Politické strany jsou líhní korupce, lobbingu, neefektivnosti. Co s tím? Zrušme je. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.10.2017
Foto: Facebook
Popisek: Ivan Bartoš při volbách 2017
Volby do senátu jsou postavené na principu osobnosti. Volí se jeden konkrétní člověk. Volby do místních zastupitelstev stojí na podobném principu, jen s tím rozdílem, že volič může zaškrtávat své kandidáty napříč stranami. Proč něco podobného nefunguje i u voleb parlamentních, krajských nebo u těch do Evropského parlamentu?
Většina lidí není spokojených s tím, kdo je v té které straně. Mohu obdivovat člověka z jedné strany, protože jeho názory jsou směrodatné, jeho vystupování a jednání transparentní, on, jako osobnost, jako politik, je hodnotný a má smysl jej dostat do parlamentu, tedy ke kormidlu. Ale s ním je spojená strana, za kterou kandiduje. S tou může mít volič problém, tudíž bude volit stranu jinou, která pro něj svým programem a svým jednáním představuje menší zlo. A princip menšího zla, který je ve volbách praktikován v odevzdaných volebních lístcích, je princip pro skutečnou demokracii vždy destruktivní.
Zabraňuje to lidem, kteří by mohli pro stát udělat něco hodnotného, dostat se ke zdroji problémů a ke zdroji jejich řešení
Člověk, který by mohl pro stát udělat mnoho hodnotných kroků, se musí krčit pod diktátem stranického směrování, poslouchat a plnit agendu, která je pro stranu dána. Volič tak stojí před rozhodnutím, zda si nechá zarazit do nohy hřebík nebo zda si nechá vypíchnout oko, protože strany jako celek škodí. Namísto toho, aby dal svůj hlas lidem napříč stranami, které považuje za lékaře země, se rozhoduje mezi tím, co bude méně bolet a co bude mít menší důsledky na budoucnost. Zda probodená noha, nebo probodené oko.
Místo politiky politikaření
A takový systém je nutně absurdní a neefektivní, protože netvoří politiky, ale ubohé politikaření, přesouvání moci z jedné strany na druhou a ponechávání země ve stavu neustálé nejistoty. Systém stran způsobuje nejistotu v ekonomickém sektoru. Radikální snížení ratingu země, když se k moci dostane strana, která bude škodit. To by se v případě systému beze stran stát nemohlo, protože parlament by naplnili lidé, kteří se dají označit za moudré, vědoucí a schopné vést. Parlament by se naplnil odborníky, kteří dokázali přesvědčit svým chování a jednáním.
Jeden člověk, jeden hlas
Stejně tak by nemohlo dojít k nástupu radikalizované strany, protože jejich síla a jednotnost by byla nabourána systémem nestranické politiky. Nebyla by hlava strany, každý by jednal za sebe. Jeden člověk, jeden hlas. Nikoliv ohrožující jedna strana, jeden hlas. Přičemž princip je jednoduchý – člověk s nejvíce hlasy se stává premiérem a sestavuje vládu. Jedna zásadní výhoda – moc by se nemohla soustřeďovat v jedněch rukách. Politika by se nemohla stát mocenskou strukturou, která pracuje pouze samoúčelně, pro svůj vlastní prospěch. V čele by stanuli lidé, kteří by skládali účty lidem a sami sobě. Nikomu jinému.
Iluze nebo naděje?
Hůře by se v takovém systému protlačoval lobbing, hůře by se ovlivňovaly volby i povolební jednání tučnou částkou přesunutou na ten správný účet. Tento systém by nebyl samospasitelný, ale rozhodně by dal lidem naději, že ping-pong, který se nyní s lidmi hraje, nebude jen mezi stranami, přičemž lidé jsou míčkem, ale pálka se přesune do rukou lidem a míčkem bude politika, která začne sloužit zemi. Nikoliv zájmům té které skupiny nebo firmy.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb