Maličká Židovka natrhla zadky všem konkurentům. Přesto celý život bojovala s mindráky a svět krmila pohádkou, které nakonec sama uvěřila. Tajnosti slavných
20.08.2017
Foto: repro/helenarubinstein.com
Popisek: Helena Rubinstein
Dala ženskému světu mimo jiné klasifikaci pleti, hydratační krémy i první voděodolnou řasenku. Když ve dvaadevadesáti letech zemřela, mělo její impérium hodnotu více než sto milionů dolarů. Přesto o sobě nikdy nepřestala pochybovat a za svůj původ se styděla.
Nejsou ošklivé ženy, jenom líné – říkávala malinká drobná polská Židovka, která dokázala individualizovaným přístupem k péči o pleť zcela změnit svět kosmetiky. Nejenže byla fascinována ženskou krásou, ale dokázala především pochopit, jak obrovskou moc ženám jejich půvaby nabízejí. I když měla legendární královna kosmetiky Helena Rubinstein jen pár tříd krakovské židovské dívčí školy, založila mocné kosmetické impérium. Stala se Fordem v sukních, první ženou-multimilionářkou, která se domohla majetku a postavení jenom vlastním přičiněním.
Pohádka pro high society
„Narodila jsem se v Krakově jako prvorozené dítě zámožných rodičů. Oba moji dědové byli vlivnými polskými bankéři a vlastníky dolů. Otec zase významným obchodníkem. Šťastné dětství jsem strávila s milovanými rodiči a sourozenci na hlavním náměstí ve velkém domě, plném cenných obrazů, vzácné antiky a knih,“ napsala ve své autobiografické knize Umění ženské krásy. Vzpomínka na trpké mládí jí zřejmě v luxusních apartmánech, v nichž knihu psala, připadala tak absurdní, že ji prostě ze svého života vytěsnila. Pohádka, kterou coby stárnoucí multimilionářka nakrmila svět, byla realitě na míle vzdálena. Chaja Rubinstein se totiž narodila v chudé krakovské čtvrti Kazimierz jako nejstarší z osmi dcer židovského obchodníka Hertze Rubinsteina a jeho ženy Augusty. Tatínek byl ortodoxní Žid a věnoval se obchodu s petrolejem a nádobím. Vzdělání se jí dostalo minimálního, vychodila jen pár tříd dívčí židovské školy, a přísný otec měl o její budoucnosti zcela jasnou představu.
Za trest holkou pro všechno
Když jí bylo pouhých sedmnáct, našel jí otec ženicha. O hezkých pár let staršího vdovce, pravověrného Žida, který sice nebyl napohled nic moc, zato ale svou zámožností ztělesňoval ideál zajištěné budoucnosti pro chudou holku. Jenže ta si postavila hlavu, byla totiž po uši zamilovaná do chudého studenta, navíc katolíka, což se v tatínkových očích rovnalo téměř hrdelnímu zločinu. Na nezdárnou dceru se tak rozzlobil, že se rozhodl poslat ji ke vzdáleným příbuzným až do daleké Austrálie. A tak Chaja svůj rodný dům v krakovské Široké ulici číslo 14 na podzim roku 1889 navždy opustila. Po příjezdu do Austrálie si změnila křestní jméno na Helena. Žila u strýce na farmě zhruba stovku kilometrů od Melbourne, pomáhala mu s účetnictvím a v obchodě se smíšeným zbožím, především ale pečovala o tři jeho malé děti. Z domova si toho s sebou moc nepřivezla, jen pár hadříků a dvě či tři nádobky s krémem na obličej. Hlavně ale také recept na jeho přípravu, který jí darovala maminka.
Matčino rodinné tajemství
Maminčin krém používala pravidelně, aby si chránila tvář před palčivým sluncem a neměla obličej vysušený a červený jako všechny ostatní ženy. Není divu, že v drsném podnebí začala brzy svou bezchybnou alabastrovou pletí budit pozornost a Australanky chtěly zjistit, jaké tajemství se za tím skrývá. Moudrá Helena si ho ale nechala pro sebe a naplno ho začala sama využívat, když jí ještě nebylo ani osmnáct. Začala tehdy pracovat u místního lékárníka a současně připravovat svůj první pleťový krém. Jeho základem byl ovčí tuk, obsahující pořádnou porci lanolinu, a aby zakryla jeho nepříjemný pach, přimíchávala do něj vůni levandule a lilií. Výdělek ale nestačil, a tak si začala přivydělávat jako servírka v čajovně. A právě v ní zřejmě potkala obdivovatele, který se rozhodl do výroby jejího krému investovat. Nazvala ho Crème Valaze a objednávky se začaly hrnout takovým tempem, že brzy musela zaměstnat několik pomocníků. V roce 1902 se do Melbourne přestěhovala, založila kosmetickou firmu, otevřela první kosmetický salon na prestižní luxusní třídě Collins Street, v němž byla pleť klientek ‘diagnostikována‘ a vhodná péče o ni ‘předepsána odborníkem‘.
Když prodat, tak hodně draho
Velmi brzy prorazila i na evropský trh. Již po pěti letech otevřela známý londýnský Salon de Beauté Valaze, aby o rok později převzala melbournskou výrobu její sestra. Helena se přesunula do metropole nad Temží natrvalo a založila první mezinárodní kosmetickou firmu se základním kapitálem sto tisíc dolarů. V té době ještě ženy nemohly získat bankovní úvěr, takže je jasné, že vložený kapitál, na tehdejší dobu velmi významný, musel být už její vlastní. Současně se provdala za amerického novináře Edwarda Williama Tituse, s nímž měla dva syny – v roce 1909 se narodil Roy Valentine a o tři roky později Horace. V roce 1912 se rodina přestěhovala do Paříže, kde Helena otevřela další salon a manžel založil malé vydavatelství, především se ale staral o propagaci produktů své podnikavé ženy. A ta velmi dobře věděla, co správná reklama potřebuje, přestože v tomto oboru neměla žádné vzdělání. Pochopila známé pravidlo, že sebekvalitnější obsah si žádá i efektní image, tedy luxusní kelímek a krabičku, v níž bude spočívat. A pařížské dámy jí brzy doslova ležely u nohou.
Válka až do smrti
Po vypuknutí první světové války kvůli svému židovskému původu raději emigrovala do Spojených států, kde při pohledu na zanedbanou pleť Američanek okamžitě pochopila, jak obrovskou příležitost jí tato země nabízí. Současně ale pronikla i do mentality budoucích zákaznic a bylo jí jasné, že je její produkt zaujme, jedině když bude známkou luxusu. A tak se rozhodla – když prodat, tak jedině hodně draho. V roce 1915 otevřela svůj první kosmetický salon v New Yorku, a tím odstartovala celoživotní válku se svou největší konkurentkou Elizabeth Arden. Obě dobře znaly zásady efektního marketingu, takže v jejich salonech nesměly chybět přitažlivé kosmetičky v elegantních uniformách a luxusní balení i prezentace výrobků, jejichž zjevné předražení bylo synonymem luxusu a známky kvalitní péče o pleť. Za mimořádný úspěch vděčila Helena především své pracovitosti, nikdy se ale nepřestala vzdělávat u předních biologů, dermatologů i dietologů. Sama do svých salonů nikdy nechodila, tvrdila, že na to nemá čas. Se svou pletí to ale ani neměla zapotřebí.
Mladší zajda nevydržel
Byla to právě Helena Rubinstein, kdo dal ženám již v roce 1910 základní klasifikaci typů pleti. Díky odvaze a dobrému odhadu se stala první ženou-multimilionářkou, která se o své pohádkové jmění přičinila vlastní prací a šikovností. Po nástupu Velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let nakoupila téměř bezcenné akcie, které nakonec dokázala proměnit v miliony. V jejích lázních na newyorské 715 Fifth Avenue nechyběla restaurace ani tělocvična, vyzdobeny byly díly slavného katalánského malíře Joana Miró. A samotného Salvadora Dalí pověřila, aby pro ni navrhl obaly pro kosmetické výrobky. V jejích laboratořích se zrodily první hydratační přípravky, přípravky proti akné a na ochranu před sluncem. V roce 1938 nabídla ženám první voděodolnou řasenku a přesně o dvacet let později první automatickou řasenku. V roce 1938 se stal jejím druhým manželem o třiadvacet let mladší princ Artchil Gourielli Tchkonia, pocházející z nejvyšší gruzínské šlechty. Říkalo se, že tím konečně uspokojila svoji touhu po šlechtickém titulu, jiní ale sňatek považovali za promyšlený marketingový tah, který její firmě dodal zdarma krásnou mladou tvář pro pánskou kosmetickou řadu. Nakonec navzdory velkému věkovému rozdílu drobná temperamentní dáma, která měřila pouhých 148 centimetrů, svého kolouška stejně o celé desetiletí přežila.
Uznávaná filantropka
Nejsou ošklivé ženy, jenom líné – říkávala královna kosmetiky Helena Rubinstein. Tvrdou prací se domohla postavení, po němž toužila – stala se uznávanou dámou, která má světu co nabídnout. Nelitovala peněz za nejaktuálnější modely uznávaných návrhářů, investovala do výtvarného umění i nábytku. V Tel Avivu založila úctyhodné muzeum současného umění, v roce 1953 vznikla její nadace, zaměřená na podporu výzkumu pro zdravotnictví a rehabilitaci, v roce 1957 založila v Austrálii výtvarné stipendium. V roce 1959 představila s obrovským úspěchem americký kosmetický průmysl na americké Národní výstavě v Moskvě. Její zaměstnanci ji oslovovali madame a do poslední chvíle pracovala, dokonce i poté, co ji zdravotní problémy upoutaly na lůžko. Zemřela 1. dubna 1965 na sešlost věkem – bylo jí devadesát dva let. Její společnost Helena Rubinstein, Inc., pak v roce 1973 koupila firma Colgate Palmolive a v současnosti slavnou značku vlastní kosmetický koncern L’Oreal.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská