Měl nevyřízené účty s křehkými blondýnkami. „Je s nimi potřeba zacházet jako s dobytkem,“ říkal muž, který vyděsil k smrti celý svět. Tajnosti slavných
12.09.2017
Autor: tasteofcinema.com
Popisek: Alfred Hitchcock
Legendární mistr thrillerů byl prý sám případ pro psychiatra a postavě Normana Batese z legendárního hororu Psycho ho inspirovala jeho vlastní matka. Ani otec ale vůči němu neměl čistý štít. Osamocené dítě se nakonec vypracovalo v muže, který otřásl celým světem. I v jeho případě ale platí – za vším hledej ženu.
Oč byl menší vzrůstem, o to byl od útlého dětství širší. Do paměti diváků se sice zapsal jako Mistr hororů, pravdou ale je, že tento žánr připomíná pouze jediný z jeho filmů. Z pohledu současného hodnocení by bylo vhodnější říci, že se stal spíš průkopníkem psycho thrilleru. Jeho projekty se zpravidla odehrávají ve velmi omezeném prostoru – například při natáčení válečného dramatu Záchranný člun si v roce 1944 vystačil pouze se člunem, zmítaným vlnami oceánu. Na podkladu jednoduchého příběhu ale dokázal mimořádně vygradovat napínavou atmosféru a odhalit tajná zákoutí nejrůznějších lidských charakterů. A navíc měl jeden zvyk, který od něj odkoukal i český režisér Jan Hřebejk – ve všech svých filmech se alespoň na pár vteřin mihl před kamerou v nějaké téměř zanedbatelné roličce. I za jeho tvorbou je ale třeba hledat ženu, v tomto případě přímo jeho vlastní – o pouhý den mladší zkušenou scenáristku a dramaturgyni Almu Reville, s níž vytvořil mimořádně skvěle fungující tvůrčí duo. Když v roce 1979 přebíral cenu za doživotní přínos, prohlásil: „Dovolte mi poděkovat čtyřem lidem, kteří mě v životě dokázali nejvíc ocenit a povzbudit a také se mnou celou tu dobu nepřetržitě spolupracovali. Prvním z nich je dramaturg, druhým scenárista. Třetím matka mé dcery Pat a čtvrtým kuchařka, jež umí zázraky na poli domácí kuchyně. Všichni se jmenují Alma Reville.“
Dětství jako v káznici
Narodil se 13. srpna 1899 v londýnském Leytonstone jako nejmladší ze tří dětí Williama a Emmy Hitchcockových. Dětství prožil díky své obezitě v izolaci a ve velkém osamocení a ani v rodičích nenašel oporu. Když se choval nevhodně, matka ho nutila za trest stát hodiny v nohách její postele. A právě to ho údajně inspirovalo k vytvoření postavy Normana Batese ve filmu Psycho. Ani otec, který živil rodinu obchodováním s drůbeží a dovážením ovoce, ale nebyl při výchově právě diplomat. Například teprve pětiletého chlapce poslal na místní policejní stanici s tím, aby požádal důstojníka o trest za špatné chování. Měl se nechat na deset minut zamknout do cely, což se později také odrazilo v několika Hitchcockových filmech. Navštěvoval londýnskou katolickou Školu svatého Ignáce (St. Ignatius College), kterou vedli jezuité, když mu ale bylo patnáct let, zemřel mu otec a vzápětí Alfred školu opustil, aby se konečně mohl věnovat studiu strojírenství a navigace. Poté se stal bankovním úředníkem a přivydělával si kreslením karikatur. A právě díky tomuto koníčku, v němž prokázal nesporný talent, se dostal k filmu jako kreslíř titulků pro němé filmy. Časem postoupil na post asistenta režie, začal pracovat i jako scenárista a v toce 1925 dostal šanci režírovat svůj první film, kriminální drama Zahrada rozkoše (The Pleasure Garden).
Jak to bylo s dobytkem
Neúspěch filmového debutu mu málem zlomil vaz, naštěstí ale vzápětí natočil svůj první projekt ze žánru thrilleru Příšerný host (The Lodger: A Story of the London Fog), kterým zabodoval nejen komerčně, ale i v očích kritiků. Poté hned začal usilovat o vlastní propagaci v médiích a najal si publicistu, který měl za úkol upevnit jeho pověst coby jedné ze stoupajících hvězd britského filmového průmyslu. Druhého prosince 1926 se oženil se svou asistentkou režie Almou Reville a v roce 1928 se jim narodila dcera Patricia. Alma se stala jeho nejbližší spolupracovnicí, napsala také několik jeho scénářů a spolupracovala s ním také na všech jeho filmech, i když nikoli u všech to bylo oficiálně přiznáno. V roce 1929 začal pracovat na svém desátém filmu Její zpověď (Blackmail) a během natáčení studio rozhodlo, že z něj udělá jeden z prvních britských zvukových filmů. Vrcholem projektu byla honička přes kopuli Britského muzea, čímž položil základ ke své pozdější tradici užívání známých pamětihodností jako pozadí napínavých scén. Ve třicátých letech poprvé představil v jednom ze svých filmů koncept, nazvaný MacGuffin, jehož základem je určitá věc nebo záležitost, kolem níž se točí celý příběh, přestože sama nemá na vývoj vůbec žádný vliv. Někdy v té době měl také údajně prohlásit, že herci jsou jako dobytek. To se mu brzy vrátilo zpět jako bumerang a byl oficiálně požádán o vysvětlení. Na nějakou omluvu ale sebevědomý prcek v té chvíli ani nepomyslel. Prohlásil pouze, že byl špatně citován, protože původně řekl: S herci je potřeba zacházet jako s dobytkem. Psal se rok 1939 a Alfred Hitchcock přijal nabídku Davida O. Selznicka točit pro Hollywood.
Král filmových novinek
Americká studia mu sice mohla nabídnout větší možnosti kreativity, jenže Selznick coby producent ho doslova dusil a nedával mu tolik práce. V Evropě navíc zuřila druhá světová válka a Hitchcock toužil svou zemi podpořit stůj co stůj. Proto také děj svého druhého amerického projektu Zahraniční dopisovatel zasadil v roce 1940 do evropského prostředí, díky cenzuře se ale do něj nedostala ani jediná zmínka o Německu a Němcích. Navzdory událostem, které drtily svět, byla pro něj čtyřicátá léta mimořádně plodná. Při natáčení špionážního snímku Pověstný muž poprvé obsadil do hlavních rolí své budoucí oblíbence Caryho Granta a Ingrid Bergman a také se mu mistrně podařilo obejít cenzuru, která povolovala maximálně třívteřinový polibek na filmovém plátně. Jeho hvězdy se líbaly vždy tři povolené vteřiny, a pak s krátkými přestávkami stále dokola, skoro půldruhé minuty. V padesátých letech se mu podařilo natočit tři snímky s nádhernou Grace Kelly, která se vzápětí provdala a stala se monackou kněžnou Patricií. A ve snímku Vražda na objednávku poprvé použil 3D obraz, i když pouze v jediné scéně. Ve Vertigu zase použil snímací techniku kameramana Irmina Robertse, při níž se zoom kamery pohybuje přesně proti jejímu pohybu, a tím vytváří zajímavý plastický efekt v pozadí.
Hitchcockovská žena
Vždy perfektní, vždy chladná… a vždy plavovlasá. A také vždy proradná a nebezpečná. Díky jeho hrdinkám se zrodil termín, který dokonce znají i odborné filmařské příručky. Prostě pravý opak naivní sexbomby, kterou ztělesňovala Marilyn Monroe. „Archetyp vyvinuté blondýny mě neoslovuje, připadá mi málo záhadný. Dokonalým ztělesněním ženy s tajemstvím je pro mě křehká plavovláska ze severu,“ říkával slavný režisér, který tak šel zcela proti dobovému stereotypu. Krásky v upjatých kostýmech ale neprovokovaly jenom jeho fantazii, po stopách jeho ‘úchylky‘ hbitě vyrazili i kritici a senzacechtiví diváci. Proč jsou všechny Hitchcockovy blondýnky zlé, když ve všech ostatních filmech by neublížily mouše? A proč musí být neustále trestány a ponižovány? Když navíc jeho osudová žena, která po jeho boku vydržela déle než půl století, byla zrzavá Irka? Poprvé tak vypluly na veřejnost traumatizující detaily z jeho dětství, tedy nevyřešený vztah s matkou, brzká ztráta otce i outsiderství, zaviněné obezitou.
Image bezcitného monstra
K tomu se přidaly šokující výpovědi hvězd jeho filmů, režisérovy tvrdé výroky na adresu herců, a zrodila se image bezcitného monstra. Zpočátku Hitchcockovi dokonce vyhovovala, protože byl skvělý obchodník a stratég, a tak dobře věděl, že provokace rovná se zájem. A ten jako filmař velmi potřeboval. Časem se ale kontroverzní pověst začala obracet proti němu. Zrodily se spekulace, že jeho manželství je blamáž, média zajímal mnohem víc jeho sexuální profil než tvorba. Hrůzostrašné historky z ‘placu‘ si začaly žít vlastním životem, každý si něco přidal, režisér nic nepopíral, takže i nejzarputilejší ‘hitchcockologové‘ se dodnes nedokážou dohodnout, co je pravda a co jenom vybájená senzace. Leckdy se až posluchač diví, že jeho řádění během natáčení nezaplatila životem polovina štábu. Realita byla ale jiná. „Hitchcock byl velmi důstojný člověk, měl vzácnou schopnost sebekontroly. Myšlenka, že se v muži, kteří točí filmy o sériových vrazích, nutně musí skrývat násilník, je prostě čirý nesmysl,“ uvedl Patrick McGilligan v biografii Alfred Hitchcock: A Life in Darkness and Light a současně vyvracel i nařčení z týrání herců. „V tlustém obřím těle bude zkrátka vždycky snazší vidět bezduché monstrum než prakticky smýšlejícího umělce,“ napsal McGilligan a kategoricky odmítl, že by kdy někomu slavný režisér zkřivil vlas, natož aby herečky manipuloval a sexuálně obtěžoval.
Krásná Tippi trvá na svém
Zřejmě nejosudovější Hitchcockovou hvězdou se stala krásná Tippi Hedren, matka Melanie Griffith. Její utrpení odstartoval slavný thriller Ptáci, do něhož ji obsadil jako bývalou modelku a tvář z reklamy na dietní nápoj. Ke skandálu úplně stačily její zážitky před kamerou, když na ni místo slibovaných mechanických ptáků vypustil z klece rozzuřené špačky. Přesto mu kývla i na další roli, prý protože byla v té době matka-samoživitelka, takže nutně potřebovala peníze. Navíc si ji pojistil smlouvou, podle níž měl ještě další dva roky nárok na její služby výhradně jen on. „Doslova řekl, že mi zničí kariéru, což taky udělal. Producenti, kteří se mnou chtěli pracovat – a vím, že mě tehdy sháněl například i François Truffaut, měli smůlu. Řekl jim, že nejsem k dispozici, i když to samozřejmě nebyla pravda. Když jsem pak konečně dostala svobodu, neštěkl už po mně ani pes,“ svěřila se herečka poprvé až v roce 1983 Donaldu Spotovi, autorovi knihy Hitchcock’s Dark Side, a později to ještě několikrát zopakovala. Jenže to už byl legendární režisér na pravdě boží, takže se bránit nemohl, i kdyby chtěl. S jejím tvrzením ani jediná z dalších Hitchcockových hereček nesouhlasí. Naopak o něm mluví jako o nesmírně inspirativní a slušné bytosti, které si hluboce váží. Shodly se sice, že se pod jeho vedením mohli herci cítit poněkud přehlížení, protože pro něj byla nejdůležitější kamera a hereckou práci považoval za zbytečně přeceňovanou. Slavná Janet Leigh, hvězda filmu Psycho, dokonce přiznala, že do něj byla doslova blázen. A hvězda filmu Rodinné spiknutí Karen Black prohlásila: „Hitch nebyl nepřítel žen, ba právě naopak. Měl je rád. Rozuměl si s nimi, uměl s nimi skvěle komunikovat, a právě proto o nich také dokázal tolik říct.“
Titul od samotné královny
Jeho nejslavnější projekty se zrodily až v šedesátých letech včetně ikonického Psycha s násilnou scénou ve sprše. Následoval horor Ptáci a dva špionážní filmy z probíhající studené války mezi Východem a Západem. Jenže pak ho postupně začalo zrazovat zdraví, a tak mu nezbývalo než ubrat plyn. Během sedmdesátých let natočil pouze dva filmy a při přípravě třetího zemřel. Legendární malý tlouštík byl nejen výborný režisér, ale také sběratel detektivních povídek a spisovatel. Jeho knihy byly většinou záhady a i o něm samotném byla napsána řada knih. Mnohokrát byl nominován na prestižní ocenění, získal dva Zlaté glóby, osm Laurel Awards a pět ocenění za celoživotní dílo. Pětkrát byl nominován na Oscara za nejlepší režii, nikdy ho ale nedostal. Zato thriller Mrtvá a živá (Rebecca), který natočil podle slavné literární předlohy Daphne Du Maurier, dokonce posbíral jedenáct nominací a nakonec získal Oscara za nejlepší film roku 1940. Uděleno mu bylo i několik čestných uznání a v roce 1980 obdržel od britské královny Alžběty II. Řád britského impéria. Sir Alfred Joseph Hitchcock zemřel 20. dubna 1980 a jeho celoživotní partnerka, nejlepší přítelkyně, kolegyně, múza a rádkyně Alma ho následovala o dva roky později.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská