Přežil koncentrák i komunisty. A dnes říká: Migranti jsou antisemité
04.05.2017
Autor: tagblatt.ch
Popisek: Pavel Hoffmann
Přeživší holocaustu Pavel Hoffmann si žádné servítky nebere. Z jeho vzpomínek jde mráz po zádech. V diskusním pořadu Rozstřel na serveru iDnes.cz se bez okolků vyjádřil i k uprchlické krizi. Co v rozhovoru zaznělo a co byste měli určitě vědět?
Jak uvádí iDnes.cz, Hoffmann přišel o babičku a dědečka v nechvalně proslulém koncentračním táboře Osvětim. Otce zastřelili a on byl s matkou internován v Terezíně. Bohužel maminka brzy zemřela a on zůstal v táboře ve věku 3,5 let úplně sám. „Terezín nebyl Osvětim, to je pravda. Ale přesto tam během několika měsíců umřelo dvaadvacet tisíc lidí. To, že jsem tam dva roky přežil prakticky bez nikoho, je zázrak,“ popisuje.
Víra ho nikdy nezasáhla
Čas utíká a ze vzpomínek na hrůzy druhé světové války se pomalu stává historie. Jeden z posledních pamětníků stále jezdí po školách a o těžkých časech vypráví nejmladším generacím. Svůj názor má ale i na současný nejistý svět. Říká, je sice Žid, ale víra ho nikdy nějak nezasáhla: „Co se víry týče, nemám s ní moc společného. Pro mě je židovství etnická menšina, k níž se víc hlásím od doby, co se jí zabývám. Když vidím hrůzy kolem sebe, antisemitismus, to se mě dotýká,“ říká v pořadu Rozstřel a ví, o čem mluví. Hoffman totiž žije v Německu, kam z tehdejšího Československa emigroval v dramatickém roce 1968.
Vražední antisemité
Díky životu v Německu tak může otázku současné uprchlické krize komentovat z vlastní zkušenosti: „Z mého pohledu je to ideologicky a politicky problematické. Vím jako Žid, že ty miliony lidí, kteří k nám přicházejí, jsou vražední antisemité. Není to předsudek, ne že by se tak narodili, ale jsou tak vychovaní,“ popisuje.V rozhovoru se zmiňuje i o tom, že v německých školách existují třídy, kde se většina žáků hlásí ke Koránu a muslimskému náboženství. „Slovo Žid tam je nadávka, hrubá nadávka, židovští žáci musí ty školy opouštět, jsou napadáni. Z tohoto pohledu je to problém,“ podotýká.
Na to špatné zapomněl
Jak v pořadu Rozstřel na iDnes.cz říká, na válečné roky skoro zapomněl: „To strašné, co jsem viděl, jsem prakticky smazal. Mám výhodu, že jsem tu hrůzu zažil podvědomě. Až dnes ve stáří – neplatí to jen u mě – začínám ty věci znovu ‘prožívat‘. Do šedesáti let jsem měl tolik jiných problémů – zaměstnání, děti, vnuci – že jsem to prakticky vypustil z paměti. Hodně jsem se o sobě dozvěděl díky tomu, že přežilo dost starších spoluvězňů, kterých jsem se mohl na všechno zeptat,“ vysvětluje.
Nevěděl, že je Žid
Díky tomu, že prarodiče i rodiče zemřeli během druhé světové války, byl i jeho vztah k židovské víře velmi zvláštní. V rozhovoru prozradil, že až do devíti let vůbec nevěděl, že k židovskému etniku vůbec patří: „V Michalovcích jsem chodil na náboženství. Můj strýc měl po Osvětimi takovou hrůzu, že mi to (o židovském původu – pozn. red.) vůbec neřekl. A farář mě nikdy nevolal, tak jsem si na to doma stěžoval. A říkali mi – no pochopitelně, když jsi Žid, proč by tě volal,“ říká.
Nikdy se nevzdal
V životě to neměl jednoduché, ale takzvaný syndrom přeživšího se u něj naplno nikdy neprojevil. Prožil krásné chvíle, vystudoval dokonce České vysoké učení technické, a jak už bylo řečeno, po sovětské okupaci Československa v roce 1968 se rozhodl zůstat v tehdejším Západním Německu. Uvažoval prý tehdy i o USA, tam ale manželka nechtěla a o životě v Izraeli také neuvažovali. Prožil život ve svobodné zemi. Dnes už si Pavel Hoffmann přeje jediné – aby už se nikdy nic podobného neopakovalo. Kéž by bylo více takových příběhů, ve kterých vždy najdeme jiskřičku naděje.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Antonín Pořízek