Miláček žen byl dvacet let vzorný manžel, pak si nečekaně sbalil svých pět švestek. Došel totiž k šokujícímu zjištění… Tajnosti slavných
26.08.2017
Foto: Filmové studio Barrandov
Popisek: Michal Dočolomanský v komedii Adéla ještě nevečeřela
Super figura, přitažlivá tvář – jeden z nejpopulárnějších slovenských herců působil na ženy jako medová plástev na medvěda. Přesto zůstal dvacet let vzorným manželem a milujícím otcem. Pak se v něm ale nečekaně cosi zlomilo.
Kdo by neznal elegantního Nicka Cartera z nesmrtelné komedie Adéla ještě nevečeřela. Jeho představitel, jeden z nejpopulárnějších slovenských herců své generace, byl chlap každým coulem. Perfektní figura se svaly tak akorát a pohledná tvář ho předurčila pro role milovníků a kladných hrdinů. A když ho navlékli do dobře ušitého obleku, nejedné dámě se orosilo čelo. Nezapomenutelný Michal Dočolomanský, kterého zabila zákeřná nemoc před devíti lety, se oženil se svou studentskou láskou, měli spolu dvě děti a na pohled vypadalo jejich soužití přímo ideálně. Ve skutečnosti ale bylo všechno úplně jinak.
Nekonečné putování
Na svět přišel 25. března 1942, v těžké době a ještě obtížnější situaci. Jeho matka Floriana byla původem Rumunka, otec Rudolf se s ní seznámil, když působil jako učitel rumunských Slováků v Sedmihradsku. V roce 1942 se situace na rumunském území natolik přiostřila, že se rodina raději přestěhovala do polské Niedzice, kde se narodil Michal. Koncem druhé světové války se konečně přesunuli na Slovensko, tím ale jejich putování neskončilo, protože otce neustále překládali z místa na místo. Naposledy učil v Nebojsi nedaleko Galanty, kde také zemřel. Matka zůstala s deseti dětmi sama, a tak se s nimi přestěhovala do Svätého Jura, shodou okolností právě v době, kdy tam bylo v plném rozkvětu ochotnické divadlo. Jeviště malému Míšovi učarovalo. Ve třinácti letech konečně dosáhl svého a poprvé se na jeho prkna také postavil – v pohádce Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. Po základní škole sice šel do učení na automechanika, poté chvíli pracoval v Kamenickém Šenově a Kadani. Divadlo mu ale nedalo spát, a tak se přihlásil k přijímacím zkouškám na bratislavskou Vysokou školu múzických umění. A komise v něm objevila takový talent, že byl přijat, přestože neměl úplné středoškolské vzdělání, ukončené maturitní zkouškou.
Rovnou do Národního
Hned po absolutoriu se stal členem souboru činohry Slovenského národního divadla a postupně se vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších a nejobsazovanějších slovenských herců. Byl stejně skvělý coby komik i v dramatických či tragických rolích, stal se miláčkem publika a pravidelně vyhrával ankety popularity. V roce 1974 ho režisér Karok Zachar obsadil do role Jánošíka ve slavném muzikálu Ernesta Brylla a Katerzyny Gärtnerové Na skle maľované. V roce 1999 se představení dočkalo neuvěřitelné 555. reprízy a Dočolomanský byl na jevišti jedním z pouhých tří herců, kteří kdysi před čtvrtstoletím vystupovali i v původní sestavě. Od roku 1962 začal spolupracovat rovněž s filmem, poprvé stanul před kamerou v komedii Jána Lacka Výlet po Dunaji. V roce 1973 ztvárnil postavu Jana Švermy v dvoudílném filmovém dramatu Otakara Vávry Dny zrady, čeští diváci ho v té době již dobře znali díly televizi. Zahrál si totiž v celé řadě slovenských televizních inscenací, které mohli sledovat diváci v celém Československu díky tradičním slovenským pondělkům. Definitivně se ale do povědomí českého diváka zapsal až v roce 1977, když zazářil jako detektiv Nick Carter v komedii Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela.
Ideální manžel
Během vysokoškolských studií se seznámil s budoucí dramaturgyní Martou Jarottovou. Téměř okamžitě spolu začali žít, po absolutoriu se vzali a měli dvě děti – dnes již téměř padesátiletého syna Michala, jenž vedle ‘občanské‘ profese manažera působí i jako kytarista ve slovenské country skupině Belasí, a o tři roky mladší dceru Martu, která žije v USA. Manželství jim vydrželo dvacet let, pak si Michal sbalil svých pět švestek a ženu opustil. „Po svatbě se Marta vzdala herecké kariéry a zůstala doma s dětmi. Můj úspěch mi dopřála bez nároku na vlastní popularitu. Měla na něm ale velký podíl, protože mi vytvořila perfektní zázemí, takže jsem se mohl naplno věnovat práci,“ rozpovídal se v jednom rozhovoru v roce 1982 překvapivě o své rodině herec, který se vždy tomuto tématu vyhýbal. „Nikdy nežárlila ani mi nedělala scény. Ke konci našeho manželství ale už chodila do práce. Děti nám odrostly, zřejmě se potřebovala realizovat. Pracovala v galerii, potom v Juventu, bratislavském centru pro mládež. Později se rekvalifikovala v počítačovém kurzu. Brali jsme se z lásky a prožili jsme spolu hezkých dvacet let. Když jsme se rozváděli, prožíval jsem těžkou krizi. Velmi mi tehdy pomohli kolegové z divadla. Uměli mě fyzicky podržet, aniž by netaktně strkali nos do mého soukromí. Dnes jsme opět dobří přátelé.“ Paní Marta se odmítla k rozpadu manželství podrobněji vyjádřit, pouze věcně prohlásila. „Mám ho stále ráda. Vždyť spolu máme syna a dceru.“
Jenom krůček k sebevraždě
Kolem hercova rozvodu se ale rozpoutala aféra, která plnila titulní strany bulvárních médií. Až po Dočolomanského smrti poodhalil roušku jeho tajemství dlouholetý přítel a kolega, herec Oldo Hlaváček. „Potřeboval jsem od něj půjčit vrtačku. Mišo měl představení, a tak mi řekl, abych si pro ni k němu skočil, než dohraje. Když jsem zazvonil u jeho dveří, otevřel mi náš společný přítel – velmi populární zpěvák, o němž se vědělo, že je jinak orientovaný. Ptám se ho: Co tu děláš? A on na to, že na Míšu čeká s večeří, až přijde z představení. Marta tam nebyla… Odešel jsem pryč a krátce nato Miško zmizel. Nikdo nevěděl, kde je, co je s ním, představení, v nichž hrál, se musela zrušit. Zakrátko se zjistilo, že je zavřený v pokoji hotelu Děvín a nechce s nikým mluvit. Nakonec ho jistí lidé vrátili zpět do divadla, ale se zlomeným srdcem. Říkalo se, že si chtěl vzít život, ale mohu říci, že Mišo byl velmi silná nátura. Proto si myslím, že až k něčemu takovému by se neuchýlil, ale velmi ho to trápilo a nevěděl si s tím rady. Nevím, co se stalo, ale zřejmě u něj nastal určitý zlom a spadl do toho, ani nevěděl jak…“ K homosexuální orientaci se Dočolomanský nikdy otevřeně nepřiznal, i když v posledních letech bylo veřejným tajemstvím, že žije s televizním technikem Alexandrem Godem, který byl o čtyřiadvacet let mladší. Společně také jezdívali na Michalovu chatu ve Studénce.
Tělo ho zradilo naráz
Po celý život byl velmi silný kuřák, přesto nikdy netrpěl žádnými zdravotními problémy. Ty na něj zaútočily nečekaně a naráz až v roce 1997. V pětapadesáti letech dostal infarkt, který poté komentoval slovy: „Nešetřím se, člověk by měl žít a ne se pořád kontrolovat!“ V roce 2003 se svěřil Heleně Růžičkové, která již v té době umírala na rakovinu, že je nejspíš oba čeká stejný osud. Srdíčko ho zlobilo dál, a tak o rok později musel podstoupit náročnou operaci. Chirurgové mu vyměnili zlobící srdeční chlopeň, při zákroku ale objevili nález na plicích. Přesto jejich pacient nepřestal zlobit. Dál kouřil svých třicet denně a o tři roky později, v prosinci 2007, si vyslechl ortel – rakovina plic! Podstoupil chemoterapii a ozařování, scházel před očima, cigarety si ale nedokázal odepřít. „Tohle je vážná věc, neubližujte mu, protože tohle je finále. Nemůžete mu zkazit poslední chvilky života… A já vím, že jsou poslední…“ řekla v polovině srpna 2008 paní Marta novinářům. Nerovný boj se smrtelnou nemocí Michal Dočolomanský prohrál 26. srpna 2008 v nemocnici v bratislavském Ružinově. Bylo mu šedesát šest let. Bratislavský byt i chatu po něm zdědil podle poslední vůle jeho partner Alexander Godo, přesto prý i na děti zbylo dost.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská