Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Levná dovolená v Turecku? Erdoğan vyhrál, Evropa prohrála, Atatürk rotuje v hrobě a EU? Tak to si přečtěte, reakce velkých šéfů je vypečeně sraboidní

22.04.2017
Levná dovolená v Turecku? Erdoğan vyhrál, Evropa prohrála, Atatürk rotuje v hrobě a EU? Tak to si přečtěte, reakce velkých šéfů je vypečeně sraboidní

Autor: Youtube, repro

Popisek: Referendum Erdogan vyhrál, ilustrační foto

O co jde? V Turecku bylo minulou neděli referendum, jehož výsledek, byť poměrně těsný – pro posílení ústavních pravomocí prezidenta hlasovalo 51,4 procenta zúčastněných voličů, který Recepa Tayyipa Erdoğana posadil na koně. O čem vlastně Turci hlasovali? O ústavní reformě, která výrazně posiluje pravomoci hlavy státu; jde o změnu parlamentního systému v prezidentský. Prezident má nově právo vydávat dekrety, může vyhlašovat výjimečná opatření, jmenovat ministry a vysoké státní představitele nebo rozpustit parlament. Schválení také znamená, že Erdoğan by se mohl ve funkci udržet až do roku 2029. Takže jde o potvrzení autoritářského systému, který Erdoğan už nějaký ten pátek v Turecku buduje.

Moderní Turecko postavil Mustafa Kemal Atatürk po první světové válce. Mimochodem, Atatürk není jméno, ale čestný titul, znamená ´otec Turků´ a portrét tohoto velkého muže dodnes najdete v každé druhé turecké domácnosti, hospodě i krámě... Pro nás je velmi zajímavé, že Mustafa Kemal dával najevo své opovržení islámem, a to i veřejně, když prohlásil, že: „islám je dobrý nanejvýš pro změkčilé Araby, nikoli však pro Turky, kteří jsou dobyvatelé a muži“ nebo také: „Islám, tato absurdní teologie nemorálního beduína, je mršinou, která otravuje naše životy.“ Jednalo se o tehdy (ale i dnes) zcela neslýchané výpady proti pravidlům muslimského života, který se řídil islámem a právem šaría.

Reformy Mustafa Kemala samozřejmě neučinily z Turků ateisty, ale duchovní činitelé postupně ztráceli vliv na veřejný život a politiku. Kázání duchovních kontrolovala policie a zákony určoval stát, který se inspiroval evropským právním systémem. Mustafa Kemal Atatürk vyhlásil také nový rodinný zákon, v němž prohlásil, že žena patří jen sama sobě a není majetkem svého muže, jak tomu až dosud bylo. Má stejná práva jako muž a muž může nadále mít jen jednu manželku. Atatürk sám projížděl zemí a spolu se svou manželkou Latife osobně vyhlásili tento zákon. Pro ženy byl zrušen příkaz nosit šátek a především pak získaly ženy volební právo stejně jako muži, čímž Turecko o řadu let předběhlo i takovou Francii a Švýcarsko… Mustafa Kemal je pohřben v mauzoleu v Ankaře a kdyby viděl, jak jeho milované moderní prozápadní Turecko vrací Erdoğan zpět k Osmanské říši a do středověku, asi by fakt rotoval v hrobě.

Co na to EU, kde žije šest milionů Turků?

„Vzhledem k těsnému výsledku referenda a hlubokým důsledkům těchto ústavních změn vyzýváme turecké orgány, aby usilovaly o co nejširší konsenzus při jejich uplatňování,“ uvedli v reakci na výsledek plebiscitu ve společném prohlášení předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová a eurokomisař EU pro rozšíření Johannes Hahn, jak zaznamenaly Novinky.cz, které dodaly: Trojice unijních představitelů zároveň upozornila, že reformy budou posuzovány, zda neporušují povinnosti Turecka jako kandidátské země usilující o vstup do EU a jako členské země Rady Evropy. WTF? (Touto zkratkou se na internetu vyjadřuje údiv, no spíše možná zděšení - pozn. av)

Co k tomu říci? Snad jen, že úroveň srabáctví a mimoňovitosti čelných představitelů EU unii asi dříve či později zničí, pokud za pět minut dvanáct nezatáhne za záchrannou brzdu a nepostaví do čela někoho jiného, než tuto ´svatou trojici´ absolutních úřednických blbů… Omlouvám se za ta drsná slova, ale jsem velký zastánce EU, ovšem ne v této podobě, a hlavně ne s tímto vedením.   

Komentátor: Evropa je v pasti

Viliam Buchert ve svém komentáři tvrdí, že Evropa se výsledkem tureckého referenda dostala do pasti – s Tureckem spolupracovat musí, ale ovlivnit ho moc nemůže. „Problematické pro země EU po referendu zejména je, že s nimi nebude mít kdo na Turecko “zatlačit”. Americký prezident Donald Trump se do toho nepohrne, protože Ameriku více zajímá vojenská angažovanost ankarské vlády ve válkách v Sýrii a Iráku i to, že slouží jako protiváha jadernými ambicemi nabitého Íránu a vrátila se k spolupráci s Izraelem. Pokud se nestane něco výjimečného, na Erdoğana nebudou útočit ani Rusko a Čína. Evropa v tom zůstala sama a přiznejme si, že její síly na vynucení reálných změn v Turecku nestačí,“ vysvětluje Buchert zahraničně politické okolnosti.

A dodává: „Evropská unie (to samé platí pro celý Blízký a Střední východ) už dávno není v pozici, že by měla sílu a vliv Turecko zásadně ovlivňovat. Erdoğan nám opakovaně ukázal, že tlaku zvenčí nepodlehne a naopak jej dokáže dobře využít ve svůj prospěch. Typickým příkladem bylo nedělní referendum. Jenže Evropa životně nutně potřebuje Turecko při řešení masivní migrace.“ Zde si dovolím s panem Buchertem nesouhlasit. O tom, co by podle mne EU měla dělat s migrační vlnou, jsem si dovolila napsat v jednom z Týdnů v obrazech. Snad mohu ten text oprášit, týkal se EU v globálu, co by měla udělat:

Hotspoty místo v Turecku v Řecku, placené EU

„Napřed řešit celoevropsky imigraci, ty stovky tisíc uprchlíků, co se nám tu vesele prohánějí, a další čekají, s koránem v kapse, hned za hranicemi. Čili vznik husté sítě hotspotů na jihu Evropy a na Balkáně, chráněných europolicií zevnitř a euroarmádou zvenčí, stanovení jasných pravidel, KOMU a za jakých okolností dáme evropský dočasný „pas“ (povolení k pobytu a občanství je pak záležitostí národních států), NE nefungujícím kvótám, NE křesťanskému blouznění Angely Merkel, ANO jasné identifikaci žadatelů (za pomoci balkanistů, afrikanistů a arabistů všech zemí EU, kteří většinou nemají práci a živí se něčím úplně jiným, než co vystudovali). Brát válečné, nikoliv ekonomické uprchlíky – bohužel, všem pomoci nedokážeme. A neochvějně trvat na našich hodnotách lidských a občanských práv, muslim, nemuslim. Tresty za jejich porušení mají všechny evropské země ve svých zákonících.“ K tomu bych dodala. Turecko holt vynechat, soustředit se na Řecko a jižní Itálii, hlavně Řecku by evropské peníze helfly – někdo musí ty hotspoty postavit, někdo tam bude vařit, někde se budou kupovat potraviny pro tisíce lidí... Proč ne od Řeků? 

Na závěr povídání pána, který v Turecku dlouho žil

Jde o mého oblíbence Martina Jaroše, z jehož Facebooku si nevypůjčuji zdaleka poprvé. Martin Jaroš je marketingový guru, také bystrý pozorovatel a skvělý vypravěč. Jeho reakce, týkající se Turecka, pochází z 14. Března, čili měsíc před referendem. A rozhodně stojí za přečtení.

„K tomu Turecku. Mnozí asi víte, že jsme nějakou dobu v Istanbulu s rodinou žili. Pracoval jsem tam tehdy pro operátora, jehož jméno už dneska nemůžu vyslovit a vlastně jsem ho úplně zapomněl - bylo to snad nějak od V. Proti nám stál velký konkurent, domácí operátor Turkcell, a ten si s námi úplně vytíral zadek. Turkcell byl strašně silný - měl tehdy asi 65procentní tržní podíl, kdežto my a další operátor Avea jsme se prali o ty zbylé drobky. Technicky byl Turkcell vysoko nad námi, měl skvělou síť a - což bylo nejhorší - ještě ke všemu ho lidi milovali, protože měl fakt dobře vybudovanou značku, působil přátelsky, uměl to s emocemi a tak vůbec. To je mimochodem velmi turecká věc - v Česku by tak velká a dominantní firma nemohla být milovaná, Češi od přírody fandí spíš outsiderům a slabším. Turci naopak k malým žádné sympatie necítí a fandí vždy jen silným - dobré vědět.

No ale co. Turkcell nás drtil v celé zemi, s jedinou výjimkou. Všiml jsem si, že z nějakého záhadného důvodu je naše firma strašně úspěšná na jihovýchodě. Tam jsme měli leckde 80procentní, v některých městech dokonce prakticky 100procentní tržní podíl. Zíral jsem na ty statistiky jako blázen a říkal jsem kolegům - hele, jak je tohle možné? My tam něco musíme dělat dobře! Pojeďme se tam podívat, udělejme tam nějaké focus groups, poučme se. Takovéhle naivní kecy.

Místní se divně šklebili

Moji místní kolegové se jen usmívali a mávali rukama. To nech plavat, říkali. Ne, do Diyarbakiru opravdu dělat výzkum nepojedeme, nemá to cenu. Hele, nech to bejt, to nikoho nezajímá. Ale víc k tomu neřekli, jen se tak divně šklebili.

Až po pár dnech mi jiný kolega - Maďar - vysvětlil, jak jsem naivní. Oblast, kde máme tak obrovský tržní podíl, je samozřejmě kurdská část Turecka. Kurdové naši firmu milují. Raději by si totiž uřízli pazouru, než aby měli na telefonu napsáno TURKcell. Proto všichni houfně naskákali k nám. Ale naši místní kolegové v Istanbulu tyhle svoje zákazníky nenávidí. Nějaké statistiky z Kurdistánu opravdu nikoho v marketingu nezajímají. Naopak je to spíš hanba, že jsme zrovna kolem toho Diyarbakiru tak úspěšní. Nemělo by to být.

Máme jihovýchodní problém

No a to je pro Turecko typické. Ta společnost je hluboce nemocná. Nemylte se, my jsme s rodinou tu zemi milovali. Lidi se k nám chovali úžasně. Istanbul je navíc dost cool město, nebo tehdy byl. Když jsme odjížděli, tak jsme brečeli. Ale už tehdy jsme věděli, že

1. Země jako celek má naprosto patologický vztah ke Kurdům a Arménům. Třeba moji mladí a progresivní kolegové by slovo Kurd nikdy ani nahlas neřekli - říct větu s tímto slovem znamenalo, že můžete být obviněn z podpory terorismu. Místo "žijou u nás Kurdové" se říkalo "máme jihovýchodní problém".

2. Dále má Turecko těžkou schízu vzhledem k Evropě - na jednu stranu ji strašně obdivují a moc se jí chtějí vyrovnat a hlavně všichni chtějí jezdit éčkovým mercedesem, na druhou stranu ji nenávidí a nemůžou jí zapomenout, jak v první světové pokořila Osmanskou říši. To se nám jednou vrátí, přátelé.

3. No a za třetí už jsme tehdy v roce 2008 viděli, že Erdoğan je největší zm*d v Evropě.

Je to hajzl a celá Evropa by ho svorně měla kopnout do zadku

No a teď tenhle borec, který doma bombarduje kurdské vesnice a zabíjí vlastní obyvatele po stovkách, muž, který nechává mizet novináře za jediný titulek, vypíná Youtube a Twitter na celé měsíce a roky, teď tenhle muž nadává Holanďanům do fašistů a vyčítá nedostatek demokracie společnosti, která patří k nejsvobodnějším na světě a která jeho vlastní režim mentálně předbíhá o stovky let.

Je to hajzl a celá Evropa by ho svorně měla kopnout do zadku. Stáhnout velvyslance, bezvízový styk odložit tak o 999 let a na přístupové pohovory k EU už si ani nehrát. A samozřejmě začít si sakra hlídat hranice s Tureckem, protože ten lump nás může vydírat jen přes uprchlíky. No a hlavně nemektat a nehledat vyděšené kompromisy, protože Turek rozumí jen síle. Jestli ta parta zvaná EU má nějakou cenu, tak se teď za jednoho svého malého člena postaví. Kvůli tomu se přece party dělají, ne? (Jo a dominanci Turkcellu se nám nakonec podařilo zlomit, ale to by bylo na jiné povídání.)“

Ano, ano, třikrát ano. Jen bohužel ten trouba Juncker kopl do zadku místo Turecka Británii, jestli si vzpomínáte na bezprostřední reakce po referendu o nešťastném, třikrát prokletém brexitu… Já ještě dodám, že vhledem k tomu, že dříve či později bude muset být nějaká celosvětová konference o Blízkém a Středním východě (hranice států tam stanovili podle pravítka po první světové válce, kdy hlavní silou v oblasti bývala Osmanská říše, která byla poražena) a protože takový Irák už dnes de facto neexistuje, upřímně doufám, že nové uspořádání přinese nějaké území i Kurdům. Ti by si svůj stát, svobodný Kurdistán rozhodně zasloužili. 

Anna Vančová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace