prosadila v EU zrušení „Klausovy výjimky“, kterou se snažil ukotvit do evropského práva Benešovy dekrety. Nadále tedy budeme pod evropským právem řízeným Němci. Což je velmi zvláštní, když vezmeme v potaz, že Benešovy dekrety jsou zárukou proti Němcům.
Proč nepodal demisi?
Václav Klaus měl po verdiktu Ústavního soudu, který účelově, po vzoru agilnosti Jana Hnízdila, rozcupoval veškeré Klausovy výhrady k Lisabonu, podat demisi a Lisabon prostě nepodepsat. Zapsal by se tím do historie daleko větším písmem. A třeba by dosáhl toho, že by ve Velké Británii stihli vypsat referendum, kde by ke schválení Lisabonské smlouvy nedošlo. Nepodal demisi. Jen tiše přesně před osmi lety podepsal. A Lisabon změnil Evropskou unii na skutečný svaz sovětských republik.
Myšlenka Evropské unie je krásná
Volný pohyb lidí, zboží, služeb. Mezinárodní bariéry podnikání se měly odbourat. Celá myšlenka Evropské unie byla nádherná. Vedla by k prosperitě a ke kooperaci. Jenže to je jen myšlenka. A kde jsme nyní? Evropská unie se nesmírně vzdálila svému konceptu Evropského hospodářského společenství svobodných států Evropy a stala se mocenským centrem, které je ovládané nikým nevolenými egomaniaky, kteří pro svou liberální politiku jsou schopni i vraždit, ničit suverenitu zemí, zasahovat do jejich politiky a silově si vynucovat to, co považují ve své blasklonné nadřazenosti za prospěšné pro tu kterou kolonii.
A Špidla?
Vladimír Špidla si svůj s Němci srovnatelný plat užíval jako eurokomisař hned po vstupu do Evropské unie. Jistá odměna za jeho prounijní politiku ve vedení parlamentu z roku 2002 až 2004, tedy v letech pro vstup do EU naprosto klíčových. My máme nadále platy mizerné a směšné. Evropská unie nerovnosti neurovnává. V lecčems je buduje.

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb