Babišovy nejlepší finty: Jak sám sobě prodat firmu a získat nezdaněné miliony. A jak připravit řezníky o kostelecké párky. Pohádka na dobrou noc
13.05.2017
Foto: Facebook
Popisek: Andrej Babiš, ilustrační foto
Myslíte si, že už jste na pohádky velcí? Tak to asi neznáte tu o Andrejovi a jeho kouzelných obchodech. Nebo vám snad nepřijde magické, jak český ministr financí a předseda hnutí ANO získal Kostelecké uzeniny, anebo jak sám sobě prodal továrnu na zamražování pečiva Profrost? Tak se hezky posaďte a jdeme na to.
V dubnovém vydání na „čachry“ kolem zmiňované továrny Profrost upozornil měsíčník Reportér. Co se tehdy vlastně stalo? Ono zhodnotit podíl ve firmě více než třistakrát za čtyři roky se prostě vyplatí. Jak to tedy s továrnou Profrost bylo? Jak uvádí Reportér, stačí koupit budovu a pozemky od vlastní pekárny za sedm milionů. „Vybudujte mrazírnu pečiva na místě, kde jste předtím zavřeli výrobu cukrovinek. Zařiďte si odpuštění daní za investice, za které ručí váš holding, a za vytvoření nových pracovních míst, která jste předtím zlikvidovali. Prodejte osmdesát procent mrazírny pečiva za 527 milionů svému holdingu, který vám na to půjčoval, dodával suroviny, staral se o zázemí a s firmou převzal i úvěry,“ píše ve svém rozsáhlém článku měsíčník Reportér.
„Tohle celé byl jeden podnik,“ uvádí pro Reportér Metoděj Vinkler, bývalý vedoucí cukrářského provozu v prostějovské pekárně. „Byly tady dva provozy. Vzadu, co je to velké silo na mouku, to je pekárna. A tohle, ta budova s nápisem Profrost, to byla cukrárna, kterou jsem vedl,“ ukazuje redaktorům Reportéru přes plot a pokračuje: „Vedle toho jsme dělali i polotovary jako korpusy, vaničky, ale i speciální zakázky na svatby a hostiny, měsíčně jsme udělali i zhruba pětadvacet tun perníku. Z osmdesáti procent to byla ruční práce.“
Babiš Babišovi
Reportér dále uvádí, že celý závod PENAM koupil v roce 2005 Babišův Agrofert. Do něj patřila i zmiňovaná prostějovská pekárna a cukrárna. Vedení Agrofertu nakonec rozhodlo, že kvůli zdražování snad všeho se cukrárenský provoz v Prostějově uzavře. To se, milé děti, stalo v roce 2006. Tradiční a vysoce kvalitní výrobky byly najednou pryč. „Přišli s tím, že cukrárna končí a bude se předělávat na něco jiného. Postupně jsem se dozvěděl, že v prostorách, kde byla cukrárna, je už jiná firma. I když to vypadá jako PENAM, tak to není PENAM, ale Profrost se specializací na zamražené výrobky,“ uvádí pro měsíčník Reportér někdejší zaměstnanec prostějovského podniku Vinkler. Výsledek byl takový, že z fungujícího podniku vznikl pekárenský provoz Profrost. Místo kvalitních cukrářských výrobků zamražené pečivo, co víc si přát. Na druhou stranu, je to přece byznys, když něco není ziskové, nahradí se to něčím jiným, je to tvrdé, ale není na tom nic nezákonného. Problém je ale někde jinde, jak Reportér uvádí: „Příběh Profrostu nyní ukazuje, že vznik prostějovské společnosti sehrál důležitou roli ve snižování Babišových osobních daní.“
Malá ryba? Ne tak docela
Proč se vlastně zabýváme donedávna jen malou firmičkou, která byla součástí obrovského Agrofertu? Problém je, že společnost dodávající do obchodů rozpékané pečivo byla důležitá pro Babišův osobní daňový matrix. Podle redaktorů z měsíčníku Reportér se šéf hnutí ANO dokázal díky Profrostu vyhnout placení daní ne jednou, ale hned několikrát. To koukáte, co. „Profrost je jednou ze tří společností, které Babiš uvedl ve svém prohlášení a zprávě od dvou renomovaných auditorských společností, když vysvětloval, jak si vydělal peníze na nákup korunových dluhopisů svého Agrofertu. Ze zpráv auditorů vyplývá, že se Agrofert stal majitelem pekárny Profrost až v průběhu roku 2010,“ uvádí měsíčník Reportér.
Korunové dluhopisy za 1,5 miliardy
Problém je, že Agrofert si od fyzické osoby Andreje Babiše koupil většinu firmy Profrost za částku převyšující půl miliardy korun. Prostě nářez. Ano, tušíte správně. Firmu prodal sám sobě, ale proč? Jasným cílem bylo prý okrást stát o daně. Jednalo se totiž o nezdaněný příjem. „Prodej akcií, které člověk získal před rokem 2008, byl osvobozený od daně, už když se prodaly po šesti měsících od nabytí (v lednu 2008 se tato doba protáhla na pět let – neplatilo to však zpětně na již dříve založené firmy),“ uvádí ve svém článku měsíčník Reportér. Právě díky této částce pak Babiš vysvětluje, jak si mohl v letech 2013 a 2014 koupit korunové dluhopisy Agrofertu za částku kolem 1,5 miliardy korun. Všechno je ale trochu jinak, čistě matematicky si jejich koupi mohl dovolit právě díky příjmům z prodeje firmy Profrost a dvou obchodníků s krmivy. U všech třech stál Babiš jako fyzická osoba, firmy zhodnotil a jak uvádí Reportér, následně je Agrofertu prodal. Bylo by to hezké kouzlo, co říkáte? Bohužel ale nejsme v říši pohádek, ale v České republice.
Kostelecké uzeniny, kamarádská banka a infarkt
Máme pro vás ale ještě jednu hezkou pohádku. Ano, je to ta o labužníkovi, který s takovou chutí hltá párky. Řeč je o logu tradičního výrobce potravin – Kosteleckých uzenin. Taky si pamatujete tu kvalitu, prouzené dobroty, „mňamky“ k pohledání. Jak se k této firmě Andrej Babiš dostal? Přijít na kloub tomu chtěli reportéři Sabina Slonková a Jiří Kubík z webu Seznam Zprávy. Vydali se na Jihlavsko, kde dnes žije jeden z vysoce postavených manažerů Kosteleckých uzenin Jan Boček. Výhodou je, že to není žádný „pohádkář“, a tak se od něj redaktoři konečně dozvěděli čistou pravdu.
„Vyčítám mu, že firmu vedou od deseti k pěti, dneska jsou tam vězenkyně a Rumuni. Řezníci, kteří tam byli, ti utekli,“ řekl novinářům ze Seznam Zprávy Kubík, který závod řídil už od roku 1990. V roce 2004 si kvůli modernizaci musel vzít hodně velký úvěr, v té době už ale měl Babišův Agrofert v Kosteleckých uzeninách třetinový podíl. Babišova firma chtěla ale prý dostat všechno a pomoc jí v tom měla až moc „kamarádská“ banka. Bočka trápily velké dluhy a tak hledal cestu, jak z toho ven. Zástupci banky mu řekli, že mu dají úvěr jen v tom případě, pokud budou mít Kostelecké uzeniny jen jednoho majitele. Boček s tím souhlasil. No, asi neměl. Majitelem se stal Babiš a tou spřátelenou bankou byla Citibank, jejímž klientem je i nám dobře známý Agrofert. Policie tehdy Bočka a další manažery dokonce obvinila z tunelování kostelecké firmy. „Soudy nás potom dvakrát osvobodily a řekly, že jsme se ničeho nedopustili. Údajně jsme měli vytunelovat Kostelecké uzeniny ve prospěch družstva,“ dodal v reportáži Boček, který z toho všeho dostal infarkt. Do firmy už se nevrátil a ze zisků se teď raduje ministr financí.
O této „pohádce“ referoval i Deník referendum, který ve svém článku mimo jiné píše: „Z odposlechů, jejichž část již publikoval Jaroslav Kmenta v magazínu Reportér v článku Haló, tady Babiš, vyplývá, že Babišův zájem získat pohledávku Kosteleckých uzenin u Konsolidační agentury byl obrovský. Kontrolu nad úvěrem Agrofert potřeboval jednak proto, aby se Kostelecké uzeniny nestaly závislými na nějaké další finanční instituci – zájem o úvěr měli tehdy také například lidé napojení na Tykačův Motoinvest –, jednak proto, že ji hodlal využít k úplnému ovládnutí firmy vytlačením zbývajících menšinových akcionářů.“ A to je dnes všechno, už se bojíte? Tak si hezky zalezte pod peřinku, ať vám nekouká ani nos. Možná vám za čas povíme další pěknou pohádku…
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Antonín Pořízek