Afektovaný a arogantní svět opery... To neřekla popová zpěvačka, ale sama slavná operní diva. Co prozradila o zákulisí?

Autor: Facebook / Ilona Sochorová

Popisek: Dagmar Pecková

Z Čech ji vyštvali, protože byla jiná, teď se vrací s projektem, který je sakra jiný. Takže zas rozvíří české stojaté vody a spoustu lidí naštve. Navíc, když Dagmar Pecková sáhne čecháčkům na operu a mluví o tom, jaké je její zákulisí.

Šokovala odjakživa. Punkovým účesem, prořízlou pusou, svými klipy, kde zpívala Mozarta nahá ve vaně, anebo svou Carmen. Než přišla Dagmar Pecková, operní pěvci vesměs stáli na místě a zpívali. Ona na scénu vlítla jako uragán a hrála na plné pecky. A teď si vymyslela kabaret. Bere totiž věci do vlastních rukou, jak se svěřila v rozhovoru pro MF Dnes.

Nedělám nic, na čem by mě mohli nachytat

„Nová“ Dagmar Pecková je rebel jen v oblasti hudby. Jinak je vzorňačka. Musí být. „Jakožto cizinec žijící v Německu bych si například nikdy nedovolila něco zapřít v daňovém přiznání. Nebo špatně zaparkovat auto. Nebo udělat cokoli jiného, na čem by mě mohli nachytat. Prostě chovám se co nejslušněji. Německo mi kdysi dalo životní šance a já jsem mu za ně vděčná,“ svěřuje se novinářům. V Německu žije od roku 2000, provdala se za místního violoncellistu a má s ním pubertální dceru. Nedávno také překonala zdravotní problémy, související se syndromem vyhoření.

Opera? Afektovaná a arogantní

A teď se, po občasných vánočních koncertech, s plnou parádou vrací na česká jeviště. Její nejnovější projekt se jmenuje Dagmar Pecková Wanted a je to kabaretní revue ve stylu Německa 30. let. Proč se Dagmar vykašlala na operu? „Už pětatřicet let jsem na jevištích a pódiích a snažím se vyhovět režisérům a dirigentům. Tak jsem si řekla, že musím vzít věci do vlastních rukou a jít svou cestou. Nechce se mi čekat na důchod, zvlášť když tu mám velké a krásné publikum. Neříkám, že už se nikdy k opeře nevrátím, ale potřebovala jsem si od tohoto afektovaného, arogantního světa odpočinout,“ komentuje zpěvačka.  Zvyšující se agresivita moderní doby se podle ní promítá i do kumštu, ze kterého je prachsprostý byznys. „A když tedy byznys, tak podle mého,“ směje se Pecková. A tak si vymyslela kabaret podle německého skladatele Kurta Weilla, autora slavného Meckieho Messera. A zahraje si v něm ženské i mužské role- i toho zabijáka Meckieho.  

Jezdím domů profackovat děti

Jak zvládá zkoušení v Praze a bydlení v Německu? Hřeší na to, že jsou děti velké a všechno běží samospádem. „Jednou za čas jedu domů, abych to tam takříkajíc profackovala, ale jinak vychovávám po telefonu. Ostatně děti už jsou velké, synovi je dvacet, dceři bylo patnáct. A když mně bylo tolik, nenechala jsem si od nikoho nic vysvětlit. Takže co jsem ve výchově nestihla dřív, teď už nedohoním,“ krčí rameny Pecková. Syn, který má českého tatínka, rodný jazyk umí - dcera už je Němka, ale prý nadaná na jazyky, už umí anglicky a francouzsky, takže určitě jednou zvládne i jazyk své matky. „Zastávám názor, že děti by si měly vybrat životní náplň podle toho, co je baví. Syna baví auta, tak ať si je opravuje, když je šťastný. Občas si zavrzá na cello, sluch má, hrál by krásně, ale nechce se mu. Tak proč ho nutit,“ odpovídá Dagmar na otázku, zda děti podědili hudební talent. I dcera prý hraje, na klavír, ale živit se hudbou také asi nebude.

Jít do Národního, dnes je po mně, tvrdí Pecková

V Německu je prý šťastná, i když původně odešla z nutnosti, doma ji totiž nechtěli. Jenže… „Jenže kdyby mě tehdy do Národního divadla přijali, tak už dnes možná nezpívám, protože tady v Česku se na vývoj hlasů kašle, mladí zpěváci začínají s příliš těžkými úkoly. Pak už jsem se do Čech vracela jen na skok, i když tu samozřejmě mám dům a stále si držím české občanství,“ říká Dagmar Pecková.

Němci nezávidí a nesoudí

Němci jí povahově sedí víc, nejsou prý tak závistiví. Přejí druhým úspěch, pokud se k němu dopracoval, neberou všechny automaticky jako podvodníky a zloděje. No řekněte, mohla by Pecková žít v Čechách? Navíc má velmi nečeské názory na uprchlickou krizi. V Německu podle ní vážně uprchlíci nikoho nevraždí na ulici. „Ve vedlejším městečku je ubytováno asi pět nebo šest stovek uprchlíků. Nevím ale nic o tom, že by se tam odehrávaly nějaké střety. Němci si v historii prošli rasovou nenávistí a chtějí ji překonat. Prostě ty lidi berou jako jedince, kteří přišli v nouzi. Samozřejmě, že mnozí migranti přicházejí jen proto, aby se přiživili na německém sociálním systému. Tohle ale nedělají jen Afghánci nebo Turci, totéž dělá v Německu i spousta lidí z východní Evropy,“ směje se Pecková. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Dáša Vrchotová