Co prohlásil první člověk na Měsíci? Že to dávno víte? Omyl! Všechno bylo jinak, v NASA totiž vládla tvrdá cenzura
02.05.2017
Foto: history.com
Popisek: Neil Armstrong při tréninku na misi Apollo 11
„Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo.“ To podle Amerického úřadu pro letectví a vesmír (NASA) zamumlal kosmonaut Neil Armstrong, když konečně v červnu 1969 došlápl na povrch Měsíce. Jenže citát, který zná na planetě Zemi snad úplně každý, je ve skutečnosti výsledkem tvrdé cenzury. Prozatím nejznámější člen kosmického programu, dlouhá léta poté žijící v ústraní, totiž v obrovském psychickém vypětí vyřkl slova, která se obratem donesla až do řídicího střediska v Houstonu a zcela logicky už nesměla dál do světa. Armstrong totiž prohlásil: „Tak paní Smithová, teď už ho můžete vzít do huby!“
Že nechápete souvislosti? Nic si z toho nedělejte. Podstata se totiž skrývá až v kosmonautově dětství. Když si totiž jednou malý Neil hrál před domem, zakutálel se mu míč pod okno sousedů, kteří se právě věnovali komentovanému manželskému sexu. A paní Smithová právě manželovi oponovala: „Jaký orální sex? To ho mám vzít do pusy? Nikdy! To až bude sousedův kluk běhat po Měsíci!“ Tomu sousedovic klukovi se tak neuvěřitelný kousek rok před čtyřicátými narozeninami, 21. července 1969, opravdu povedl. Zda ještě byla tenkrát naživu i paní Smithová a jestli pak svým neuváženě vyřčeným slovům v manželské ložnici opravdu dostála, to už se nikdy nedozvíme. Možná si je ani nepamatovala. Legendární Neil Armstrong, pilot amerického námořnictva, který mimo jiné bojoval i v Koreji, astronaut a univerzitní profesor ale na ně nikdy nezapomněl.
Oficiální logo mise Apollo 11
Tajný závod o Měsíc
Celý program Apollo je fenomenální událostí v historii civilizace. Bylo o ní popsáno tisíce stran ve stovkách knih, je zdokumentována v nesčíslně digitálních audio i video záznamech. Brzy uplyne od prvního přistání na Měsíci už půl století, tudíž by se dalo očekávat, že již není nic, čím by vyprávění o dobytí Měsíce mohlo překvapit. Ale není tomu tak! Jde o dění natolik ojedinělé a v mnoha ohledech unikátní, že se k němu vracejí nejen ti, kteří lety Apollo zažili, jako právě reportér a spisovatel Karel Pacner, který byl jako novinář i osobně přítomen i startu na mysu Canaveral, ale i generace další. A stále se vynořují nové příběhy a skutečnosti, které rozšiřují i mění poznatky a pohledy na tento milník ve vývoji lidstva.
Novinář a spisovatel Karel Pacner
Také kniha Karla Pacnera Tajný závod o Měsíc, pojednávající o tom, co se ve světě odehrálo v souvislosti s přistáním lidí na Měsíci, je toho důkazem. Autor především v mnoha směrech nově vykresluje dění ve Spojených státech a v tehdejším Sovětském svazu – dvou táborech, které spolu svedly nevyhlášený závod o to, kdo bude na Měsíci první. Při analýze tehdejšího stavu a plánů kosmických výzkumů obou zemí čerpal z nedávno odtajněných materiálů a poutavě líčí ve všech souvislostech události včetně náhlých obratů tajného souboje vědy a techniky dvou světových velmocí, který prohráli Sověti. Nepředznamenal opravdu souboj o dobytí Měsíce výsledek studené války o jedno dvacetiletí později?
V doprovodu Antonína Dvořáka
Mise začala 16. července 1969 v 13:32:00 UTC (koordinovaný světový čas – pozn. red.) startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Po necelých dvou obězích Země uvedl třetí stupeň nosné rakety Saturn V Apollo na dráhu k Měsíci. Astronauti přestavěli loď – s velitelským modulem, pojmenovaným Columbia, se odpojili, otočili ho a připojili k lunárnímu modulu, který nesl jméno Eagle (Orel). Poté odhodili nepotřebný třetí stupeň Saturnu. Let k Měsíci trval tři dny. Ve volných chvílích astronauti odpočívali při hudbě, Armstrong si za tímto účelem vyžádal dvě skladby – Novosvětskou symfonii Antonína Dvořáka a album Samuela Hoffmana Music out of the Moon. Druhý den se Neil Armstrong a Edwin ‘Buzz‘ Aldrin odpojili v lunárním modulu od velitelského, v němž zůstal Michael Collins. A krátce po 20. hodině zahájili sestup.
Novinářský průkaz Karla Pacnera na start Apolla 11 na mysu Canaveral
a do řídicího střediska v Houstonu
V sobotu 19. července měla posádka budíček až v půl osmé ráno, od Měsíce ji v té chvíli dělilo 21 000 kilometrů. „Pohled na Měsíc, který se před námi nedávno otevřel, je skutečně úchvatný. Měsíc nám zaplňuje tři čtvrtiny okénka v průlezu… Vidíme celou jeho polokouli, třebaže část je úplně ve tmě a pouze část je ozářena světlem, které vrhá Země. Jenom tenhle pohled stál za celou tu cestu!“ prohlásil Armstrong. Až po třiceti letech Armstrong a Aldrin přiznali, že s úspěchem počítali pouze na 50 až 60 procent. Oblékli speciální skafandry pro pobyt ve vzduchoprázdnu a Apollo 11 zmizelo za okrajem Měsíce. Vynořit už se měla dvě samostatná tělesa – velitelská loď Columbia a lunární modul Eagle.
Posádka mise Apollo 11
Klesání k cíli
Eagle se oddělil od Columbie a Armstrong, který ručně řídil sestup, spontánně prohlásil: „Orel rozepjal křídla!“ Později vzpomínal: „Až asi ve výšce tisíc metrů nad povrchem jsme se poprvé dostali k tomu, abychom se podívali oknem ven. Ale i v té chvíli byl větší rozhled znemožněn blízkostí obzoru, což je pro poměry na Měsíci charakteristické. Objevili jsme jeden výrazný bod. Později jsme zjistili, že to byl Západní kráter. Vypadal jako stadion Astrodrome v Houstonu, jenže nohama vzhůru. Nejdříve jsme chtěli přistát poblíž něho…“
Start z mysu Canaveral
Hledali vhodné místo, napětí se stupňovalo, vedoucí operačního týmu Gene Kranz v rozčilení bušil do kontrolního pultu v Houstonu pěstí. O tomto dramatu se ale svět nedozvěděl. Nakonec si Armstrong s Aldrinem vybrali místečko, velké prý jako průměrná zahrádka.„Prý se mi při přistávání citelně zrychlil tep. To bylo v pořádku, protože kdyby se to nestalo, musel by to být pro mě důvod ke znepokojení,“ dodal. Přistáli necelých třicet vteřin před vyčerpáním paliva. Okamžik, který vstoupil do historie lidstva: V neděli 20. července 1969, po 102 hodinách 45 minutách 40 sekundách letu – ve 20 hodin 17 minut 39 sekund světového času čili v 15:17:39 centrálního letního času neboli ve 21:17:39 středoevropského času – přistál člověk poprvé na půdě jiného nebeského tělesa.
Armstrongovy první kroky po povrchu Měsíce sledoval v přímém přenosu celý svět
…velký skok pro lidstvo
„Z okénka kabiny vypadá Měsíc docela přívětivě, nebe bylo černé, ale na měsíčním povrchu to vypadalo jako v denním světle. Povrch sám se zdál žlutohnědý, ale nějaký zvláštní světelný efekt působil, že se barvy neustále měnily,“ líčil Armstrong, co viděl. Původně si měli oba po přistání nejprve trochu odpočinout, již během letu ale požádali o svolení jít na vycházku okamžitě. Prý by stejně neusnuli. Vypustili atmosféru z modulu, otevřeli dvířka a Armstrong se začal soukat ven. Na sobě nejdražší oblek na světě – skafandr vážil 30 kilogramů a stál zhruba 300 000 dolarů. K tomu navíc na zádech objemnou klimatizační aparaturu, v pozemských podmínkách tedy dalších 54 kilo navíc.
Návrat na Zemi
Na obrazovkách kontrolního střediska a milionů televizorů po celém světě se objevil stín lunárního modulu, stojícího na povrchu Měsíce. Obraz byl nejasný, tmavý, černobílý, s ostrými přechody ze stínu do světla, bez detailů a hloubek. Technicky mizerná reportáž vchází do dějin. První člověk stojí oběma nohama na Měsíci. Je 20. července 1969, 21:56:21 centrálního amerického letního času – 21. července 2:56:21 času světového čili 3:56:21 středoevropského.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská