Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Ty kazisvětské dotace EU. Jablka z Itálie, papriky a rajčata ze Španělska, jahody z Maroka, vejce z Polska… Kdo zlikvidoval české zemědělství? Středeční komentář Pavla Přeučila

komentář 13.09.2017
Ty kazisvětské dotace EU. Jablka z Itálie, papriky a rajčata ze Španělska, jahody z Maroka, vejce z Polska… Kdo zlikvidoval české zemědělství? Středeční komentář Pavla Přeučila

Autor: Pixabay

Popisek: Zelenina, ilustrační foto

Už příští měsíc skončí v rámci EU kvóty na výrobu cukru, které omezovaly jeho výrobu v členských státech Unie. Zemědělci se obávají o osud mléka, jehož ceny se prudce propadly před dvěma roky, kdy skončily kvóty na jeho výrobu. Zemědělci se zbavovali krav a nahrazovali mléčná plemena masnými. Výsledkem toho je dnes cena másla, která má podle zemědělců dosáhnout do Vánoc 70 korun.

Česká republika, která byla ještě před pár lety ve výrobě mléka soběstačná, musí dnes mléko dovážet. Jak je to vlastně s naší potravinovou soběstačností? Nepřipomíná náhodou stav našeho zemědělství spíš turecké hospodářství?

Dodnes se věhlasní ekonomové rozčílí, jakmile přijde řeč na zatracované plánované hospodářství, jímž se chlubil komunistický režim. Samozřejmě že mělo řadu negativních dopadů, ale na druhé straně zde byl jakýs takýs pozitivní dopad. Nutno ale zároveň říci, že zde tehdy nebyla ona drtivá konkurence v rámci Evropské unie. Více než křiklavým příkladem je právě výroba masa, jak vepřového tak hovězího.

 

Miliony kusů zvířat byly obětovány na oltář EU

Neutěšený stav, týkající se tohoto problému zevrubně popsal exprezident Agrární komory ČR Jan Veleba ZDEJak uvádí, „tato země dokázala uživit pět milionů prasat, to bylo v roce 1980, ještě v roce 1990 se u nás chovalo 4,8 mil. prasat, dnešní stav je na ostudných 1,6 milionu. Je to nejnižší stav od začátku statistického sledování, tedy od roku 1926! Podobný vývoj zaznamenaly stavy skotu. V roce 1990 se u nás chovalo 3,5 mil. ks skotu, dnes je to ani ne polovina, přesně 1,4 mil. ks.“ Mléka byl přebytek, a když přišly ještě navíc protiruské sankce a zmizelo velké odbytiště, musely se chovy mléčných plemen nemilosrdně likvidovat. Jetel, vojtěšku a další krmné plodiny na polích nahradily žluté lány řepky a najednou se divíme, že není k mání dostatečné množství tučného mléka, potřebného pro výrobu másla. 

Kam se poděla naše potravinová soběstačnost?

Tato země byla ještě před nějakými 30 lety ve výrobě potravin téměř soběstačná. Samozřejmě, stály se fronty na exotické ovoce, jako banány či pomeranče, ale domácí zeleniny a ovoce byl na trhu dostatek. Dnes jsme z velké části závislí i v těchto komoditách na dovozu. Jak jsme se mohli dozvědět například v Otázkách Václava Moravce v dubnu letošního roku, ZDEvěnovaných potravinové soběstačnosti, „tuzemští farmáři vypěstují jen 36 % z celkové spotřeby zeleniny a 68 % zkonzumovaných brambor. Produkce vepřového masa pokrývá spotřebu jen z 55 %, a u drůbežího jde o 73 %.“ A podle současného šéfa Agrární komory Zdeňka Jandejska bude ještě hůř. Jak se bude postupně snižovat produkce od českých pěstitelů, tak porostou ceny dováženého ovoce a zeleniny, protože jejich producenti si dobře spočítají, že nám nezbude nic jiného, než tu vyšší cenu zaplatit. Více ZDE 

Domácí produkce brambor už dávno nestačí

Příkladem mohou být právě takové obyčejné brambory. Kdysi jsme byli bramborářská velmoc a dnes mnohdy v supermarketech českou bramboru téměř nenajdete. Když už se to podaří, je většinou téměř nepoživatelná. I když se snažím podporovat české zemědělce a kupovat naše ovoce či zeleninu, u brambor si to netroufám. S těmi českými si kupujete zároveň nemalé množství hlíny, a když je doma umyjete, můžete jich polovinu vyhodit, protože jsou pokryty černými fleky a zavání hnilobou.

Kupuji tedy ty francouzské, pečlivě omyté, jedna jako druhá podle normy a hlavně téměř bez jakéhokoliv případného odpadu. Určitě se najdou tací, co mi budou argumentovat tím, že je vina i na obchodnících, kteří zboží špatně skladují, nebo netřídí, ale co mají třídit, když je jedna brambora horší než druhá.

Pan ministr zemědělství Jurečka nás neustále nabádá, abychom kupovali české potraviny, ale silně pochybuji o tom, že by si doma udělal například bramborový salát z oněch nahnilých českých brambor. Rád bych kupoval ty české, stejně jako českou mrkev, jablka, hrušky, švestky a další produkty, ale jako spotřebitel se dívám v první řadě na kvalitu. U někoho rozhoduje cena, u mne bohužel, nebo bohudík kvalita. Klidně bych si koupil i ty dražší české produkty, pokud by byly kvalitnější. Samozřejmě, ony brambory k nám putují přes pořádný kus Evropy, ale co je to proti jiným druhům zeleniny a ovoce, nebo masa, které dovážíme z druhého konce světa. 

Kde je konec českému česneku?

Nedalo mi to a trochu podrobněji jsem se podíval na cesty zemědělských produktů. Taková typicky česká součást jídel, bez které se málokterá kuchyň obejde, je česnek. Kdysi jsme byli v produkci této aromatické cibuloviny zcela soběstační a měli jsme česnek, jehož kvalitu nám leckde v cizině záviděli. Dnes jej dostanete většinou jen na farmářských trzích, výjimečně v supermarketech a to si ještě nemůžete být jisti, že je skutečně český.

Jak zjistila už několikrát Česká potravinářská inspekce, podvádějí všichni, i ti vychvalovaní farmáři. Dnes dovážíme většinu česneku přes půl zeměkoule z Číny, případně ze Španělska a jeho kvalita je ve srovnání s tím českým slušně řečeno, podprůměrná. Já mám naštěstí známého, který pěstuje ten pravý český paličák, jehož aroma a síla jsou jen těžko překonatelné. 

Ničíme si vzduch a pak jíme šunty

Jablka k nám cestují z Itálie, papriky a rajčata ze Španělska, jahody z Maroka, vejce z Polska a tak bychom mohli pokračovat dále. Dokonce jsem nedávno zaznamenal problematické dovozy kuřecího masa z jihoamerických zemí, odkud k nám už běžně putuje například i hovězí maso. Potraviny cestují po světě sem a tam a jejich putování za sebou nechává nemalou, tzv. uhlíkovou stopu. Zanechává ji jak lodní, tak letecká a nejvíce kamionová doprava. Desítky tisíc kamionů brázdí evropské silnice, likvidují je a neustále zhoršují už tak špatné ovzduší na kontinentu.

Svůj díl viny nesou samozřejmě i obchodníci. Ti si vybudovali obří centrální sklady v řadě evropských zemí, do kterých musí nejprve zboží dorazit a z nich jde teprve do distribuce. Tak dochází k takovým paradoxům, jako když řetězec nakoupí od moravského zemědělce kdesi v Horní Dolní u Znojma zeleninu, doveze ji do centrálního skladu u Prahy, odkud putuje zase zpět do obchodu v oné Horní Dolní. To samé se děje v rámci celé Evropy. Nemůžeme se pak divit, že když si jdeme koupit takové ředkvičky nebo hlávkový salát, najdeme v obchodě jakési povadlé chuchvalce zpola usušené zeleniny. 

Jak z toho kola ven?

O to se pokoušela celá plejáda našich dosavadních ministrů zemědělství, ale bez úspěchu. Všichni do jednoho propagovali české potraviny a slibovali zlepšení v zásobování levnějšími domácími produkty. Vesměs ale všichni slibovali nesplnitelné. Jak to chtějí zajistit, když naše zemědělství není ani náhodou konkurenceschopné ve srovnání s jinými zeměmi Evropy? V řadě zemí existují desítky, možná stovky otevřených nebo tak trochu skrytých dotací, podporujících tamější zemědělce. U nás sice také některé produkce dotujeme ale stále je to kapka v moři.

Samozřejmě, mohli bychom nalajnovat zemědělcům jako za socialismu, tady budete pěstovat tolik a tolik hektarů obilí, tady mrkve, tady cibule nebo česneku. Ale všichni víme, že by to pro mnohé farmáře znamenalo krach, protože by nedokázali v konkurenci dovážených potravin obstát a jejich produkce by skončila zaoráním na polích, jako jsme to mohli nedávno vidět na Mělnicku, kde se zaorávala celá pole vypěstované papriky. Díky evropským směrnicím, zavazujícím nás k používání značně sporných biopaliv, zamořila naši krajinu řepka, která je na pěstování samozřejmě mnohem jednodušší nežli zelenina. Dokud se nezmění celá zemědělská politika Evropské unie a nezmizí ony kazisvětské dotace, není cesty, jak tento stav změnit. 

 

 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .       

Vložil: Pavel Přeučil

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace