Známá moderátorka Adéla Banášová překvapila. Vydala knihu, jakou by od ní čekal málokdo
05.10.2017
Foto: TV Nova
Popisek: Čerstvě sedmatřicetiletá Adela Banášová, provdaná Vinczeová, je slovenská moderátorka, která se i v Česku proslavila moderováním SuperStar ve dvojici s Leošem Marešem. Ohromně jim to spolu sedlo, dosud je ve vtipnosti žádný jiný moderátorský tým nepřekonal...
Žil byl jeden bača kdesi daleko na salaši jen se dvěma ovečkami. Jmenovaly se Květa a Milada. S bačou se příliš nekamarádily, protože bača byl trochu líný, ani na pastvu se mu nechtělo je vyhánět. Tak zní jedna z úvodních pohádek, jejichž autorkou je skutečně Adéla Banášová, zejména na Slovensku velmi populární moderátorka.
Jak stojí v útlé knize, kterou KrajskéListy.cz pozorně pročetly, pohádky mají původ kolem dvaadvacátého roku jejího života, kdy je tehdejší studentka na filozofické fakultě v Bratislavě (obor kulturologie) vytvořila. A kromě toho je doprovodila i řadou vlastních kreseb.
Čím si nejen dětští čtenáři v knize projdou?
Jak hovoří anotace knihy: „Autorkou rozverných pohádek o bytostech z mléka zvaných brynzovníci je populární rozhlasová a televizní moderátorka Adela Banášová, která je známá svým nadhledem, uměním pohotově glosovat a smyslem pro humor. To vše zúročila i při psaní Zapomenutých slovenských pohádek, které vznikly již před deseti lety a nyní se v překladu dostávají i k českým dětem a jejich rodičům."
Z pohádek, které jsme skutečně přečetli, vyplývá jednoznačný cit Banášové pro text. Má velmi bohatou slovní zásobu, hezké a citlivé obraty a podařilo se jí dokonce většinu příběhů dovést do takzvané pointy. Pohádky jsou navíc, jak jsme již řekli, doprovázeny příjemnými ilustracemi, které Banášová sama vytvořila.
V té souvislosti bude jistě dobré připomenout, jak hlubokou tradici právě pohádkové příběhy, kam lze řadit i bajky, mají.
O pohádkách...
Studium pohádky podléhá srovnávacímu bádání od konce 19. století. Výzkumem pohádek se zabývá například společnost Folklore Fellow Communications (FFC). V českém prostředí sahá sběr pohádek až do středověku ke sbírkám kazatelských exempel. Zájem o sbírky lidového podání vzrůstá především od počátku 19. století spolu s romantickým hnutím. Lidové vyprávění je považováno za relikt původní kulturní tradice příslušného národa. To bylo podstatné i pro národní obrození, které velmi zvýšilo význam lidových tradic.
První pohádkovou sbírkou na území čech byla sbírka W. A. Gerleho z roku 1819. Pohádkové edice včetně Gerleho shrnul knihovník, učitel, divadelní, literární kritik a český spisovatel Václav Tille v knize České pohádky do roku 1848. V té době existovalo u nás množství sběratelů pohádek, kteří je převáděli do literární podoby. Tímto procesem byla pohádka upravena, editována a podléhala určitému literárnímu stylu, který byl charakteristický i pro Erbena a Boženu Němcovou. Erben mimo jiné překládal i pohádky z jiných slovanských jazyků, které jsou už dnes vnímány jako součást české folklorní tradice. V českém prostředí převažující počet pohádek nad pověstmi je způsoben zúženým zájmem o studium pohádek v 19. století.
V Českém prostředí se tomuto literárnímu žánru věnovala také bratrská dvojice Čapků, Jan Drda, později i filmový tvůrce Miloš Macourek nebo Marie Kubátová. Za zmínku stojí rovněž několik let staré a pozoruhodné Pohádky pro v(d)ěčné děti, které připravil autor Petr Miroslav Šafra.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Zdeněk Svoboda