Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Dcera krutého diktátora vyrostla v pohodlí, přišla ale o všechny, které milovala. Marně hledala klid, dokonce opustila i své děti. Tajnosti slavných

18.03.2017
Dcera krutého diktátora vyrostla v pohodlí, přišla ale o všechny, které milovala. Marně hledala klid, dokonce opustila i své děti. Tajnosti slavných

Autor: Wikipedia

Popisek: Stalinova dcera Světlana Allilujeva s tatínkem ještě v Sovětském svazu

Otce si nevybrala, přesto nemohla uniknout jeho jménu ani svému původu. Pravdivý obraz života jediné dcery J. V. Stalina vznikl na základě rozhovorů, studia korespondence i archivů. Vydán ale mohl být až po její smrti.

Jejím osudem bylo žít ve stínu jednoho z nejmonstróznějších diktátorů historie a zároveň svého otce Josifa Vissarionoviče Stalina. Objevný životopis Stalinova dcera, který právě vydává nakladatelství Motto, sepsala oceňovaná autorka Rosemary Sullivan ve spolupráci se Světlaninou dcerou Olgou a na základě mnoha hodin rozhovorů, studia korespondence a archivů FBI, CIA i ruských státních archivů. Vydán ale mohl být až po Světlanině smrti. Život Světlany Allilujevové byl plný zvratů a kontroverze. Mládí prožila ve zdech Kremlu ve stínu tehdejšího neomezeného vládce Sovětského svazu. O osmdesát pět let později zemřela ve Spojených státech jako osamělá stařena Lana Peters. Její osudy se pokusila vylíčit historička a emeritní profesorka na University of Toronto Rosemary Sullivan.

Stalinova dcera

V knize ukazuje autorka těžký život ‘kremelské princezny‘, která sice netrpěla hladem a pronásledováním, přesto se ani jí nevyhnuly těžké ztráty. Přišla téměř o všechny, které milovala. O matku, která spáchala sebevraždu. O strýce a tety, pohlcené tragédií politických procesů. I o milence, který byl poslán na Sibiř. Plný rozsah otcových zločinů poznala až po jeho smrti. V roce 1967 emigrovala do USA a doma nechala dvě děti, ani nový život ale nebyl šťastný. Dál zůstávala rukojmím svého původu, politickým vězněm jména svého otce. Jen málokdy našla přátele, kteří by v ní viděli jen Světlanu, a nikoli Stalinovu dceru.

Pod dozorem bdělého strýčka

Poté co zemřela v pouhých dvaadvaceti letech Stalinova první manželka Jekatěrina Svanidze na tuberkulózu, zůstával budoucí vládce Sovětského svazu dlouho sám. Podruhé se oženil až v roce 1919. Bylo mu čtyřicet a jeho nevěstě Naděždě Allilujevové sotva osmnáct. Důvod ke sňatku měli pádný – pouhých pět měsíců po svatbě se jim narodil syn Vasilij a 28. února 1926 pak ještě dcera Světlana. Rodiče ale byli velmi vytížení, a tak o ni pečovala především vychovatelka. Jenže pak došlo 9. listopadu 1932 k události, která Světlanu poznamenala na celý život. Po bujaré oslavě patnáctého výročí říjnové revoluce, během níž prý opilý Stalin opět svou ženu veřejně ponižoval, se Naděžda zastřelila. Sebevražda byla oficiálně označena za zánět slepého střeva.

S matkou Naděždou

S matkou Naděždou

Od té chvíle se pro osiřelou šestiletou holčičku stal otec vším. „Nikdy nezapomenu na dětství a mazlení s ním, na jeho lásku a něhu,“ vzpomínala. Jenže jak dospívala, začal na ni otec žárlit. Dobře si totiž pamatoval, že sám začal spát s její matkou, když jí bylo pouhých patnáct let, a tak dceři přidělil bodyguarda, strýčka Míšu, kterého měla tři roky neustále v patách. V roce 1942 Světlana, která již uměla obstojně anglicky, náhodou narazila na časopis The Illustrated London News, z nějž se dozvěděla, že její matka spáchala sebevraždu. Celou pravdu jí ale prozradila až později na své smrtelné posteli její chůva, to už bylo po válce. Právě ona našla Naděždu v tratolišti krve. Ležela na zemi vedle své postele a v ruce měla pistoli, kterou jí kdysi přivezl z Berlína její bratr Pavel.

Ti Židé se snad spikli

V šestnácti se Světlana poprvé zamilovala do čtyřicetiletého židovského scenáristy a herce Alexeje Jakovleviče Kaplera. Stalin byl rázně proti, představa dcery v náruči ženáče s pověstí Casanovy mu pořádně zvedla tlak. A tak byl držitel Státní Stalinovy ceny prvního stupně za umění z roku 1941 nakonec v roce 1943 odhalen jako „anglický špión“ a skončil v táboře nucených prací za polárním kruhem ve Vorkutě. Až v roce 1967 Kapler přiznal italskému novináři Enzovi Biagimu, že sice Světlanu miloval, nikdy ale mezi nimi k ničemu nedošlo. Potvrdila to i ona, když v jedné ze svých knih napsala: „Romantický a čistý vztah. Mě vychovali tak, že milování je až po manželství.“ Otec s dcerou pak prý spolu několik měsíců nemluvili a jejich do té doby láskyplný vztah vzal zasvé.

Tatínkův miláček

Tatínkův miláček

O rok později se dcera zamilovala do Grigorije Morozova, židovského spolužáka svého bratra Vasila, který ji požádal o ruku. Stalin sice neochotně souhlasil, prohlásil ale, že se odmítá se svým zetěm setkat. A také to dodržel. Buď měl pro Světlanu vyhlédnutou lepší partii, nebo možná nabyl dojmu, že se už jedná o jakési sionistické spiknutí. Těsně po válce, 22. května 1945, Světlana porodila syna, který dostal jméno po dědečkovi Josif. Po rozvodu se s otcem téměř usmířila a v roce 1949 se podruhé provdala na jeho výslovné přání za Jurije Ždanova, syna Stalinovy pravé ruky Andreje Ždanova. Z tohoto svazku vzešla 5. května 1950 dcera Jekatěrina, o dva roky později ale následoval další rozvod. Zanedlouho se Světlana vdala potřetí, tentokrát za Ivana Svanidzeho, kterého znala od dětství. Ivan byl strýcem Alexandra Svanidzeho, kterého nechal Stalin svého času zastřelit. Manželství jim vydrželo půldruhého roku.

Zbavila se jména, pak i sekty

Poté co 5. března 1953 Stalin zemřel, překvapivě svému miláčkovi odkázal pouhých třicet rublů. Světlaně to ale bylo jedno. Dokázala se o sebe postarat, pracovala jako učitelka a překladatelka. V té době přijala příjmení po matce Allilujeva a v květnu 1962 se nechala i s dětmi pokřtít. Když se musela v roce 1963 podrobit operaci mandlí, seznámila se v nemocnici s indickým komunistickým politikem Braješem Singhem. Člen kalakankarské královské rodiny se léčil se zánětem a rozedmou plic. Souhlas k sňatku jim sice úřady neudělily, přesto o něm Světlana mluvila jako o manželovi. Braješ zemřel 31. října 1966 a Světlana dostala povolení odvézt jeho popel do vlasti, aby ho mohla rodina rozptýlit do vod řeky Gangy. Odcestovala do Indie, nejspíš již rozhodnutá, že se nevrátí. V Moskvě ale zanechala své dvě děti. Kvůli problémům s místními celními úřady musela dva měsíce strávit u Braješovy rodiny v Kalakankaře, a pak se 6. března 1967 vydala na americké velvyslanectví v Novém Dillí, kde požádala o politický azyl.

 Se čtvrtým manželem, architektem Williamem Wesleyem Petersem, po narození dcery Olgy

Se čtvrtým manželem, architektem Williamem Wesleyem Petersem, po narození dcery Olgy

Nakonec odletěla ještě téhož večera v doprovodu agenta CIA do Říma a dalších šest týdnů strávila na několika utajených místech ve Švýcarsku. Její útěk se stal světovou senzací. Netrvala na azylu v USA, byla ochotna odcestovat do některé z anglicky mluvících zemí. Nakonec vízum dostala a 22. dubna přiletěla do New Yorku. Krátce nato se seznámila s bývalou černohorskou tanečnicí Olgivannou Lloyd Wrihgt, vdovou po slavném architektovi Franku Lloydu Wrightovi, který poblíž Spring Green ve Wisconsinu vybudoval tzv. Teliesinské studio. Ta Světlanu seznámila se svým ovdovělým zetěm, architektem Williamem Wesleyem Petersem, a byla to prý láska na první pohled. Koncem roku 1970 se vzali a v květnu 1971 porodila Světlana v pětačtyřiceti letech dceru Olgu. Manželství ale vydrželo pouze dvacet měsíců, pak i s dcerou Teliesinské bratrstvo opustila, protože jí prý život v sektě příliš připomínal otcovo panování.

Děti jí nedokázaly odpustit

Po rozvodu se několikrát stěhovala, nikde ale nenašla klid, až v létě 1982 odcestovala s dcerou do Anglie. Byla téměř bez prostředků a bez přátel. V prosinci 1983 jí z Moskvy zatelefonoval syn Josif, počátkem září 1984 se Světlana objevila na sovětské ambasádě se žádostí, aby se mohla vrátit k rodině, a v listopadu 1984 přiletěla s Olgou do Moskvy. Snažila se obnovit vztah s dětmi, které opustila, ale ani Josif, tehdy již kardiolog, ani Jekatěrina, geofyzička pracující na Kamčatce, jí odpustit nedokázali. A ani Olga nebyla pobytem v Sovětském svazu právě nadšená.

V Richland Center v americkém Wisconsinu 13. dubna 2010

V Richland Center v americkém Wisconsinu 13. dubna 2010

V prosinci 1985 napsala zklamaná Světlana žádost Gorbačovovi, aby jí povolil vycestovat. V létě 1986 nakonec dostala souhlas a odjela i s dcerou do Wisconsinu v USA. Již 3. března 1990 ale byla znovu v Londýně. Požádala o přijetí v domově pro lidi bez přístřeší poblíž Westminsterské katedrály, žila z malé sociální dávky, později se dokonce pokoušela dostat do kláštera. Nakonec se v roce 2007 vrátila do Richland Center v americkém Wisconsinu. „Všude jsem byla politickým vězněm jména svého otce,“ prohlásila rok před smrtí. Zemřela v pětaosmdesáti letech dne 22. listopadu 2011 ve Wisconsinu.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace