Kdo má přednost u českých soudů? Tomu neuvěříte. Zatímco našinec se marně soudí léta, žaloba žadatele o azyl musí být vyřízena do 7 dnů
19.04.2017
.jpg)
Autor: Pixabay
Popisek: Justice, ilustrační foto
O tristním stavu českého soudnictví jsme psali již několikrát. I ten nejbanálnější spor se táhne mnoho let a žalobami zavalené soudy nejsou schopny řešit jednotlivé kauzy včas. Nezřídka se proto stává, že se občané obrátí na poslední možnou instituci, Evropský soud. Namísto toho, aby se situace zlepšovala, se však stále zhoršuje. Přibývá totiž žalob kvůli azylovému řízení. Jenom loni jich jednotlivé soudy řešily několik stovek.
O azyl u nás žádá podstatně více cizinců, než ho nakonec dostane. Není tedy pravdou, že o něj v Česku nemá nikdo zájem. Například loni se ho snažilo získat kolem 1500 osob, především z Ukrajiny, Vietnamu, ale také Sýrie, Iráku, Číny, Ruska či Kuby. Nakonec uspěla přibližně pouze desetina z nich a většina se tak rozhodla nepříznivý verdikt zvrátit s pomocí soudů. Je téměř neuvěřitelné, že zatímco občan České republiky marně čeká na spravedlnost celá léta, v případě žadatele o azyl musí soud rozhodnout do sedmi dnů. Soudci si stěžují, že tato agenda je značně zatěžuje a děsí se jejího dalšího prudkého nárůstu. Navrhují proto, aby byl pro tyto případy zřízen speciální azylový tribunál. Část soudců to ale odmítá a takové řešení považuje za nesystémové.
Rozhořčení občané
Informace o žalobách neúspěšných žadatelů o azyl doslova vytočily čtenáře všech serverů, na nichž byly zveřejněny. Čtenáři jsou právem rozhořčeni, že jejich případy musí být vyřešeny během několika málo dní, zatímco našinec se soudí třeba i dvacet let. Ale zajímá je i řada jiných věcí. Tak například, jak skončili ti, co azyl nedostali, a ptají se: „Byli vyhoštěni? Opravdu odešli?“ Podezření, že část z nich u nás zůstala, je na místě. Podle různých odhadů se v Česku nelegálně pohybuje několik tisíc cizinců, především kvůli zaměstnání. Na prvním místě jde opět o Ukrajince a Vietnamce.
Jak je to možné?
Další z nich, kteří jsou dobře informováni, se pozastavují, jak je možné, že občané vzdálených zemí u nás vůbec mohou o azyl požádat. Podle mezinárodních smluv tak totiž musí učinit v první bezpečné zemi, což v naprosté většině případů (s výjimkou Slováků), Česko vůbec není, především díky tomu, že našimi sousedy jsou členské země EU. Ve skutečnosti by právě z tohoto důvodu měla být každá žádost o azyl odmítnuta již z principu a žadatelé o azyl o něj měli požádat například v Polsku, Rakousku, Maďarsku, apod. Podle evropského práva náš stát navíc vůbec nemusí žádné azylové právo řešit, pokud se k nám ovšem žadatel o azyl nedostane letecky, což je výjimečné. Z tohoto pohledu není od věci připomenout, že například Německo tato pravidla zcela ignoruje.
Jenže...
Jenže podle tzv. Ženevské konvence se její signatáři zavazují k tomu, že nebudou stíhat pro nezákonný vstup uprchlíky, kteří přicházejí ze zemí, kde byl jejich život ohrožen. A to je právě hlavní problém. Výstižně jej popsal soudce Zdeněk Koudelka: „Jestliže cizinec vstoupí na naše území nelegálně, stává se po dvanácti měsících příslušným k rozhodování o azylu náš stát. Proto je určující i aktivita státu a jeho schopnost fakticky zamezit nelegálnímu překročení hranic či na něj bezprostředně reagovat. Pokud však náš stát akceptuje přijímání imigrantů skrze přerozdělující kvóty, přebírá odpovědnost za péči o tyto lidi.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Adéla Hofmanová